fbpx

2 dubna

Umíte si správně prosadit svůj názor?

0  comments

Čím dál více se setkávám s lidmi, kteří se bojí prosadit si svůj názor nebo dokonce sami sebe a tím se dostávají do bludného kruhu, který ve většině případů končí depresemi. Z lidí se stávají ovce v davu, které ze sebou nechají zametat. Jejich prosazení ve společnosti je daleko těžší než u těch, kteří přesně vědí, co chtějí a nebojí se říci, co si myslí nebo jak by vše chtěli udělat.

Kde se to v lidech bere? Jak je možné, že se tak měníme? U někoho je to geneticky dané. Každý z nás měl někdy co dočinění s typologií člověka. Není totiž žádné tajemství, že submisivní lidé se s tímto perou více než ti dominantní. Je to i o sebevědomí, které také úzce souvisí s naší výbavou, ale také i s naší výchovou. Každý jsme si prožil něco jiného a máme i jinou výchovu.

Ať jste rodiči nebo dospělými, všichni jsme ovlivněni tím, jak jsme byli vychováni a tím, co nám rodiče vkládali do hlavy a k čemu nás vedli. Co se zanedbá v dětství, byť v dobré víře, nás postihuje v dospělosti. Dětská volnost je velmi důležitá, také ovšem musí mít své mantinely, aby nepřerostla někam, kam nechceme.

Když si vzpomenete na své dětství nebo se podíváte na své ratolesti, které dorůstají do pubertálního věku, rychle zjistíte, jak na tom jste nebo jsou. Je i velikým uměním vyjádřit svůj názor tak, aby ho ostatní vzali a uměli s ním pracovat. Pojďme se podívat sami na sebe. Jsou určité typy věcí, které se neříkají dobře, a poté vzniká klubko lží, které stejně někdo prokoukne. Proč lež vzniká? Bojíme se říci, co se stalo, aby na nás někdo nekřičel nebo nám nedával přednášku či cokoliv jiného. Kolik z vás toto zažilo. Když jste se snažili vyjádřit svůj názor k dané věci, rodiče vás většinou zarazili s tím, že je to nezajímá a že jejich názor je svatý.

To jsou právě ty malé střípky, které když se seskládají, vytvoří v naší hlavě bublinu, která nikdy nevypustí své nápady, protože je ohraničena vědomím, že to stejně nikoho nezajímá. Časem si na to tolik zvykneme, že začneme splývat s davem a byť nás to v hloubi duše velmi trápí, nic s tím neuděláme. Není to pravda a pokud v tomto stavu jste nebo víte, že v dobré víře toto děláte svým dětem, tak zastavte. Neničte se nebo své ratolesti. Zkusme to dohromady úplně jinak a znovu.

Je pár metod, které se dají vyzkoušet a díky kterým můžete vybočit z davu a začít být sám sebou. Začneme nejprve u dětí. Vy, co jste rodiči, víte, že dostat občas z dětí informaci není jednoduché i když cítíte, že by ji moc chtěly říci. Rozhodně se nebudeme babrat v tom, proč ji nechtějí říci. Zaměříme se na to, jak ji dostat na povrch. To je teď důležité. Tím, že děti mají přirozený respekt, občas i strach, vnímají velmi dobře, jak s nimi mluvíme. Dokáží rychle rozpoznat podle našich výrazů, kdy jde do tuhého a v tu chvíli se bloknou.

Udělejte jednoduchou domluvu. Sedněte si, lehněte si nebo si vyberte jakoukoliv jinou polohu, kde se vám dobře povídá, a otočte se k sobě zády. Proč zády? Nevidíte na sebe, a tím pádem se nesoustředíte na výrazy a gesta, která všichni používáme, některé nevědomky. Zády se nedotýkejte, protože i tento pohyb může zarazit myšlenku, která chce vyjít ven. Rozhodně nic nehodnoťte a zeptejte se, co se stalo. Soustřeďte se na sdělení, které vám chce dítě říci a poslouchejte velmi pečlivě.

