Záleží jen na nás, jak svůj život prožijeme…
Až událostmi posledního měsíce plně chápu význam těchto slov. Mohou nám přijít ohraná, mají ovšem svůj velký význam.
Pojďme si říci – kolik úsměvů rozdáme za den? Kolikrát v týdnu si večer můžeme říci, že dnešek stál opravdu za to?
Co nás většinou dovede k takovému uvědomění? Ztráta někoho blízkého.
Nemůžu říci, že bych si význam těchto slov neuvědomovala. Musím přiznat, že až s posledním odchodem blízkého člověka, jsem si mohla říct, že jsou pravdivá na tisíc procent. Jak jsem k tomu došla? Úplně jednoduše, při shlédnutí fotek člověka, který se nikdy nevzdal. Který vždy bojoval, a i když sil bylo málo, stále byla naděje v očích a stále byl potutelný úsměv.
A co tento odchod způsobil u nás ostatních? Velké uvědomění, jak je život křehký. Že umíme bojovat. Že vzdát boj, není výhra. Že pozitivní náhled i v těch nejtěžších situacích, umí zázraky. Způsobil i to, že odkaz „polární záře“ byl naplněn a vznikla tak nadace Markétčino nebe. Rozšířil vnímání okolí a srovnání priorit. Možná i pomohl rozklíčovat pro některé definici štěstí. Tento odchod způsobil mnoho v pozitivním slova smyslu.
Každý odchod blízké osoby vnímáme jinak. Někdy se trápíme. Pláčeme. I to je zapotřebí. Ovšem, když se ohlédnu, tak mohu říci, že už vím, že je dobře. Mohu s jistotou říci, že i svůj krátký život prožila naplno a zažila toho mnohem více, než kdokoliv jiný ve svém věku. Energie v každém okamžiku a jiskra v oku. Když jsem psala, že každý vnímáme jinak odchod blízké osoby a prožíváme je jinak, tak za sebe mohu říci, že slzy padaly, chvilku to bolelo, ale v okamžiku, kdy jsem si vše srovnala, jsem musela říct klobouk dolů.
Proč vznikla tato slova?
Protože mi přijde důležité sdělit vám všem, že život se musí žít, i kdyby byl sebekratší.
Naučte se vnímat každodenní maličkosti a užívat si každého okamžiku. Po delší době zjistíte, že chodíte spát s úsměvem. Banální věci, které vás dokázaly vyvést z míry, vás už nevytočí. Maximálně se nad nimi pousmějete. Zjistíte, že jsou důležitější věci, než je hledání štěstí.
Kus svého štěstí máme každý z nás pevně v rukou a ve svém okolí. Nečekejte, až se stane něco, co vás donutí říci: „Vždyť jsem měl všechno a teď nemám nic.“ I ten nejúspěšnější člověk na světě má „něco“, co se za peníze nedá koupit. Tak se dobře rozhlédněte. To „něco“, má každý z nás. Zbytek hmotných věcí jsou jen doplňky, které vkládáme do svého života, abych si mohli odškrtat pomyslný seznam.
Související článek: Odešel do nebe… nečekaně. Jak to pochopit? 4 potřebná uvědomění v časech, když nebe přivítá nového anděla
