Pamatujete si na muže, který mi změnil život? Ten dědeček s usušenou růží připnutou na kabátě. Šedivý, moudrý gentleman, který vyslovil větu: „Vzpomínky jsou to nejdůležitější v lidském životě. Bez nich to zde nemá smysl.“ Už jste si vzpomněli? Protože přesně toho pána jsem opět potkal. Z našeho rozhovoru jsem zase odešel o něco chytřejší a zároveň dojatý. A hlavně odhodlaný jít si pevně za svým cílem. Jste připraveni na MOUDROST, kterou mi PROZRADIL?
Tentokrát jsme se setkali v kavárně. Je až pozoruhodné, že jsem ho od tehdy viděl možná dvakrát a nyní ho setkávám znovu. Je vidět, jak zákon přitažlivosti opravdu funguje, protože jsem na něj často myslel. No teď jsem byl rozhodnut se přimluvit jako první.
Seděl jsem, už tradičně, ve své oblíbené kavárně v kulturním centru města, psal nový článek a přitom jsem si vychutnával šálek horké kávy s aroma rozléhajícím se všude kolem.
Měl jsem už většinu článku napsanou, když v tom se nad dveřmi rozezněl zvonek a do kavárny vstoupil ON. Muž, který mi změnil život. Představte si, jak se cítíte, když potkáte někoho výjimečného. Na tváři se vám zjeví úsměv, vaše nitro se rozechvěje a trochu znervózníte.
Pozoroval jsem ho, jak si u pultu něco objednává. Sedl si nedaleko mě, ale ještě stále si mě nevšiml. „Možná si mě ani nepamatuje.“ Problesklo mi hlavou. Pohodlně se usadil do křesla v barvě bordó a vytáhl jakousi starou knihu s pevným béžovým obalem. Porozhlédnul se po místnosti a v tom mě uviděl. Hned se usmál a pokynutím hlavy mě pozdravil. To mu už číšnice nesla čaj. Oba jsme se pustili do své práce bez náznaku dalšího rozhovoru.
Nedalo mi to a po pár minutách přemýšlení jsem se zvedl a šel za ním.
„Dobrý den, pane.“ Oslovil jsem ho.
„Dobrý den, jak se máte?“ Odpověděl.
„Já skvěle, a vy? Chci se vás něco zeptat. „Začal jsem přímo.
„O co jde?“ Zeptal se.
Vysvětlil jsem mu, že mě jeho příběh inspiroval k napsání článku, který nedávno vyšel na našem portálu. Zeptal jsem se, jestli mu to nevadí, a že bych byl rád, kdyby si ho mohl přečíst a říct svůj názor. Pan byl očividně rád, že mi byl inspirací a ochotně souhlasil. Přečetl si článek a velmi ho to dojalo. Jakoby prý četl SVÉ myšlenky. Byl jsem poctěn, sedli jsme si k jednomu stolu a znovu si začali povídat. Šel z něj takový klid, dobrá energie. To se u každého nevidí. Ale přejděme k moudrosti, kterou mě zase obohatil.
Když neděláte maximum s tím, co máte k dispozici právě tady a teď, nemůžete očekávat, že dosáhnete svých cílů v časovém horizontu, který jste si stanovili.
Nevím kde tento pán čerpá své znalosti, zda jsou to jen vědomosti nabyté věkem, ale vím, že opravdu HODNĚ a PRAVIDELNĚ čte.
* * *
„Měl jsem dva přátele. Oba se narodili ve zcela odlišné době, než je nyní. Bez počítačů a všech těch vašich telefonů. Trávili spolu celé dětství. Do noci hrávali fotbal s otrhaným míčem, chytali žáby u potoka a spolu honili dívčí sukně. Měli krásné dětství, i když je doma občas zmlátili za jejich nerozvážně skutky.
Roky plynuly a oba povolali do války. Pro jejich přátelství to bylo tvrdé období, ale rádi si vyprávěli příběhy o jejich plánech po válce. Tím se navzájem motivovali přežít každou nebezpečnou situaci. Dokážete si vy vůbec představit ten pocit, když v mlze slyšíte jen motor blížícího se letadla a chlap, který vám ráno ukazoval fotku jeho lásky a vyprávěl, jak si ji vezme … už nedýchá?
Oba opravdu chtěli dosáhnout úspěchu. V penězích viděli bezstarostný život. Představovali si, jak si koupí vlastní auta, budou mít velký barák, prostě všechny ty věci, které vás dělají materiálně šťastnými. Slíbili si, že budou, jak se dnes říká – za vodou.“ Vyprávěl s úsměvem na rtech ten muž.
„Naštěstí se oba z války vrátili. Nastal čas pracovat na svých snech. Oba neměli téměř nic. Každý měsíc se setkávali a povídali, si jak se posunuli blíže ke svým vysněným cílům. Ale má to jeden háček. Zatímco jeden o pár let otevřel vlastní podnik ve městě, ten druhý ne a ne se odrazit.
Více se stěžoval než pracoval. Tím to asi bylo. Nemohl najít v sobě toho pracovitého ducha. Měl tytéž předpoklady, přesto neuspěl.“ Pan vzal do rukou horký šálek, odfoukl páru a pomalu se napil. Přemýšlel, pokračoval.
„Víte čím to bylo? Ten druhý nedělal maximum s tím, co měl. Jen tak se potloukal životem a čekal, že mu ty věci někdo daruje. Já, já jsem byl ochoten sáhnout na dno svých sil a něco vybudovat, i když jsem na začátku nic neměl.“ Podíval jsem se na něj, on na mě a řekl. „Jste moudrý, určitě jste pochopili, že jeden z těch přátel jsem byl já.“ Následoval úsměv a poslední úvaha.
„Je mi líto mého přítele, neměl příležitost okusit to ŠTĚSTÍ. Pustil se na milost osudu. No to je jeho věc, já nechci soudit. Teď alespoň vím, že pokud chce člověk uspět, musí nejprve něco dělat. I já jsem přišel častokrát domů unavený, ale odložte všechny zbytečnosti a soustřeďte se na práci. Když si budete v noci lehat do postele, MUSÍTE CÍTIT do morku kosti, že jste udělali VŠE pro to, abyste se někam POSUNULI. Nad tím bohužel nikdo neuvažuje. Každý chce jen hned slávu a spoustu peněz, ale nikdo není ochoten udělat víc, než většina. Já jsem například každému vyprávěl o svých plánech a splněných cílech. Udržovalo mě to v jakémsi pozoru, abych nestagnoval.
A víte, jaký to byl pocit, když jsem pevně chopil do rukou kožený volant svého auta, zhluboka se nadechl, ucítil ten pach novoty a zaslechl ten motor?
To je ta myšlenka, to je to podstatné – dělejte maximum s tím, co máte, tam, kde jste. Nečekejte.
* * *
Po vyslechnutí těchto slov jsem byl namotivován dělat vše, co je v mých silách pro svůj sen.
Naštěstí jsem se s panem s růží na kabátě rozloučil jinak než naposledy. Dohodli jsme si schůzku v této kavárně. Příště mi prý něco přinese. Je to pro něj opravdu hodnotné a váže se k tomu zajímavý příběh z jeho mládí. „Díky tomu jsem byl finančně úspěšný.“ řekl. Takže se máme na co těšit.