V půli dne se zastavím a připomenu si, kdo je ten člověk uvnitř mě. Připomenu si, proč jsem ráno vstával a jak jsem s radostí vítal úsvit slunce. Kdybych náhodou zapomněl na své dary v podobě talentů, co v sobě nosím, tak je hned začnu rozdávat. A nejen ty. Taky budu dělat lidi šťastnějšími, byť by to mělo být pouze skrze letmý úsměv na ulici.
Svou práci budu dělat s láskou k sobě a k druhým. Práci druhých ocením slůvkem, mantrou vděčnosti: „Děkuji!“ Chválu ostatním budu křičet do celého světa a změní se tak můj život.
Více ve večerním článku! Důležité teď je, proč jste vůbec dnes ráno vstávali? No?