Na chvíli zavřete oči a v duchu si představte sami sebe za dvacet, třicet, padesát nebo šedesát let. Jste na smrtelné posteli a chystáte se opustit tento svět.
Jste obklopeni lidmi, které milujete a začínáte si rekapitulovat všechny věci, které jste za celý život udělali nebo se udělat báli.
Před očima vám běží celý život a vy jste najednou schopni vše vnímat v širších souvislostech.
Jak tak vidíte všechno, co vidíte, a víte všechno, co víte, napadne vás z čista jasna:
„Mohl(a) jsem to všechno zvládnout. Mohl(a) jsem všeho dosáhnout!“
„Kam se poděl můj život?“
„Mohl(a) jsem být o tolik šťastnější.“
„Mohl(a) jsem to všechno zvládnout.“
„Už je pozdě.“
Váš život má stanoveno datum potřeby. Nebudete žít věčně. Nikdo z nás nebude. Tak proč čekat, až bude příliš pozdě?
Zbavte se strachu jednou pro vždy a začněte konečně žít!