Překvapivě mnoho lidí nemá rádo Vánoční svátky. Zbytek je naopak povětšinou miluje. Toto zjištění vede k otázce, jak vlastně Vánoce prožíváme. Proč jsou pro někoho spíše nutným zlem než radostí? To je otázka, na kterou je možné odpovědět snad milionem způsobů. Každý si totiž svůj postoj dokáže obhájit jinak.
Vánoce by měly být svátky klidu a míru. Rodina má být podle tradic pohromadě a sejít se alespoň u Štědrovečerní večeře. Říká se, že bychom měli strávit tento čas v roce se svými nejbližšími. Užít si s nimi trochu té radosti.
Tyto události s sebou samozřejmě přináší i spoustu věcí k zařízení. Nebudeme si nic nalhávat, Vánoce stojí peníze i energii. Posouváme se tak dále: slavíme Vánoce nebo za ně spíše platíme?
Velmi pravděpodobně obojí. Zdá se, že je pak hlavně na člověku, zda mu nevadí něco investovat. To ale není vše, mnohem důležitější je celá atmosféra svátků. Je zcela pochopitelné, že se může mnohokrát jevit jako falešná. Zvláště pak v místech, kde se lidé mají rádi pouze na Vánoce. Mnohokrát tak platíme spíše naší energií na to všechno kolem snést.
Z tohoto úhlu pohledu jsou potom svátky narození Ježíše velmi vyčerpávající. Lidé nejen že častokrát nejsou spokojeni s okolím, ale dokonce ani sami se sebou. Chceme své blízké potěšit, udělat jim radost. A popravdě se mnohokrát nedaří najít správný způsob.
Situaci nepřidávají ani všudypřítomné reklamy které v nás vzbuzují dojem, že bez drahých dárků nemůžeme nikoho potěšit. Vlastně přijímáme tolik podnětů z okolí útočících na naše city jako nikdy v celém roce. Není pak divu, že je těžké tyto svátky radostí a míru strávit spokojeně.
Možná že na sebe vysoké nároky klademe sami. Není to nic, co by nebylo běžné, vždyť všude kolem nás je něco, co bychom rádi měli. A něco, co by rádi měli ostatní. Bylo by zajímavé pokusit se zjistit, nakolik vybíráme dárky a způsoby potěšení pro ostatní podle nás samých. Je to svízelná situace, častokrát si nemůžeme dovolit ostatní potěšit, jak bychom chtěli, a navíc jejich reakce nemusí odpovídat našim představám.
Možná skutečně máme na Vánoce vysoké nároky. Nejen na ostatní, svět kolem nás, ale hlavně pak sami na sebe. Je jasné, že když se nám něco nezdá, je mnohem těžší být v pohodě.
Kdybychom dokázali do Vánoc vstoupit bez jakýchkoli představ, měli bychom mnohem méně starostí. Učíme se brát věci kolem nás takové, jaké jsou. Jedině tak můžeme žít v přítomnosti. Tak proč něco podobného nezkusit i když dojde na Vánoce?
Ať už to je čas strávený s rodinou, hodně jídla nebo dárky, co dělá člověka o Vánocích veselým, vše je možné si užít jako poprvé. Jen když se zbavíme nároků. Není to tak složité, ale ani jednoduché.
A co víc, teprve pak můžeme skutečně pochopit podstatu tohoto svátku. Žít v přítomnosti s ostatními. Nebát se upustit nějaké to hezké slůvko nebo pár korun, když je za tím dobrý účel.
Možná jsme si až moc zvykli o Vánocích myslet sami na sebe. Přitom jsou o druhých lidech. Celý rok víme, co bychom si rádi koupili nebo prožili, a ruku na srdce, je mnohem snazší obstarat si to po svém. Nápady na to, jak potěšit druhé ale přichází znenadání, nejsou určeny pro naši radost.
Vánoce by se měly slavit v přítomnosti. Neměly by být vykoupeny stresem a nesplněnými představami.