Známe to jistě všichni. Usmívající se selfie fotky, dokonale naservírované jídlo, všude samá srdíčka zalitá sluncem bez mráčků a bouří. To je prvotní náhled, který nám poskytne sociální síť. Co když se ale za těmi usmívajícími fotkami skrývá dobře utajený smutek? Co když to dokonale naservírované jídlo vůbec nechutná dobře? A co když ta lítající srdíčka jsou ve skutečnosti odraz falše?

Ať už se dostaneme do jakékoliv společnosti, většinou narazíme na otázku sociálních sítí. Lidé se přidávají do přátel, navazují spojení. Nedej bože se někdo zmíní, že nemá vytvořený profil. Nevěřícné pohledy a poletující otázníky zaútočí. Společnost je momentálně nastavena tak, jakoby člověk bez profilu ani neexistoval. Zeptáme-li se proč, odpovědí nalezneme hned několik. Člověk s profilem se totiž stává více „předmětem veřejným“. Jednodušeji o něm zjistíme informace, které chceme vědět bez toho, aniž bychom se zeptali. A to je přesně to, co dnešní společnosti vyhovuje.

Život se sociální maskou nás navádí na mnoho cest, po kterých se můžeme vydat. A nejen to, sociální maska z nás dokáže udělat hrdiny, vůdce, krále a to je přesně to, po čem spousta lidí touží. Otázkou ovšem zůstává, zda směry cest, které maska udává jsou pro nás ty pravé. Zda titul hrdiny a krále je skutečný. Jak to poznáme? Nepoznáme. Je třeba si nastavit své osobní hranice a priority.

Síla sociálních sítí nás svádí k sebeprezentaci, ale ne k té zcela přirozené, nýbrž k té, o které si myslíme, že je pěkná na oko. Proto často, někdy hodně často, máme tendenci vkládat fotky super naaranžovaných jídel, které možná pro fotku působí lákavě, ale v reálu se nedají jíst. Na první pohled krásně barevný talíř plný superpotravin, na druhý možná neochucené studené jídlo. A stejně tak to může být s „usmívajícími fotografiemi“. Na fotografii vidíme šťastný pár užívající romantické chvilky při svíčkách. Co když ale tenhle pár trápí partnerská krize a teď se zrovna na relaxačním pobytu snaží slepit zbylé střípky lásky? Co když jim vůbec není tak dobře, ale síla zvyku „cvaknutí fotoaparátu“ je silnější než oni? A tak prostě zmáčknout spoušť bez rozmyslu, hlavně, aby měli společnou usmívající se fotku na sociální síti. I tak to může být.

V dnešní době máme tendence nasazovat si masky, a právě tu sociální sítě používáme nejčastěji. Proč? Protože v tom virtuálním světě se lépe schováme za pozadí profilové fotografie. Lépe prezentujeme to, co bychom si skutečně přáli, ale není to prozatím naší realitou. Předháníme se a doháníme navzájem, jen abychom byli těmi hrdiny.

Abychom ale nahlédli také na druhou stranu mince, protože to je fér. Sociální sítě přináší i velkou dávku inspirace. Máme možnost jednoduše sledovat životy jiných lidí bez toho, aniž bychom byli viděni. Můžeme v klidu sedět a čerpat z životů jiných přesně to, co se dá vlastní silou přenést do našeho reálného života. Myšleno v dobrém slova smyslu.

Máme-li třeba celoživotně problémy s nadváhou. Celý život bojujeme sami se sebou, zkoušíme nejrůznější diety, zápasíme s permanentkou do posilovny, cítíme se špatně. Pak ale najednou narazíme na profil někoho, kdo kráčel přesně tou samou cestou, na které se právě nacházíme. Z písmenek cítíme porozumění a fotky naznačují naději na možnou změnu. Ten profil, který evidentně kráčel na cestách ve stejných botách jako my, vyhrál boj se svým tělem a vesele postuje fotografie „před a po“. V ten moment se pro nás jeden z mnoha profilů stává klíčovým  a dokáže nás vyprovokovat k akci, pro nás k akci prospěšné.

Anebo třeba již nějakou dobu sledujeme člověka, který sdílí kousky ze svého profesního života. Zdá se být úspěšný. Pokud pozorně nasloucháme radám a tipům, můžeme se pokusit aplikovat postřehy ze sociální sítě do našeho reálného života. A ono to může fungovat. Načerpáme rady, tipy, triky.

Žijeme v době se spoustou vymožeností, možností a příležitostí. Žijeme v době, která je dobrá i zlá. Nejlepší na tom ale je, že jsme to právě MY, kdo drží v rukou to důležité kormidlo, které udává směr. Držme ho tedy pořádně, buďme si jistí v tom, co děláme a dělejme to s dobrým pocitem. Zkusme si postavit své osobní hranice a priority, aby se nám někdy nestalo, že budeme v té bublině uvězněni napořád.