Proč se bojíme říkat věci narovinu? Proč se bojíme postavit se věcem, které nám vadí? Těch „proč“, které jsou v našem životě, je hodně a velmi nás brzdí. I když to víme, často si sami sobě dokážeme velmi dobře a lživě vysvětlit, že to, co děláme, je přeci dobře. Za pár dní či týdnů přijde opět „proč“, tentokrát v jiné formě. Proč jsem to neudělala jinak…
Když vezmeme samotné slovo proč, tak ve většině z nás vyvolává velké emoce. Není se čemu divit. Vzpomeňte si všichni na svoje mládí. „Proč jsi si neuklidil ten pokoj?“ Proč ti musím stále dokola něco připomínat? Proč jsi neuklidil nádobí?“ Těchto proč nás doprovázelo v období dospívání hodně. Není se čemu divit, že na ně máme alergii.
Pokud k němu přidáme ještě nevhodný tón hlasu, malér je na světě. Když jsme překlenuli toto období a konečně jsme vylétli z hnízda a postavili se na vlastní nohy, začali jsme toto slůvko používat také. Ti, co už mají rodiny, tak mluví na své děti. Ti, kteří ještě nemají, tak jej používají v běžné komunikaci. Aniž bychom si to uvědomovali, tak slůvkem proč vytáčíme své okolí stejně, jako nás vytáčelo v dětství.
PROČ je v nás tak hluboko zakořeněno, že v určitých případech raději rezignujeme nebo si vymýšlíme lži, abychom nebyli vystaveni svým vzpomínkám. I toto se dá ovšem změnit. Jde přeci o nás a naše pohodlí. Naši pohodu a naše já, které může být velmi zranitelné. Ze své zkušenosti vím, že vystrnadit z komunikace toto slovo, aby nebylo startovací, není zase tak jednoduché.
Zapotřebí je začít se soustředit na to, co chceme říci nebo zjistit.
Otázky jsou kouzelné a když je umít umí dobře pokládat, dozvíte se prakticky cokoliv. Stejně, jako slovo proč, je vytáčecí i spojka ale. Pojďme si to opět ukázat na klasických větách. „Jsi hodný, že jsi umyl nádobí, ale proč jsi ho rovnou i neuklidil? Skvěle jsi si uklidil pokoj, ale ještě sis ho mohl vysát.“ A tak dále.
Navrací vás tyto věty zpět do dětství? To je velmi dobře. I tato spojka může působit velmi startovacím dojmem. Pochvala by měla znít upřímně, abychom jí věřili. Jakmile se za pochvalu dá „ale“, ztrácí svůj význam a působí startovacím dojmem. V dnešní uspěchané době neumíme ocenit, že někdo pro nás něco udělal a ve většině případech si neodpustíme jakékoliv „ale“.
To poté způsobí opak. Místo chvály slyšíme jen to, co je za ale. To je ovšem špatně. I tento návyk si často přinášíme z dětství. Pamatujte, že nic a nikdo není dokonalý. Tak jak bychom to udělali my konkrétně, by to třeba vaše drahá polovička udělala úplně jinak. Než zkoumat, proč to tak je, zkuste se spíše zaměřit na to, jak se dá komunikovat jinak. Účelnější často bývá „ale“ spolknout a počítat do pěti nebo se naučit větu úplně změnit.
Zapátrejte ve své mysli, kdy vás někdo naposledy pochválil? Nebo kolik pochval, těch upřímných, jste slyšeli třeba za dnešní den? Ze své zkušenosti vím, že většina lidí zjistí, že neslyšeli za poslední dobu ani jednu pochvalu. Ti, co mají děti, se sem tam ještě nějaké pochvaly dočkají, protože děti jsou ještě spontánní a nepřemýšlí nad tím, co říkají do určitého věku.
Možná vám to přijde uhozené, tak jako účastníkům mých kurzů, než pochopí, že pochvaly jsou velmi důležitou součástí našeho života. Zkuste si představit, že by vás někdo pochválil za drobnost, která vám přijde automatická. Třeba: „Je super, že jsi dorazil včas do práce.“ U někoho, u koho víte, že chodí minutu po začátku pracovní době, je to velká pochvala. Někdo si všiml a ještě to ocenil. Samozřejmě hraje velkou roli, i jakým tónem hlasu pochvalu sdělíte. Každému tento příklad nemusí vyhovovat, zkuste najít jiný. Může se týkat vstávání, vynesení koše, vaření, prakticky čehokoliv.
Upřímná pochvala umí vykouzlit úsměv na tváři a umí dokonce zvednout i sebevědomí. To je v dnešní době také velmi důležité. Tyto nepatrné typy v komunikaci, vám pomohou jak v práci, tak v soukromém životě. Ušetříte si své negativní emoce a povzbudíte pozitivní.
Vše je samozřejmě o tréninku. Na rovinu říkám, že zázrak se neděje lusknutím prstu. Než se vám povede říci větu tak, aby nebyla startovací, bude vás čekat fáze, která je zpětně velmi vtipná, v daný okamžik i trochu nepříjemná. Jde o fázi, kdy budete hodně přemýšlet nad tím, jak věty přetvořit. Budou vám naskakovat vaše automatické věty a k nim se přidá třeba i gestikulace a tón hlasu, na který jste byli zvyklí.
Chvilku se budete trápit. Výsledek stojí za to. Začnete lidem kolem sebe způsobovat takové malé šoky. Ze začátku se na vás možná budou dívat jako na blázny. To ignorujte. I ostatní si musí zvyknout. Vy jste se také museli učit říkat slova jinak. Odpovědi a reakce druhých vás poté velmi mile překvapí. A co je takovým malým bonusem? Začnou tyto návyky přebírat od vás, protože velmi brzy zjistí, jaké účinky to má na ně samotné.
Nebojte se zkoušet nové věci a způsobovat lidem šoky, co se týká sestavení komunikace. Jednak chráníte sami sebe a zároveň učíte ostatní, jak komunikovat jinak. Tyto střípky vám pomohou i donutit lidi poslouchat a vnímat to, co jim říkáte.
Nevíte jak začít realizovat své sny nebo jak nastartovat správným směrem své podnikání? Právě této oblasti a problematice se věnuje nové v pořadí již 5. vydání magazínu Světa úspěšných, ve kterém najdete mnoho inspirativních a motivujících článků a rozhovorů s úspěšnými osobnostmi z české i slovenské scény. Magazín vám pomůže vystartovat směrem vpřed a udělat ten nejdůležitější první krok – ZAČÍT. Vše podstatné, co naleznete v tomto čísle magazínu se dočtete ZDE.