Každý ho v okolí Litomyšle zná. Můžete si být jistí, že ať přijdete kamkoliv, uslyšíte o něm. Patrikovi Šarišskýmu je 22 let a o hudbu se začal zajímat v rané pubertě.
Nejbizarnější na celém příběhu je jeho začátek – odhodlanost splnit si svůj sen i kdyby měl jít přes mrtvoly. A to doslova!
Jednoho mrazivého večera jsme spolu seděli na lavičce. „Potřeboval jsem prachy, abych mohl do studia a začít nahrávat, začít si plnit sen. Nebyla jiná cesta,“ říká Patrik. Nabídka přivydělat si peníze jako pravá ruka pohřebního zřízence se zdála v tu chvíli být nejjednodušším prvním krokem k vysněnému cíli. „Zároveň jsem se nutně potřeboval osamostatnit. Mamce jsem pomáhal vychovávat své tři mladší bratry. Bylo to velmi těžké období, nicméně nebýt toho všeho, nikdy bych v sobě neobjevil tu obrovskou sílu něco ve svém životě změnit k lepšímu za každou cenu.“
Když jsem se ho soucitně zeptal, jak svou práci prožíval, odpověděl s klidem, že si zvykl ihned, soustředil se jenom na svůj záměr. Hůře pak vzpomíná na okamžiky, kdy poprvé přišel do studia. „Vešel jsem tam, pozdravil jsem se s produkčním, který na mě působil, jako by ho někdo právě podráždil. Poté mě vyzval, abych se připravil a tím to začalo…“ Tehdy měl Patrik zazpívat refrén k tracku Vzpomínky, který dali dohromady společně s jeho kamarádem. „Asi po prvních dvou slovech mi produkční tu hudbu stopl a řekl, ať to dám znova, že to bylo falešné. Nikdy nezapomenu na to, kolik pocitů mi v ten okamžik proudilo v těle. Byl jsem vystrašený z toho chlapa, nervózní z vlastního nezdaru, zároveň nadšený, že tu konečně stojím, ale nejvíce jsem cítil odhodlaní do toho dát všechno!“
Nakonec to vyšlo. Patrikovi se podařilo nahrát několik tracků a získat si první fanoušky na internetu. „To byl první milník, kterého jsem se chtěl chytit a to se mi povedlo. Pořád jsem byl v žumpě, ale už jsem viděl, že se alespoň někomu moje tvorba líbí.“
Ať už děláte cokoliv a úspěch vás provází, začnete narážet na zajímavé lidi a příležitosti. Rok 2011 byl pro Patrika přesně takový. „Seznam lidí, kteří se taky věnovali hudbě, se mi začal hromadit. Často jsme se setkávali, prohodili řeč a bavili se i o spolupráci. Jednoho večera mi jeden z přátel zavolal a řekl mi, že bych mohl vystoupit v Poličce. Myslel jsem si, že mě ten proud v těle roztrhá na kusy! Byl jsem v neuvěřitelné euforii.“ Patrikovi se večerní trip vydařil. Posléze rozjel mašinérii koncertů téměř každý víkend. „Bylo to fakticky brutální! Na začátku jsem se hrozně bál, jestli mě třeba nevypískají nebo tak, ale oni se prostě bavili a pařili. Po vystoupení jsem dokonce dával své první autogramy.“ vzpomíná s úsměvem. Zanedlouho dostal další příležitost. Tentokrát ho pozval už známý raper Mamen do klubu ve Skořenicích. „Poprvé jsem měl pod sebou asi dva tisíce lidí. Na ten den mám nejživější vzpomínky.“
Mezi další příjemné vzpomínky si Paťo připisuje pozvánku na Hip Hop C-walk Kemp do České Třebové a návštěvu hudební show Superstar. „V Český si pamatuji na to strašný vedro a na ten gigantický dav lidí před stage. Skoro jsem neslyšel sám sebe, byl to ohromný kotel. Ten den mi byl zadostiučiněním. Když se na sebe podívám teď a před pár lety, udělal jsem obrovský krok vpřed. V Superstar jsem se dostal do druhého kola, bohužel jsem neuspěl, Pavol Habera mi vytkl výběr písně, a to možná rozhodlo. Uvidíme příště, cestu si najdu.“
Miluji lidské příběhy, ve kterých se objevují vize, milníky, pády, inspirace a tak dále. Ten Patrikův mezi ně rozhodně patří. Objevil svou přednost a začal tvrdě pracovat na tom, aby ji mohl dále rozvíjet. Dnes míří na takovou úroveň, aby se mohl zpěvu věnovat naplno jako práci, vydal úspěšné album a stal se inspirací pro lidi, kteří ve svém životě taky něco hledají.
A jaký je váš příběh?
Byly ve vašem životě nějaké nelehké situace, se kterými jste se museli tvrdě poprat?
Zasílejte mi, prosím, vaše vyprávění do zpráv. Ta nejemotivnější vyberu a sepíšu je jako inspiraci pro ostatní.