„Jelikož je štěstí něco, co určuje kvalitu každého okamžiku našeho života, bylo by lepší, abychom věděli, co to je, a měli jasnější představu.“ Právě toto tvrzení, od zřejmě nejšťastnějšího muže na světě, mě přivedlo k zájmu pochopit podstatu štěstí a následně se o ni s vámi podělit.
Na začátek bych vám ráda zpříjemnila čtení a ujistila vás, že ačkoliv můžete cítit, že šťastný nejste, tak ve skutečnosti může každý z nás najít štěstí, pokud ho hledá na správném místě. Pojďme společně s Matthieuom Ricardem – nejšťastnějším mužem na světe, do toho!
Nikdo z nás se ráno neprobudí s vytouženým přáním: „Kéž bych mohl celý den trpět!“ Z čehož plyne, že nějakým způsobem, ať už vědomě či nevědomě, krátkodobě nebo dlouhodobě, cokoli děláme, či o tom sníme, má nějaký vztah k hluboké a opravdové touze po pocitu duševní pohody a štěstí. Rozdílů v definici štěstí je opravdu mnoho a někdy mám pocit, že čím víc zdrojů a tvrzení se mi dostává, tím obtížněji něčemu rozumím. Právě z tohoto důvodu to někdy vypadá tak, že ačkoliv štěstí hledáme, ve skutečnosti se k němu točíme zády.
Záměna štěstí a potěšení
Potěšení závisí na čase, na okolnostech, na druhých lidech, na místě. Je to něco, co se přirozeně mění. Měla jsem hodně ráda písničku od Hoobastank – The Reason, poslouchala jsem ji tak často, až se mi znechutila a dnes ji v playlistu přeskakuji. Jednoduše se potěšení během těchto prožitků vypotřebovalo.
Naproti tomu štěstí, za jehož nejlepší definici považuji: „Je to hluboký pocit klidu a naplnění, stav, který ve skutečnosti proniká a leží pod všemi emocionálními stavy, všemi radostmi i zármutky, které nám přijdou do cesty.“ má zcela jiný rozměr. Což je také důvod, proč můžete prožívat intenzivní potěšení i ve velice nuzných podmínkách, či v prostoru, který budí spíš utrpení.
Myslím, že to skvěle ukazuje příběh psychiatra a Žida Viktora Frankla:
Frankl byl za války vězněn v nacistickém táboře smrti. To co zde prožil, si těžko dokáže kdokoliv z nás představit a takové chování už při samotném pomyšlení vyvolává hrůzu. Jeho rodiče, bratr i žena zemřeli v koncentračních táborech a nebo byli posláni do plynových komor. Kromě jeho sestry zahynula celá jeho rodina. Frankl sám nevěděl co se s ním stane v příštím okamžiku. Jednoho dne, nahý a osamocený v malé cele, si začal uvědomovat, že existuje něco, co mu jeho nacističtí věznitelé vzít nemohou. Mohli ovládat všechno, co ho obklopovalo, s jeho tělem dělat co se jim zachtělo, ale on sám byl bytostí nadanou sebeuvědoměním a na všechno své utrpení si mohl zvolit odezvu. Frankl si sám sebe ve všech těchto hrůzách představoval v jiné situaci. Rozvíjel a posiloval vnitřní svobodu. Ta postupně sílila, až byl svobodnější než jeho nacističtí věznitelé. Frankl byl i v tak příšerných podmínkách určitým způsobem šťastný. Je to totiž mysl, která interpretuje vnější podmínky jako štěstí nebo utrpení.
Vnitřní podmínky jsou mnohem silnější než ty vnější. Samozřejmě, že nás vnější podmínky ovlivňují a je skvělé žít déle a zdravěji, mít přístup k informacím, být vzdělaný, cestovat a mít svobodu, to je jistě velice žádoucí – nicméně, nestačí to. Jde jen o podpůrné a pomocné podmínky. Myslíme si, že když dáme dohromady tohle a tamto a budeme mít, jak se říká: „Vše co je třeba ke štěstí.“ – budeme šťastní, je to však klamné a mylné.
Duševní pohoda versus hněv
Určité stavy mysli vedou k pocitu duševní pohody, a pak jsou pocity, které jsou k tomuto stavu v protikladu. Hněv, nenávist, žárlivost, arogance nás nezanechají v dobrém stavu. Samozřejmě platí, že čím více jich vstupuje do naší mysli, tím se budeme cítit hůř a ztrápeněji. Naopak každý v hloubi duše ví, že projev nezištné velkorysosti – uděláme dobrý skutek, někoho potěšíme, podaří se nám něco pěkného, nás naplní sounáležitostí a rádi bychom takoví byli celou dobu.
Je tedy možné změnit náš způsob života?
Matthieu Ricard věří, že ano, a radí následující trénink mysli:
„Je potřeba, abychom se místo rozhlížení kolem sebe podívali dovnitř. Podívejte se na zlost samotnou. Vypadá velmi hrozivě, jako vzdouvající se monzunový mrak nebo hromobití. Myslíme si, že na tom mraku by se dalo sedět, ale když přijdeme blíž, je to jen mlha. Podobně když se podíváte na hněvivou myšlenku, zmizí jako mráz pod paprsky ranního slunce. Když tohle budete dělat znovu a znovu, pak tendence k tomu, aby se hněv objevoval, bude menší a menší pokaždé, když ho rozpustíte. A nakonec, i když se může objevit, jenom vaší myslí projde, jako pták proletí oblohou, aniž by zanechal stopu.“
Jak sám říká, trvá to určitou dobu, nějaký čas zabralo vybudovat si chyby a špatné tendence, proto i nějaký čas zabere se jich zbavit. Je potřeba začít věci vnímat novým způsobem, je to však jediná cesta.
Jsme ochotní strávit 15 let získáváním vzdělání, milujeme běhání, fitness, staráme se, aby věci vydržely krásné, a přitom se překvapivě málo zabýváme tím, na čem záleží nejvíc: způsobem, jakým funguje naše mysl, která je tím nejdůležitějším, co určuje kvalitu naší zkušenosti.