Bylo to frustrující! Kdykoliv jsme měli na základní škole za úkol napsat slohovou práci, tajně jsem si jí bral domů, aby mi s tím jeden z rodičů pomohl. Neuměl jsem pořádně pravopis, neměl jsem slovní zásobu a moje kreativita byla na bodu mrazu.
Slohy prostě patřily mezi mé slabé stránky. Cítil jsem se poníženě, když jsem dostal horší známku než ostatní a paní učitelka mi říkala něco jako: „No, tak z tebe spisovatel doopravdy nebude.“ nebo „Ty hlavně nikdy nic nepiš.“
Rozhodně jsem nebyl hloupý. Možná mi v lepších výsledcích ze slohových prací překážel strach z nezdaru.Protože kdykoliv se něčeho bojíte, předem se vzdáváte, ospravedlňujete se, nikdy ze sebe nevydáte to nejlepší. Druhým aspektem byla určitě má lenost. Vždycky jsem byl líný si něco přečíst, raději jsem v té době hrál počítačové hry.
Velký zvrat však přišel někdy v sedmé třídě. Ten rok jsem byl pravidelně na dlouhou dobu nemocný. Měl jsem slabou imunitu, a tak jsem musel strávit třeba i tři týdny doma. Pamatuji si, když rodiče odešli do práce, jak jsem hned utíkal k počítači. Jednou mě nachytal můj bratr, když přišel ze školy a vše na mě vyzradil. Místnost, kam jsem chodil na počítač, rodiče uzamkli a já musel tentokrát doopravdy ležet. Den byl dlouhý a nudný. A tehdy přišel ten obrovský zlom.
První knížku, kterou jsem kdy vzal do ruky, byla od J.K.Rowlingové – Harry Potter a kámen mudrců. Moc rád na tu knížku vzpomínám, nakonec jsem přečetl všechny díly. Moje slovní zásoba se začala rozšiřovat a pravopis zlepšovat. Postupně jsem se dostával k jiným autorům, jinému stylu psaní a mé slohy začali mezi ostatními krystalizovat.
Co se dělo dál? Proč mi lidé dnes děkují?
Vždycky jsem toužil stát se ve svém životě úspěšným – pracovat na svých plánech, mít čas věnovat se své rodině a koníčkům. A tak jsem začal číst podnikatelskou literaturu, sledovat videa s osobním rozvojem nebo scházet se s podobně uvažujícími lidmi. Po nějaké době jsem se chtěl o své nově nabyté informace podělit se svými přáteli na Facebooku. Tím se odstartovala má mašinérie plivání textů a myšlenek na „zeď“. Ta skutečná hodnota textů ale přišla až po dvou letech neúspěšně započatých projektů.
„Tome, chtěl jsem ti jenom napsat, že mi tvé texty změnili život úplně od základu…“
„Díky tvým článkům jsem našel holku svých snů…“
„Nebýt tvé motivace, asi bych to nedokázal…“
…
Za konečná rozhodnutí můžeme nakonec poděkovat sami sobě. Ty lidi znám a jsem na ně patřičně hrdý, protože to, co chtěli, toho doopravdy dosáhli! Nejkrásnější je, že se jedná o hodnoty, jakými jsou láska, vnitřní klid,motivace a další.
Například příběh o mladém klukovi, o kterém jsem se v jednom ze starších článků už také zmínil. Jako malý byl velice obézní – pohyb se k němu nehodil. Petr za to nemohl, měl tak dáno od Boha a šance, že by mohl dosáhnout obdivuhodné postavy byla téměř mizivá. Avšak motivace cítit vnitřní klid a líbit se v pubertálním věku holkám byla daleko silnější. Tvrdě na sobě dřel každý den. Dokonce vstával o půl páté ráno, aby ještě před školou mohl zajít do posilovny. A dnes? Dnes patří mezi nejpohlednější a nejoblíbenější lidi v celém okolí. Možná by stálo toto vypravování na samotný článek, co říkáte?
Je radost občas hledat inspiraci i v takovýchto „malých“ příbězích – uvozovky jsou na místě. Věřím, že každý člověk má své kouzlo. Věřím, že naprosto každý má ve svém životě nějaké malé výhry. Pokud mě sejme vlna nespokojenosti, vždycky si vzpomenu na svá vítězství, byť mohou být pro cizí měřítka malá. Ihned vás zbaví negativních emocí a vy můžete opět naplno pracovat na svých cílech, na tom, co vás baví a naplňuje. Jeden z mých známých považuje za úspěch například to, že si našel holku svých snů a že dal své plány do pohybu – stal se dobrým investorem.
Kdybych poslouchal slova paní učitelky, asi by se tyto řádky nikdy nikde neobjevily. Jestli vám někdo ve vašem okolí tvrdí, že na to nemáte, že byste se raději měli vrátit zpět na zem, rozlučte se s ním. Jestliže to může váš život naplnit štěstím, dělejte to dál a neposlouchejte, co si ostatní myslí. Jsou to slova, která už zazněla všude a mnohokrát, ale jsou to také slova, která si často lidi nepřevezmou za své. Sledujte jenom cestu, po které kráčíte. Tečka.
A jaký je váš příběh? Zasílejte mi prosím vaše vyprávění do zpráv. To nejemotivnější vyberu a sepíšu jej jako inspiraci pro ostatní.