fbpx

2 dubna

Umění žít aneb 3 jednoduché kroky k inteligentnímu životu

0  comments

Celou tu dobu byl u toho. Je to patnáct let od doby, kdy začal skutečně poznávat okolní svět. Ale nebyl v tom sám, měl svého průvodce.

Všechna ta léta stál po boku svého leadera. Pozorně sledoval každičký jeho krok, progres, výhru, neustále se učil a snažil se veškeré tyto body přetáhnout do svého vlastního života.

Dodnes jsou tyto dvě osoby silně spjaty. Kráčí spolu po stejné cestě, která je trnitá, vzájemně se podpírají a společně překonávají jednu překážku za druhou. Jsou to bratři.

Zbylé řádky však patří už jenom jednomu z nich – leaderovi.

George byl odjakživa veselý a skromný kluk. Pokaždé byl pozitivně naladěný, nikdy si nestěžoval a rád pomáhal ostatním. Vždycky patřil mezi nejoblíbenější – do doby, než dostal to, co od života chtěl, pro co dýchal.

George si s tím hlavu nelámal. Vyrazil na vrchol Stolové hory. Byla hustá mlha. Během cesty si promítal celou svou existenci na této planetě, svou vizi stále dokola, znovu a znovu.

Konečně dorazil do cíle. Kapské Město měl na dlani. Sedl si, popadl tužku, papír, a začal psát. Potřeboval se vypsat, musel všechny ty myšlenky dostat z hlavy ven, aby se očistil. Terapie trvala několik minut, ačkoliv se to zdálo jako hodina.

Co stálo na onom kusu pergamenu? Z čeho se potřeboval George tak nutně vypsat?

Jeho přítel, bratr, se asi o dva týdny později střetl s poštovní doručovatelkou. Dopis byl doporučený. Když Tom večer obálku rozdělal a vytáhl z něj kus omšelého papíru, uviděl na něm tužkou nadrápaný text.

Uteklo moře času, než si Tom ona slova vsugeroval. Dnes tomu jsou celé dva roky. A teprve teď nastala ta pravá chvíle na to, aby Tom předal důležitost zprávy i ostatním. Neberte její slova na lehkou váhu, protože je to jedna z nejdůležitějších záležitostí okolo cesty k úspěchu. Úspěšní jej ale nazývají životní styl.

„BUĎ SÁM SEBOU“

Lidé, kteří se stávají sami sebou, jsou nejvíce šťastní. S nikým se neporovnávají, s nikým nesoupeří, pouze sami se sebou. Stejně tak je nezajímá, co si o nich myslí druzí. Hledí jenom na svojí cestu, zajímají je vlastní problémy a vlastní výsledky.

Nejlépe bych ten pocit přiřadil k zavirovanému počítači. Viry vašemu počítači překážejí, brzdí ho, až ho nakonec vypnou úplně. To samé se děje v hlavě jedince, jenž je zatížen bezvýznamnými záležitostmi. Řekněte sami – je na místě, abychom luštili věci, které mohou být sice zajímavé, ale nikam nás neposunou?

Najednou cítíte, že tělo má více energie. Více se soustředíte, jste daleko více pozitivní a mnohonásobně produktivnější. Věci najednou odvádíte na sto procent, flow vás chce roztrhat na kusy, lépe se stavíte překážkám nebo dokážete více rozpumpovat vaší kreativní mysl.

Často slýchám, jak si ostatní kolem pořád dokola říkají: „Co na něm proboha vidí?“ nebo „Jak může sbalit takovou holku?“ On je prostě jenom sám sebou. Nevadí mu, že boj se zdá předem prohraný. Možná už byl odmítnutý tolikrát, že se nezdaru už prostě ani nebojí. Jde to zkusit, jde se s tím porvat. V mnoha případech však vítězí – dívka v něm uviděla jiskru.

„DÁVEJ A AŽ POTOM BER“

Nikdy jsem neměl rád fyziku, ale za jedno jí budu do smrti vděčný. Zákon akce a reakce, pamatujete?

Důvod, proč se některým lidem nedostává toho, co očekávají, je, že nedávají to, co by měli, nebo toho dávají málo. To platí naprosto v každém případě, i když to někdy trvá trochu déle.

Čím víc dáte, tím víc berete. Čím víc síly vytvořím, tím víc síly vytvoří tělo. Čím víc úsměvu rozdám, tím více úsměvu se mi vrátí. Čím víc peněz dobře investuji, tím víc peněz se mi vrátí. Čím víc se budu potit, tím víc zhubnu.

„PRACUJ TVRDĚ, ALE NEZAPOMEŇ SI ŽIVOT POŘÁDNĚ UŽÍT“

Život je moc krátký na to, abychom ho celý zaplnili jenom prací.

Jedním z našich hlavních cílů okolo práce by mělo být, abychom našli to,co nás baví, co nás naplňuje a aby nás to dobře živilo. To je jasné. Ovšem neměli bychom se ani ochuzovat o ty nejlepší zážitky, které nás také utvářejí.

Dostal jsem možnost zúčastnit se evropského projektu a pracovat tak po dobu dvou týdnů v Holandsku. Země je to nádherná. Poznal jsem spousty zajímavých lidí, věcí a tradic. Viděl jsem jak venkovský život, tak i ten městský. Byla to jedna z mých největších dosavadních zkušeností. Když se na to ale podívám zpětně, mrzí mě jedna věc – seděl jsem si na „koruně“. Naštěstí jsem ale navštívil další tři země, kdy jsem si to zcela vynahradil. Vše se stalo po dvou letech – po převzetí onoho dopisu. Ty slova jsem si vzal k srdci a život je lepší.

Jiný příběh je interesantní, ale zároveň odstrašující. Když jsem se vracel z Anglie, seděl jsem v letadle vedle starého pána, který se tvářil velmi smutně. Asi po půl hodině po odpíchnutí od země jsem se s ním pustil do debaty. Sdělil mi, že se byl podívat v Liverpoolu za svou dcerou. Říkal jsem si, že je asi smutný z toho, že ji opět půl roku neuvidí, ale byla to mýlka. Ve skutečnosti si cestou na letiště promítal retrospektivně svůj život a co mi za chvíli pověděl, zasáhlo tvrdě i mě. „Kdybych mohl vrátit čas, víc bych si užíval života, nebral bych se tak vážně, dělal bych to přesně tak, jako to teď dělá ona se svým přítelem. Poznával bych svět, obklopoval bych se dobrými lidmi a byl bych sám sebou. Nemáš, příteli, ponětí, jak moc mě to trápí. Nezapomeň na to, co jsem ti řekl.“


Napište si ještě dnes na papír, kým se chcete stát. Jakým chcete být člověkem, jak chcete, aby vás okolí vnímalo. Pamatujte, že než začnete něco hledat, musíte něco dát. Pracujte na svých snech tvrdě, ale nezapomeňte žít.


Tags


You may also like

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}

Get in touch

Name*
Email*
Message
0 of 350
>

Privacy Preference Center