Když se zamilujete, máte pocit, že za to může váš partner. Když jste zamilovaní, svět kolem je takový hezčí, lidi kolem vás jsou srdečnější, povídáte si dokonce i s úplně cizími lidmi a máte potřebu dělat svět kolem vás šťastnější. Ano, je pravda, že partner vám k tomuto pocitu mohl pomoci. Ve skutečnosti ale jste jen otevřeli své srdce. A můžete si za to vlastně jenom vy, sami.
Když si najdete partnera, do kterého se zamilujete, vaše srdce se otevře, jste šťastní, své myšlenky směřujete pouze na jeho osobu. Ovšem milujete pouze vaši představu, že právě on a právě teď je pro vás ideální. Vytvoříte si domněnku, která říká, to je člověk, se kterým chci strávit celý život.
Po nějaké době však zamilovanost opadne a srdce, které bylo neomezeně otevřené, si na tento pocit zvykne a sevře se. Vy najednou zjistíte, že vaše dávka štěstí vyprchává a hledáte zdroj, ale i příčinu. Svádíte to na partnera. Přichází obavy, nevíte, co se děje. Máte pocit, že jste závislí narkomani, váš partner je váš hlavní deeler a vy dychtíte po další dávce, kterou vám odmítá podat.
V další fázi jste vyždímaní, hubení a vaše růžové brýle jsou schované v černém pouzdře. Najednou vidíte i drobné nedostatky, vaše dokonalá představa se rozplývá a vy mu vyčítáte, že se změnil. Bojíte se, že si našel někoho jiného, ale stále si přejete, aby se k vám choval stejně jako před tím. Tak vyvoláte hádku, hádáte se a chcete zhltnout veškerou energii od partnera. Vítězem v hádce se stává ten, kdo má poslední slovo, ten veškerou energii shrábne.
Totiž vítězem v lásce se stává ten, kdo miluje méně. A jak to celé dopadne, se dozvíte v odpoledním článku…