Opravdu šikovných vlasových stylistu není na světě mnoho. A těch, kteří dokáží svými kadeřnickými schopnostmi více něž jen vyrobit pěkný účes, je ještě méně. Ovšem jeden takový je. Mark Bustos. Sympaťák s originálními nápady, který pomáhá bezdomovcům upravit vzhled i duši.
Když mu bylo 14 let, postavil si v garáži svých rodičů židli a zadarmo stříhal kamarády, kteří si mohli nechat kapesné, které dostali od rodičů na holiče pro sebe. Stát se kadeřníkem byl jeho velký sen již od malička. Věděl, co chtěl a za svým snem si šel bez ohledu na překážky.
Dnes je Marku Bustosovi 30 let, žije v Jersey City a působí jako vlasový stylista v elitním salonu Three Squares Studios v Chelsea. Jeho klientela je tvořená převážně celebritami a za své stylingové služby si účtuje nemalé peníze. Norah Jonesová, Marc Jacobs, Phillip Lim a plno dalších osobností si jeho práci nemůžou vynachválit a novými účesy se chlubí všude, i na sociálních sítích. V posledních dvou letech dostal zasloužené mezinárodní ocenění „Kadeřník roku” a nově spolupracuje i s několika kvalitními kadeřnickými společnostmi.
Když v roce 2012 navštívil své přibuzné na Filipínách, uvědomil si, že se svými dovednostmi toho může dokázat mnohem více. Když totiž zjistil, kolik dětí tam žije v takové bídě, byl z toho v šoku. Proto začal pomáhat způsobem, kterým mohl – zadarmo stříhal místní děti. „Dodávalo mi to spoustu pozitivní energie. Když jsem viděl všechny ty nadšené děti, jiskry v očích a úsměvy od ucha k uchu, rozhodl jsem se v tom pokračovat i v Americe.”
Od té doby uběhly dva roky a Mark tráví každou neděli v chudých čtvrtích New Yorku stříháním bezdomovců. Je to jeho jediný volný den v práci a celý ho tráví děláním dobrých skutků. Stříhá vždy na ulici, pokud není volná lavička v parku, najde se nějaká krabice nebo i nákupní vozík. Neodradí ho déšť, ani mráz. A protože mnoho bezdomovců o svou hygienu pravidelně nedbá, používá Mark k práci rukavice, pečlivě likviduje odstřižené vlasy a své náčiní po každém použití dezinfikuje, jako to dělá běžně v práci.
Všichni víme, jaký je to pocit, být dobře ostříhán a já chci, aby ho zažili i ti, kteří si to nemohou dovolit. To, že žijí na ulici a vypadají s dlouhými vlasy zanedbaně, ještě neznamená, že se nemůžou zbavit špíny a vypadat skvěle.
Mark ale neposkytuje jen stříhání zdarma. Dává bezdomovcům chvíle, v nichž se mohou odpoutat od každodenní reality a uvědomit si, jaké by to bylo, kdyby mohli ke kadeřníkovi chodit pravidelně. Pomáhá jim odhodlat se ke změně svého života k lepšímu.
„Věřili byste tomu?“ říká Terry s bílou holičskou pláštěnkou kolem krku, cigaretou v ruce a písničkou Stevieho Wondera Conversation Peace znějící v pozadí. O hodinu později se podívá do zrcadla a vidí, jak se jeho věčně rozcuchaná kštice změnila ve stylového ježka. „Jo, bejby, pořád jsem tu,“ spokojeně pronese a vztyčí dva prsty ve vítězném V. „Jsem král.“
Ale Terry není zdaleka jediným stylovým bezdomovcem v New Yorku. K dalšímu z nich patří například pan McCarthy. Je to starší pán a po většinu času stříhání také velmi tichý, ale když mu Mark po stylingu podal zrcadlo do ruky, stalo se něco neuvěřitelného. Podíval se na svou upravenou tvář a se slzami v očích se odhodlaně zeptal: „Nevíte o někom, kdo shání pracovní sílu? Jsem připraven nastoupit do práce.“ Od té doby ho kadeřník na ulici nespatřil a považuje to za dobré znamení.
Mark se se svými pouličními klienty už dobře zná, a tak se u nich občas na ulici zastaví na kus řeči s kvalitní kávou či zákuskem. „Záleží mi na nich. Často mě i skvěle pobaví. Mají vtipné historky.” Vysvětluje Mark.
New York a Filipíny však nejsou jediná místa, kde Mark dělá dobro. Procestoval už několik zemí, mezi která patří třeba Costa Rica, Jamaica či Brazílie. Při své práci pečlivě zachycuje portréty svých klientů. Jeho fotografie jsou umělecké a byly už několikrát vystaveny ve známých newyorských ateliérech a využity v mnoha projektech. Na svých sociálních sítích také sdílí fotografie klientů z ulic „před a po”.
Mark se Rozhodl udělat další krok a míří rovnou do newyorských nemocnic, kde se věnuje pacientům na lůžko, kteří se jen těžko dostanou ke kadeřníkovi. A tak i oni se stávají součástí Markových fotografií.
A proč to všechno dělá sám?
„Lidé zamnou chodí a říkají-nech mě, abych ti pomohl. – Ale já pomoc nepotřebuju. Na světě Je mnohem více lidí, kteří ji potřebují. Pomozte jim! Pokud chcete něco udělat, jděte ven a prostě to udělejte.”