Při rozhovoru se snažte vyvarovat slovíček „proč“ a „ale“, pokud by zněla útočně. Důležité je navázat rozhovor, dodat dítěti odvahu a posílit jeho sebevědomí, aby mělo pocit, že jeho názor nebo sdělení je důležité, i když se může jednat o mega průšvih. Musíte ho naučit pochopit, že každá situace má své řešení a pokud se naučí svůj názor vyjádřit, tak se mu bude lépe realizovat cokoliv. A tím pádem i průšvih bude mít své řešení, protože mu s tím pomůžete právě vy.

Co se tím naučí? To, co některým dospělým chybí. Mluvit, sdílet a budou vědět, že i s nimi se počítá. Je to velmi důležité a není radno toto podceňovat. Táhne se to poté s námi do dospělosti, kde už se pomalu zadělává na velký průšvih. Jak může takovýto člověk uspět třeba na výběrovém řízení nebo u zkoušek?

Velmi težko, jeho sebeprojev je tak moc upozaděný, že není schopný být sám sebou, a proto i splývá s davem. I v dospělosti nebo dospívání se dá pracovat na sebeprojevu. Je to trochu složitější, protože už v tomto útlumu žijeme dlouho a ať se jedná o osobní nebo pracovní život, všude nás to postihuje.

V dospělosti se hodně staráme o tom, co si o nás okolí myslí. Řešíme, jak vypadáme v jejich očích a dopředu jsme si sami schopni zhodnotit rozhovor, který ani ještě neproběhl. Bojíme se, že když vyjádříme svůj názor, rozpoutá se komunikační peklo plné výčitek a emocí, které se nedají ukočírovat a my z toho opět vyjdeme jako ti nejhorší. Není tomu tak.

V první řadě je dobré si uvědomit, že se jedná o nás. Pokud nejsme spokojeni my, nebude nic fungovat tak, jak bychom si představovali. V druhé řadě je dobré si uvědomit, že každý má svůj názor a každý by měl respektovat názor ostatních, pokud chce vést normální rozhovor a dojít k řešení. Toto jsou základní kameny komunikace a asertivity, které vás posunou dále.

Jak správně a bez obav sdělit svůj názor? Existuje nějaký návod jak na to? Existuje. Nejprve je ale důležité přestat se bát a počítat s tím, že každá změna nemusí být dobře přijata. Pokud se změní vaše chování, počítejte s tím, že si toho okolí velice rychle všimne a bude vám to dávat značně najevo. Tady je dobré myslet na první bod – „jedná se o mě a mou spokojenost“. Lidé, kteří stojí za vámi a stojí o váš názor, může nová reakce zaskočit. Možná o tom budou i chvíli přemýšlet. Výsledkem ovšem bude normální komunikace a podpora.

Lidé, které nezajímá váš názor a ani vy, na tuto novou hru nepřistoupí a rozhodně vás nebudou podporovat. Tady je dobré vzpomenout si na druhý bod – „každý má svůj názor a má právo ho sdělit“. Nestojíš o můj názor, nestojíš o mě a tím pádem naše komunikace nemůže nikdy probíhat na úrovni dvou dospělých lidí. Mějte tyto dva body na paměti. Jsou velmi důležité.

I zde můžete použít metodu zad, pokud k sobě máte dobrého parťáka. Můžete ze začátku svou myšlenku, názor napsat. Tady ovšem pozor. Do psané komunikace vstupuje rozpoložení druhé osoby a věřte, že pokud nepoužijete třeba smajlíky, může psané slovo vyznít úplně jinak, než to myslíte vy. Trénovat sdělení se dá i se sponkou v ruce, která vám pomůže se ukotvit a říci, co si myslíte. Vždy si vzpomeňte na to malé dítě, které tam moc chtělo říci svůj názor a nemělo tu možnost.

Mějte na paměti i dva body, které jsou důležité hlavně pro vás a vaše vědomí. Myslete na to, že jde v první řadě o vás a vaše děti, kterým tímto dáváte do vínku obrovskou zbraň, která jim v dospělosti pomůže a zjednoduší život.


Tags


You may also like

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}

Get in touch

Name*
Email*
Message
0 of 350
>

Privacy Preference Center