fbpx

2 dubna

Zlata Jílková: „Stavím ‚mosty‘, abychom se o sobě dověděli víc.”

0  comments

Když se řekne vichřice, někomu se vybaví automaticky ničivý živel. Mně se vybaví neuvěřitelné množství energie, kterou vichřice šíří všude okolo sebe. Při slově pošťačka se vám vybaví dáma, která každý den nosí důležitá psaní, na která čekáte. Já za tím vidím člověka, který doručuje důležitá psaní, která spojují lidi. Při slově Nokia si možná vybavíte první telefon, který jste drželi v ruce nebo také jejich slogan „Connecting people“ – spojení lidí. Možnost vidět, slyšet i napsat těm, které máte daleko nebo těm, se kterými chcete navázat spojení.

Je málo lidí, kteří mají tuto moc a představují vichřici spojenou s pošťačkou, která spojuje lidi. Tito lidé jsou velmi vzácní. Dokáží vás nakazit neuvěřitelným množstvím energie. Nadchnou vás pro věci, o kterých jste třeba jen snili, a umí vám ukázat správný směr. Kde se bere energie a spojování lidí? Záludná otázka, řeknete si. I množství energie může plynout z plnění svých snů, především těch dětských. Zkuste zavzpomínat, čím jste chtěli být v dobách, kdy jste sledovali večerníček a rodiče u vás netrpělivě přešlapovali, než skončil a vy jste zapluli do svých pelíšků. Každý máme svůj sen, ale ne každý si za ním jde.

Ti, co si za ním tvrdohlavě jdou, vám do jednoho řeknou, že cesta není jednoduchá. Je mnoho okamžiků, kdy si řeknete: „A dost. Nestojí mi to za to.“ Pokud si to pouze řeknete, necháte emoce plynout, máte vyhráno. Jsme přece jenom lidé, kteří mají své slabiny a bolístky. Ovlivňuje nás spousta věcí, které ne vždy dokážeme ovlivnit. Pokud je váš sen opravdu tak silný a dává vám smysl, dostanete se tak daleko jako Zlata Jílková, majitelka agentury SeenMedia – PR a marketingová agentura.

„Jsem sice Panna, ale ve skutečnosti jsem neuvěřitelný Střelec.“

Aby se váš sen mohl stát skutečností a vy jste se o něj mohli starat a rozvíjet ho dále, potřebujete pár základních vlastností, které vám vaší cestu zjednoduší. Vaše oči a mysl zůstanou otevřené a energie vám zajistí krásný myšlenkový tok, který je zapotřebí. I Zlata má své mantinely/hranice, které jí pomáhají agenturu posouvat dále. Dnes už přišla doba, kdy ji lidé většinou oslovují sami. Stále agentura není ve svém cíli, tento sen se musí stále zdokonalovat a sunout se dál. Dá se říci, že je uprostřed. I v době, kdy agentura „frčí“, se musí majitelka ohánět a zdokonalovat sama sebe.

A jestli vás napadá, kdy bude na konci? Jak to celé začalo? Nebo jaká ta cesta byla? Odpovědi najdete právě zde, protože každý příběh někde začíná…

I tento příběh začal u večerníčku a začal se pomalu transformovat v devatenácti letech. Zlati, co tě vedlo k tomu vzlétnout z hnízda?

Než jsem se rozhodla jít do Prahy za svým snem, nastoupila jsem do Teplického deníku jako redaktor-elév. Taková holka pro všechno, která nasávala od kolegů, co mohla. Byla to skvělá škola. Svůj první článek jsem napsala ve třinácti letech. Tenkrát mi vadila skládka, která vyrostla nedaleko našeho domu. Naštvala jsem se tak, že jsem sedla k papíru a napsala jakýsi komentář na toto téma. A oni mi to otiskli! Nebyla jsem ale pevně rozhodnutá jít na žurnalistiku. Vzhledem k tomu, že jsem od dětství tančila a hrála, lákala mne DAMU. Tenkrát mi ale táta řekl osudovou větu: „Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“ A než abych byla špatnou herečkou, zvolila jsem cestu novinařiny, kterou jsem od dětství okukovala u táty, který je sportovním novinářem a publicistou, a vyrazila tímto směrem. Tím začala moje cesta.

Čím vším sis prošla, než ses dostala ke své agentuře?

Bylo toho dost. Na začátku všeho byl ale modeling, kterým jsem si přivydělávala, a díky kterému jsem poznala i tehdejšího šéfdramaturga Frekvence 1, Miroslava Škodu. Právě Miroslav mi připravil velkou zkoušku, když jsem mu sdělila, že chci dělat zpravodajství v rádiu. Moc dobře věděl, že úkol, který mi dal, je pro rozhlasového nováčka nad jeho síly. Tenkrát jsem si s tím nějak poradila a práci dostala. A v hlavě mi dodnes zní jeho slova, když prohlásil, že mám v hlase úsměv, který bych si nikdy neměla nechat vzít.  A tak se ze mne stalo historicky první „Sluníčko Frekvence 1“ a v ranní show jsem moderovala počasí.

