Nevíte, jakému oboru se věnovat, abyste byli úspěšní?
Víte, ve skutečnosti na oboru vůbec nezáleží, stačí píle, láska k tomu, co děláte, a hlavně pořádná porce odvahy.
Pavel Hobza jako nejcitovanější český vědec takovéto vlastnosti má.
Nikdy jste o Pavlu Hobzovi neslyšeli? Vůbec se nedivím, tak dnes to můžete napravit.
Příběh profesora Pavla Hobzy krásně ukazuje, jaká je cesta pro lidi, kteří opravdu chtějí a nebojí se začít něco nového.
Pochází s lékařské rodiny z Přerova. Láska k chemii se v něm probudila už na gymnáziu, kde měli výborného profesora, a tak se přihlásil na studium chemie na Jaderné fakultě ČVUT v Praze. Začal se zabývat chemií na úrovni atomů. Studium ho bavilo a naplňovalo, a tak se rozhodl posunout kousek dál. Zašel na Akademii věd a jen tak bez pozvání nebo doporučení zaklepal na dveře docenta Zahradníka, který se v té době zabýval kvantovou chemií. Pan docent ho nevyhnal, ba naopak spolu začali spolupracovat.
V době, kdy se Pavlovi blížila doktorandská práce, mu dokonce našel téma. Byly to nekovalentní interakce. Co to jsou nekovalentní interakce? Velice zjednodušeně. Každý z chemie ví, že atomy se dohromady vážou kovalentní vazbou, která je drží pohromadě. Nekovalentní interakce se odehrávají mimo tuto vazbu mezi atomy, které vůbec spojené nejsou. Úplně nový obor, kterým se nikdo ve světě nezabýval a nikdo nic nevěděl. Byl zde však obrovský problém. Na tento obor je potřeba velice výkonný počítač, který v tehdejším východním bloku byl téměř nedostupný.
Naskytla se jim však možnost spolupráce s firmou Poldi Kladno, kteří nějakým zázrakem používali super výkonný počítač IBM. A tak Pavel s docentem Zahradníkem začali po nocích pracovat na nekovalentních interakcích. Po dlouhé době a namáhavé práci se dostavily první výsledky, které ho proslavily v zahraničí.
Skutečně obrovský úspěch však přišel v devadesátých letech. Jednalo se opět o nekovalentní interakce, tentokrát takzvanou nepravou vodíkovou vazbu. Velice stručně při výpočtech posunů mezi atomy jim vycházela správná čísla, ale opačná znaménka. V této chvíli se dostali do těžké situace. V odborných časopisech je vyhazovali s tím, že to mají špatně a že to není možné. A tak pan Hobza, přesvědčil kolegu v německé laboratoři, aby udělal jednoduchý experiment, který mohl potvrdit jejich výzkum. Za týden zazvoní telefon a ozve se: „Mám výsledky, kolik vám vyšlo?“ A pan Hobza odpovídá: „Posun byl modře a to 15 cm.“ „Výborně já mám 14, tak otvírej šampaňské.“ Pak už šlo vše rychle.
Veřejnost objev okamžitě přijala, přepisovaly se učebnice a on se stal okamžitě slavným a citovaným vědcem. Dnes se pan profesor se svým týmem zabývá interakcemi bílkovin a malých molekul, což je podstatné pro účinnost léku. A stále věříme, že jeho obrovský objev nebyl poslední.