V životě jsou věci, které nás převyšují. Není jednoduché si to přiznat, ale člověk nemůže znát všechno. Na druhou stranu právě v tom je možná krása. Nicméně existuje pár zákonitostí, které si lidský druh pečlivě vyzkoušel. Například gravitace. Anebo zákon akce a reakce. Není pak možné uvažovat i tím směrem, že zákon karmy je jen důsledkem zákonu akce a reakce?
To, že se náš život odvíjí podle našich činů je prostě fakt. Stejně tak činy se odvíjí z myšlenek. Je tedy naprosto na místě říci, že způsobem myšlení do značné míry ovlivňujeme, jak vnímáme svět. Dokonce každým činem spustíme řetězec navazujících akcí. Stejně jako sou předměty přitahovány k zemi, i my do značné míry ovlivňujeme, co se stane a co ne.
Překvapivě to nebyl Isaac Newton, kdo s tímto objevem přišel. Už staří babyloňané věděli, že všechno vyvolá odezvu. S největší pravděpodobností to ale věděly i civilizace před nimi, jen se jejich vědění nedochovalo. Nejde o nic, co by nebylo lidstvu dlouho známé. S tím se pojí i něco, čemu se říká karma. Tím není myšleno zařízení na ohřev vody, ale jakousi extenzi zákonu akce a reakce.
Občas se stane, že lidé chápou karmu špatně a myslí, že jde o trest za špatný skutek či odměnu za dobrotu. To je ale krátkozraké a také trochu sobecké, jelikož tím vztahujeme zákon jen sami k sobě.
To, že čin nemusí mít na jeho původce přímý dopad, je pravda. A kdyby podle mnohých karma fungovala, tak by to tak být nemělo. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní většinou nepadá, i když by měl. Svým činem ale spustil řetězec akcí, který se mu zcela jistě nevyhne.
Dejme tomu, že někdo skutečně vykope jámu pro svého souseda, kterého nemá rád. Nebohý soused do ní spadne a zlomí si nohu. Díky nemožnosti pracovat tak o rok odloží studia své dcery na prestižní lékařské fakultě. Ta si mezitím najde životního partnera a školu vystuduje později. Jenže jelikož se vše děje z nějakého důvodu, nepotkala onu spolužačku, s níž by byla bývala vymyslela lék na vzácnou nemoc, kterou bude trpět náš kopáč jámy ve stáří.
Příklad je samozřejmě přitažený za vlasy, ale je na něm možné ilustrovat, jak občas světu trvá i desítky let, než se celý koloběh událostí uzavře. A tam příklad končit nemusí, absence léku může ovlivnit stovky dalších životů.
Jsou i tací, kteří zákony přehlíží a svůj prospěch staví nad potřeby ostatních. Naštěstí tak nejde fungovat dlouhodobě. Někdo nebo něco si podobného počínání dříve či později všimne. Nemluvě o tom, že věci, které nesouzní s okolím, se nikdy neudrží dlouho.
Někde jsem kdysi četl, že nemáme mít vztek na lidi, kteří se k nám nechovají hezky. Neznáme jejich motivy a hlavně v jejich očích se mohou chovat naprosto legitimně. Možná jsme dokonce my sami dříve něco pokazili a dnes se nám to vrací.
Svět je jako jedna veliká rovnice, která je na obou stranách pořád upravována ve snaze udržet si rovnováhu. Jen lidé sami rozhodují o tom, co do příkladu přidají a na jakou se tím postaví stranu. Na té druhé ale vždy bude někdo, kdo se bude muset s následky činů vypořádat. Ať už jim zabrání nebo je dále rozvine.
Svět je zvláštním místem se spoustou těžko pochopitelných pravidel. Jedním z nich je i to, že všechno vnímáme subjektivně. Možná proto někdo s různými zákony pracuje a jiný jim nevěří. V co věříte vy?