Zdá se mi, že až příliš často hledíme na okolnosti nebo podmínky namísto toho, abychom sami jednali. Lépe řečeno, ono i jednou jedinkrát zvolit si, že nebudu volit a nechám věci svému osudu, je velký luxus, který si, ač si to spousta lidí neuvědomuje, nemůže každý dovolit.
Někdo věří na osud a tím pádem se stává otrokem událostí, jež se kolem něj dějí. Jsou i tací, kteří dávají osudu trošku racionálnější podobu a nazývají jej nekonečným kontinuem na sebe navazujících událostí, něco jako velikou matematickou rovnici, která se neustále připisuje v návaznosti na předešlé zákonitosti a nikdy nekončí. Existuje dokonce i myšlenkový a filosofický směr zvaný determinismus, který tuto teorii o nekonečné návaznosti dopodrobna rozebírá.
Nevěřím, že tomu tak je. Kdyby ano, celá naše společnost by byla postavená na bezpráví – není totiž možné soudit zločince, který byl jen otrokem návaznosti událostí či svého osudu, to jej přece zbavuje odpovědnosti. Myslíme si, že nevolit nás zbavuje odpovědnosti.
Opak je pravdou, nevolit je také volba.
Immanuel Kant ve svých rozsáhlých pracích popisuje chybnost tohoto přesvědčení. Žijeme s názorem, že člověk je něco více než příroda nebo zvířata právě díky tomu, že má rozum a dokáže volit. Je však obdivuhodné, jak rychle se tohoto přesvědčení dokážeme vzdát a schováme se za osud, kdykoli je to jen trošku potřeba.
Ačkoli jako fyzické objekty musíme spadat pod přírodní zákony a musíme se jimi řídit, stejně tak mezi ně jako bytosti obdařené rozumem nespadáme úplně a nemůžeme odpovědnost za náš život připsat vnějším událostem, a proto lze onu kontinuitu nazvat pouze způsobem, jakým si naše mysl vykládá skutečnost.
Nejedno psychologické, sociální či filozofické učení se zabývalo tímto problémem. Každé přišlo s jiným názorem, někteří vážení pánové svého oboru, například Arthur Schopenhauer, razil přesvědčení, že právě svoboda a nutnost volby je zdroj jakési existenční bolesti, naproti tomu byli a jsou i tací, kteří v tom naopak spatřují kořeny naší radosti a potěšení ze života.
Alarmující je, pokud se přesvědčení o nemožnosti něco dělat, sami si pomoct, převládne ve společnosti a ač se nerad míchám do politiky a Svět úspěšných není politicky zaměřeným periodikem, na současné české společnosti je krásně vidět, jak snad každý jedinec hledá původce jeho potíží v uprchlících, Americe nebo Evropské unii, než aby se kriticky zamyslel nad tím, jaký máme luxus a pohodlí oproti době před třiceti lety je a kde je vlastně problém.
Ať už chceme, nebo ne, vždy musíme vybírat, jakým směrem se naše další kroky budou ubírat. Ať už to děláme vědomě či nevědomě, každou vteřinu našeho života volíme.
Možná že si nemůžete zvolit, že se v příští hodině stanete miliardářem nebo úspěšným podnikatelem, v příští sekundě se ale můžete rozhodnout udělat takové kroky, které vás k vašemu cíli, který jste si vy sami svobodně vybrali podle svých přání, posunou.
A je jen na člověku, pro co se rozhodne. Jen nikdy nezapomeňte, že nechat události vyvinout se podle jich samotných je vaše volba, která sice vaši přítomnost započítá do oné „rovnice“, ale bohužel s vámi už nepočítá ve výsledku.