„Slunce, to vůbec není špatné.“ Důležitý bod v mé kariéře, díky kterému jsem se dostala ke zpravodajství.

Velká škola života byla ve Snídani s Novou. Tady jsem poznala Dalibora Gondíka, který v tu dobu dělal dramaturga a dodnes mě provádí životem. Byl s námi na place opravdu od začátku až do konce, jakmile zhasla kamera, rozebrali jsme ranní vysílání do posledního detailu. Dalibor má dokonalou vlastnost. Umí předat i negativní zpětnou vazbu tak, že nemáš důvod ji nepřijmout a vždy si z ní odneseš to nejlepší.

Další velkou zkušeností po Frekvenci 1, Evropě 2, rádiu Impuls, Snídani s Novou byla televize Prima, kam jsem nastoupila do PR oddělení a starala se o komunikaci zpravodajských pořadů a seriálové tvorby. Tam jsem si ujasnila, že moje cesta povede už jen na vlastní pěst.  Díky této „škole“ jsem se pomalu dostala ke své agentuře, kterou v té době vlastnil můj bývalý přítel. Tím, že jsem po Primě nevěděla co a jak, nabídl mi, ať ji zkusím postavit na nohy. Tak jsem se do toho pustila.

Dokumentu prisel vse nej poprat i Matyas Valenta a dortu se nemohla dockat autorka hudby Vladivojna La Chia
Premiéra dokumentu Dopisy od Karla Čapka
Co je nejkrásnější na této práci?

Právě to propojování lidí. To stavění komunikačních mostů, po kterých pak můžeme bez obav s úsměvem kráčet. Díky tomu, že jsme na trhu dlouho a svou práci děláme se skvělým týmem a s radostí, většina klientů za námi přišla na doporučení nebo sama. Podobně to bylo i s dokumentárním filmem  „Dopisy od Karla Čapka“, který jsme zvládli zpropagovat během krátké chvíle v několika médiích. Víme, že dokážeme pracovat na dlouhodobých projektech i na těch, kde dvanáctá klepe na dveře a vy musíte během pár dní vykřesat maximum ze svého mozku. Moc rádi stavíme komunikaci pro firmy a jednotlivce, kteří vědí, co chtějí. Pro které je spolupráce s námi investicí do své image a spojuje nás vzájemná filozofie. Dělat s lidmi, pro které je práce radost a výzva, je zkrátka úžasné.

Zdokonalování je další část, kterou máme před sebou, ale stále si držíme své mantinely.

I přes úspěchy se stále ještě musíme učit. Každodenně se učíme pracovat s lidmi a shánět a propojovat ty správné strany, které by třeba mohly zachránit divadla. Ty movité, kteří by situaci viděli stejně jako my a investice by jim přišla správná a oprávněná. Učíme se komunikovat na všech frontách. I díky komunikaci se posouváme dál. Učím se říkat NE, a i to se vyplácí. Vím, že jdu do všeho po hlavě a umím vzbudit chuť ostatních pracovat dále.

Jaká jsou tvá pravidla?

Mám svou práci ráda.

Dělám to s láskou a maximálním nasazením.

Práce mne naplňuje.

Chci pracovat s lidmi, kteří jsou profíci ve svém oboru.

Dělám čestně a chci se na sebe každé ráno podívat do zrcadla i přes to, že nedostanu „ten kšeft snů“.

Moje práce mi dává smysl. Je vždy 100%.

Zodpovědnost, důslednost a preciznost. Bez těch bych nebyla tam, kde jsem. Díky deseti letům tvrdého tanečního tréninku jsem přišla na to, že chci-li být na špičce, musím makat. Nic není zadarmo a pokud chci být nejlepší, musím dřít. Proto tak ráda pracuju se sportovci. Vědí, že chtějí-li být dobří, bolí to a musejí do toho dát všechno.

Nic není jednoduché a zadarmo a Zlata o tom ví své. Má jasný cíl a směr, kam vede spolu se svým manželem agenturu. Ví, že bude hotovo ve chvíli, až to tu na jaře zapíchne a odstěhuje se na pár měsíců třeba na Maledivy. Ví, že i v tomto businessu musí stále makat a zdokonalovat se. Zaměřte se na její pravidla. Jsou velmi smysluplná. V jakékoliv práci jsou zapotřebí. Jsou férová, jednoduchá a jasně daná. Více se můžete dozvědět i na FB stránkách agentury, kde najdete i jejich klienty, kteří s agenturou spolupracují. Co vy víte, kdy bude potřebovat jejich pomoc i vy.


Tags


You may also like

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}

Get in touch

Name*
Email*
Message
0 of 350
>

Privacy Preference Center