Osobností, které videi, fotkami nebo popisky motivují a inspirují, najdeme na Instagramu a jiných sociálních sítích mraky. Nás zaujala výjimečná Yvona Maléřová Krainová. Žádné poučování a kárání, jen každodenní motivace. To je obsah jejího instagramového profilu. Obyčejná žena, která si svou přirozeností a otevřeností získala náklonost sledujících. Obrátila svůj život o 180° a podělila se s námi o svůj příběh.
„Než vše začalo, byla jsem pohodlná a vše, s čím jsem nebyla zrovna spokojená, jsem si vždy dovedla zdůvodnit výmluvami typu, že nemám čas, že se raději pořádně vyspím a najím, než abych se honila za něčím, co mě vlastně nebaví a že se mému manželovi líbím taková jaká jsem, že opravdové hodnoty člověka jsou uvnitř (což samozřejmě nepopírám) a podobně. Hodně mých fanoušků na IG mi mě připomíná. Proto je nešetřím.“
Co bylo vaším cílem?
Ze začátku hlavně zhubnout. Postupně jsem zjišťovala, jakou mám mizernou kondičku a jak moc se za ni stydím. Přidala jsem si do aplikace na běhání své přátele a styděla se s nimi sdílet své výsledky v běhání. Dokonce jeden z nich mi napsal, jestli jsem při tom běhání sbírala hřiby. No mazec. A to bylo něco pro mě. Tak mě to dostalo, že jsem začala opravdu makat. Běhala jsem s kolegou z práce, který mě nenechal ani vydechnout a vždy převracel oči, když jsem potřebovala pauzu. Věděl, že mám na víc a že jen dřina jsou výsledky. Jeden z mých přátel v aplikaci má 59 let, žije v rakouských Alpách a je horský průvodce. Kdybyste viděli, jak vypadá, spadla by vám brada. Borec největší! Třicátníci jsou vedle něj dědci! Kilometr uběhne za 3 minuty a naběhá průměrně 100 km měsíčně. Tak toho jsem málem po dvou letech makání málem pokořila v počtu naběhaných km za měsíc. Musel ještě večer poslední den v měsíci nasadit tenisky a naběhat 19 km, aby vyhrál o 1 km. To byla pro mě největší výhra a nejvíc top motivace. V čase se mi to ještě nepodařilo a nepodaří.
Jakou roli hrálo odhodlání?
Obrovskou. Všem vždy říkám: „je úplně normální, že se vám nechce, že hledáte výmluvy, ale na mě si už nepřijdete, já vám palec za to nahoru nedám, protože to znám a moc dobře vím, že to vždy jde!“ Jsem šťastná za lidi, kteří mi to samé říkali každý den a nevzdali to, ani když jsem nadávala a říkala, že mi to nestojí za to! Ale sakra stálo! Jsem šťastnější člověk a nejen proto, jak teď vypadám. Nějak jsem se najednou našla. Jsem mezi lidmi, kteří mě fakt baví a dělám konečně něco jen a jen pro sebe, ne pro ostatní. Prostě už nestojím ve stínu sama sebe. Nevím, jak přesně bych to měla popsat. Jsem prostě šťastnější, než kdykoliv před tím. A to jsem si myslela, že je pozdě něco radikálně měnit, a že nic nového mě už stejně asi nepotká. Strašná představa ne? A víte, kolik lidí takhle žije? Strašně moc.
Kdy se vše změnilo?
Když jsem pochopila, že těm, co něco opravdu dělají a vypadají skvěle a spokojeně vlastně závidím. Už se mi nechtělo jen nečinně přihlížet na to, jak psychicky stárnu a na přibývající kila na váze. Měla jsem najednou dost kompromisů ve zkoušecí kabince, že velikost nad 38 je v mém věku ok a vůbec na řeči typu „už si zvykni, že nebudeš vypadat jako nějaká dvacítka.“ Do toho se přidala má sestra s větou: „Nejsi dost hezká na to, abys to zahodila a stala se z tebe kynutá buchta? Nemáš na víc?.“ No, a to byl konec mé nečinnosti! Začala jsem tíhnout k jiným lidem, ke sportovcům. Učili mě běhat, cvičit. a hlavně mě naučili, co to je ta skutečná pevná vůle! A to hlavní, naučili mě lásce ke sportu a mé lásce největší – k běhání.
Co udělala změna s vaším sebevědomím?
To šlo ruku v ruce. Znáte sportovce? Nikdy mě nijak zvlášť nezajímali. Dneska jsou pro mě top lidi. Věčně dobrá nálada, nic neřeší dramaticky, na všechny se usmívají, netrápí se předsudky ani názory ostatních, a hlavně umí žít. Dělají něco, co je skutečně baví a dělají to pořádně. Na blbosti, jako malé sebevědomí, depka a jiné problémy není čas. Já se učím žít jako oni a chci to naučit i ostatní.
Já jsem strašně ukecaná a emotivní, takže když mám z něčeho radost nebo jsem zjistila něco super, musím to hned všem vykecat. Chci, ať to prožijí se mnou. Proto ten Instagram. Chci se podělit o radost z kousku svého života a říct jim, že to mohou zkusit taky, že to opravdu jde.
Raději ať běhají po lese nebo ve fitku, než aby se doma trápili starostmi, že to prostě pomůže víc než pláč a stesky na gauči. Proto to s nimi nevzdám a taky je budu nutit každý den. Neznáte ten supr pocit, když vám pak někdo poděkuje, že jste někomu změnil život. Pro mě je to nejvíc. A taky pohled do zrcadla je velká dávka sebevědomí, to samozřejmě. To je super bonus, co si tady budeme povídat 🙂
NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY a hlavně NIKDY NENÍ POZDĚ!
Yvona