Bezpočet věcí, zážitků a pocitů bychom neměli nebýt našich rodičů. Starat se o malého člověka není v žádném případě lehký úkol, naproti tomu ale vidíme, že drtivá většina maminek a tatínků tuto úlohu plní jak nejlépe umí. Jen ve velmi málo případech rodič nehoří ke své ratolesti bezpodmínečnou láskou a téměř vždy je ochoten vše obětovat právě ve prospěch potomka. Snad se nemýlím, když si myslím, že není od věci čas od času i jen slovem za všechno, co jsme kdy od rodičů dostali, poděkovat a ukázat svůj vděk. Pokud vás zrovna nenapadá, za co konkrétně těmto dvěma úžasným lidem poděkovat, i když už třeba dávno nejsou spolu, uvádím zde několik důvodů, jež mě v rychlosti napadly.
Za trpělivost
Všichni si pamatujeme na ty druhé šance, které jsme dostávali. Lépe snad říci, že maminky nedávají druhé šance, ale sté, aniž by přestávaly ve své dítě věřit. Jsou to právě ony společně s tatínky, kdo s námi nikdy neztratí trpělivost a nezatratí nás.
Za zájem
Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by ochotněji vyslechl něčí trápení než právě rodič od ratolesti. V dětských očích je navíc někým, kdo má moc jednat a měnit věci. Jak důležitě a dobře si potom musí přijít človíček, když někdo tak veliký stojí na jeho straně? Nemluvě o kráse toho, když je možné se prostě jen vypovídat.
Za podporu
Snad všichni jsme v dětství zažili nějaké příkoří. Ať už si na nás zasedla učitelka, či si z nás jiné děti utahovaly, vždy tu byl někdo, kdo byl ochoten za nás vyrazit do boje a celou situaci urovnat. Nemluvě o všech milých a povzbudivých slovech či malých pozornostech, které dokážou podpořit a vehnat novou sílu do žil.
Za zkušenosti
Osobně si z dětství nepamatuji, že by někde bylo více znalostí a vědomostí než u maminky. Bylo jedno, co říkali ve škole nebo kamarádi, v dětských očích má rodič daleko větší autoritu než prezident a cena jeho zkušenosti je nevyčíslitelná. Pro ratolest je to, co mu řekne rodič pravda, tak to funguje a přes to nejede vlak.
Za výjimečnost
Ruku na srdce, kolik lidí ve vašem okolí vás dokáže přimět k tomu se cítit výjimečně? Ať už jich je deset nebo jen jeden, je to úžasné, bohužel ne všichni tuto oporu v někom mají. Nicméně u drtivé většiny z nás tuto roli někoho, kdo nám ukazoval naši jedinečnost, plnili rodiče. Za to jim patří nesmírný vděk a jsou to možná právě oni, kdo ve vás probudili onen správný hlad po tom být sám sebou.
Za zážitky
Nemůžeme říci, že se rodiče nesnaží svým dětem dávat to nejlepší. I když to vždy nejde úplně hladce, i tak se pokouší potomkům něco předat. I když není mnoho peněz, stejně dospělí svým malým človíčkům zaplatí dovolenou. I za cenu toho, že není u moře a že oni sami si neodpočinou, ale nedokázali by žít s pocitem, že jejich ratolesti za celé prázdniny nikde nebyly, nic nezažily. I ty nejmenší věci, jako třeba návštěva divadla, jsou důkazem rodičovské lásky.
Za hodnoty
Už malé dítě vnímá vše, co se kolem něj děje. Je vlastně takovou houbou, která nasává okolí. Hodně podle okolí je poté lidská bytost formována. Vzpomeňme si na chvíle, kdy nám bylo řečeno, co je správné a co ne. Každé plácnutí přes prsty mělo svůj smysl. Naši rodiče se nám pokoušeli předávat hodnoty, které uznávají. I když s nimi nemusíme vždy souhlasit, snaha je to obdivuhodná. A to samé budeme dělat i my s našimi dětmi – věříme v naše hodnoty stejně pevně jako ostatní lidé v ty jejich.
Za svobodu
Kde jinde nabrat zkušenosti a vyzkoušet si věci na vlastní kůži než přímo v akci? Jaká je vyšší hodnota než moci si dělat, co zrovna považujeme za správné? Veliký dík proto patří všem, kdo svým ratolestem dali důvěru a svobodu. Tím pádem ratolestem nejen poskytli prostor pro utvoření si vlastního obrázku světa, ale zejména jim také vtiskli odpovědnost za své činy.
Za lásku
Zmiňoval jsme tento pocit již v úvodu, stejně jej ale uvedu znovu. Je to něco, za co bychom měli být neskutečně vděční. Často jen díky rodičům víme, jak láska vlastně vypadá a jak ji předat dál.
