Od malička jsme učeni, že bolest je něco, čemu je třeba se snad za každou cenu vyhnout. Neradi bolest cítíme, neradi se na ni díváme a dokonce o ní i neradi mluvíme či přemýšlíme. Nikdo nás neučí, jak bolest milovat stejně jako „příjemné“ pocity, natož jak z ní těžit. Nemám na mysli sebepoškozování nebo jiné úmyslné způsobování bolesti, ale tu přirozenou, která k životu prostě patří.

Je jí bezpočet druhů, od fyzické nebo psychické přes bolest ze ztráty až po existencionální, která je naprosto nesnesitelná a mísí se s necitlivostí ke všemu.

Jen díky fenoménu bolesti vznikla neuvěřitelná spousta uměleckých děl a lidských výtvorů. Nejedna filosofie je vystavěná na prožívání bolesti. Schopenhauer například stavěl na tom, že sama existence je bytostně bolestná, protože jsme neustále svíráni touhami, které nikdy nelze dokonale naplnit.

Rozsáhlé umělecké dílo už není čistým výronem aktuálního zoufalého stavu jedince, většinou se tak musí naučit žít, aby dokázal své city skutečně předat dále, nemluvě o tom, kolik času zabere vytvoření vlastního filosofického učení a práce na mnoha spisech, v nichž jej filosof zaznamenává.

Proč se tedy nenaučit tyto nepříjemné stavy, které nás často dokážou uvnitř trhat na kusy, využívat ve svůj prospěch a nebrat je úkorně? Ptáte se jak? Prosím čtete dál…

Bolest spotřebuje obrovské množství energie

Nejen na fyzickou aktivitu člověk spotřebovává energii. Duševní činnost je častokrát mnohem více vyčerpávající, všichni jistě známe ten pocit, když jsme z něčeho, co vlastně ani nebylo pohybově nijak náročné, unavení. Je podloženým faktem, že trápení z vás vysává energii snad více než cokoli jiného, zároveň ji ale nemůže jen tak vypustit a musí ji někde spotřebovat. Řekl bych, že právě proto se nám v těžkých časech honí hlavou tolik myšlenek a nápadů. Často bývá těžké je usměrnit a trvá to dlouho, ale jde to.

Bolest jako důkaz života

Jen máloco nám tolik připomíná, že vlastně ještě stále žijeme, ačkoli si to v některých momentech nemusíme přát. I když se cítíte sebevíc na dně, v žilách vám vlastně koluje dost síly na to, abyste stejně intenzivně, jako prožíváte trápení, tvořili, smáli se, nebo dělali cokoli jiného. Jen živé bytosti mají ten dar cítit a mezi pocity nutně patří i ty nepříjemné.

V nouzi (v bolesti) poznáš přítele

Snad všichni známe onen příjemný pocit zavázanosti a loajality k tomu, kdo nám někdy pomohl v těžké situaci. Dovolím si tvrdit, že všichni se mnohokrát za život ocitnou v situaci, kdy se jim hodí pomocná ruka a když ji dostanou, je třeba si jí náležitě vážit i po tom, co už je lépe.

Bolest je spouštěčem změn

Dalo by se říci, že jakákoli bolest je svým způsobem signál, že je s naším tělem nebo duší něco v nepořádku. Když už je konečně jednou zdroj nepříjemných pocitů odhalen, je třeba jej odstranit – něco změnit.

Z bolesti nikdy neodejdeme s prázdnou

Říká se, že právě bolest je nejlepší učitel. A je to pravda. Školní systém sice funguje úplně jinak – a je to správně, jelikož vzdělání, jak jej chápeme my, nelze učit bolestivě a skrze tresty. Naopak v životě je nejcennější, když si, lidově řečeno, v něčem pořádně „vymácháme ústa“. Jeden úspěšný podnikatel, který se mnou natáčel rozhovor, mi říkal, že pravá moudrost se skrývá v prožité zkušenosti.

Bolest je důkaz jedinečnosti

Stejně jako všichni mají svou oblíbenou muziku či jídlo, tak i trápení každému způsobuje něco jiného. Navíc je neskutečně mnoho druhů bolesti a každá je cítit jinak. Trápíte se kvůli rozchodu? Trápí vás průměr ve škole? Trápí vás vaše práce nebo podnik? Není už to samo o sobě projev toho, že nejste stejní jako ostatní?

Bolest nám umožňuje oslavovat svou zranitelnost

Protože ji můžete velmi rychle odstranit. Je to právě bolest, kdo je náš nejlepší přítel, ač se to tak často nemusí zdát. Úkolem bolesti není nás zničit, ale chránit. Nic vám tak přesně, přímo a bez servítek neukáže, kde jsou vaše slabá místa.

Díky bolesti zjistíte o sobě pravdu

Je jasné, že není vždy možné se aktuálního utrpení zbavit z minuty na minutu. Odevšud je slyšet, jak je celý náš život jen nastavením naší mysli a postupně zjišťuji, že je to více než pravda. Je jen na vás, jak si jisté věci a události berete či pouštíte k tělu a jak moc vás ovlivňují. Přinejmenším naše duše je naprosto bez hranic jejích možností. Jste více vaše tělo, nebo váš duch?

Díky bolesti můžete nabírat inspiraci a můžete růst více než kdy předtím

V úvodu jsem zmínil filosofii Arthura Schopenhauera, stejně tak můžeme zmínit i Friedricha Nietzscheho, Karla Hynka Máchu a řadu básníků, filosofů, hudebníků nebo výtvarníků. Výkřik od Edvarda Muncha není nic jiného než vyjádření pocitů, které jistě nebyly nijak pozitivní. Jistě i vy znáte ten příjemný melancholický pocit při poslechu smutné hudby, která se právě shoduje s vašimi pocity.

Ze svého trápení a bolesti na své cestě těžili snad všichni úspěšní lidé, nejen umělci, jelikož je to snad nejrychlejší způsob, jak osobnostně vyrůst. 2Pac neměl šťastné dětství v losangeleském ghettu, Viktor Frankl, světově uznávaný psychiatr a objevitel existencionální analýzy a logoterapie, si sílu lidské osobnosti a možnosti těchto lékařských postupů uvědomil v koncentračním táboře, kde byl vězněn téměř celou válku!

Cena bolesti

Vždy nám něco vezme a většinou už nevrátí. Všichni jsme už jistě ztratili mnoho přátel, energie a věcí právě díky ní. Na té druhé straně nám ale strašně moc dává. Lépe řečeno nabízí, jen někdo si to totiž uvědomí a rád odevzdá své bolesti vše, o co si řekne, aby od ní vzápětí obdržel nebo z ní vyždímal to, po čem touží. Viděl jsem lidi dokonce odevzdávat svůj aktuální život, aby výměnou za něj dostali jiný, častokrát lepší.