Co to vůbec prokrastinace je?
Pokud se nedokážeme přemluvit k plnění úkolů, které bychom chtěli nebo měli dělat, prokrastinujeme. Je to jakási choroba, kdy místo důležitých věcí, ve kterých vidíme smysl, často děláme něco nepodstatného a stále dokola je odkládáme. Není to lenost – líný člověk nic dělat nechce a je spokojen, kdežto prokrastinující člověk by naopak rád něco dělal, ale nedokáže se k tomu přemluvit. Místo potřebných a pro nás prospěšných věcí raději jíme, i když nemáme hlad, sledujeme seriály, uklízíme, chodíme bezcílně po pokoji či zíráme do zdi. Později kvůli výčitkám přichází pocit bezmoci vedoucí k tomu, že opět nic neděláme.
Zatímco ztrácíme čas váháním a odkládáním, život utíká. – Seneca
Překročme tu překážku zvanou prokrastinace a žijme naplno. Naučme se s ní bojovat a buďme úspěšní a šťastní.
Jak s ní bojovat? Motivací!
Motivace se dělí hned na několik druhů – na vnější, vnitřní a vnitřní motivaci cestou. Mohou nám pomoci, ale také i uškodit. Měli bychom vždy najít tu nejvýhodnější, díky níž budeme méně prokrastinovat – každým dnem se posuneme vpřed a budeme spokojeni.
Vnější motivace: Pobídky cukrem a bičem
Jak se cítíte, když děláte věci, které vás nebaví? Jaké jsou vaše pocity, když věnujete svůj čas něčemu, co dělat musíte, ale nechcete to? Přestaňte dělat práci, která se po vás očekává a zamiřte se na to, co doopravdy dělat chcete!
Nedávné výzkumy ukázaly, že práce bez významu pro nás bývají často deprimující a nepříjemné. Není divu, že k takovým činnostem pociťujeme značnou nechuť. Aby nás ovšem okolí přimělo dělat i takové práce, byla vymyšlena vnější motivace: pobídky cukrem a bičem. Proč právě cukrem a bičem? Tyto věci symbolizují odměny a tresty. Ovšem jelikož člověk dělá něco, co doopravdy nechce, v mozku se mu nevyplavuje tolik spokojenosti jako při činnostech, které by rád dělal. Pomyslný bič nám často znechucuje to, co děláme. Ať už je to nesplacená hypotéka, která nám nedovoluje opustit příšerné zaměstnání, nebo rodiče nutící své děti dělat nějaký koníček, který nechtějí. Pokud si lidé na tuto motivaci navyknou, přestanou dělat věci sami od sebe. Bez biče nad sebou se už nedokážou motivovat.
Vnitřní motivace: Radost, která nevydrží
Položte si otázku: Co by vás udělalo spokojenými?
Touto motivací si stanovujeme cíle. Soustředíme se pouze na představu v naší hlavě a jdeme si za tím. Ovšem vnitřní motivace není tou správnou – soustředíme se na cíl, ne na cestu. Je důležité, abychom byli spokojeni po celou dobu, kdy se budeme o cíl snažit. Když cíle dosáhneme, radost přetrvá, bohužel u vnitřní motivace se bude jednat jen o chvilkový pocit. Poté si opět budeme připadat bezcenní a budeme opět žit jen pro představu budoucí, ne současné, spokojenosti.
Vnitřní motivace cestou: Spokojenost v přítomnosti
I cesta může být cíl.
Základním prvkem motivace cestou je dělat něco, v čem vidíme smysl a co nám zároveň dělá život lepším – v tomto bodě je nejdůležitější osobní motivace. Ta obsahuje odpověď na otázku, čemu bychom chtěli věnovat svůj čas. Zaměřuje se na činnosti, ne na výsledky. Zaměřuje se na cestu a ne na cíle. Pokud totiž budeme spokojeni po celou dobu, kdy budeme šlapat po cestě k vysněnému cíli, cíle dosáhneme. Je hlavně o tom, dělat každou práci s elánem, protože právě toto stojí za to.
JAK SE PŘIMĚT K PRÁCI?
Pokud nejsme spokojeni se svým dosavadním životem, pokud chceme začít dělat věci, co nás naplňují, pokud se k nim nejsme schopni „dokopat“, je na čase, abychom začali s prokrastinací bojovat. Stanovme si motivaci – cíl, jehož chceme dosáhnout a soustřeďme se na cestu k němu. Jak ale začít s touto životní poutí? Zkuste každý den započat se seznamem TO DO – TODAY!
Mnoho lidí den tráví tak, že plní úkoly, jež si předešlý den stanovili. Ovšem prokrastinují a nemohou se k jednotlivým bodům dostat. Nástroj TO DO-TODAY slouží k hravému a plně prožitému dni.
Stačí si vzít kousek papíru a sepsat si několik úkolů, které chceme za daný den splnit. Nejlepší je, kdyby se rozdělili na co nejmenší části. Barevně je označíme dle našich priorit a odhadneme čas, kdy bychom měli úkol splnit. Během plnění bodů se musíme umět na všechny soustředit. Neskákejme z jednoho na druhý! Žádný bychom neudělali pořádně!
Z rána bychom měli vždy začít tím nejnepříjemnějším úkolem – splníte tak s dostatečným elánem všechny.
Tak co, budete výhercem v boji s prokrastinací a umřete s tím, že jste život prožili naplno?
Myšlenky byly použity z knihy Konec prokrastinace. Můžete si zakoupit i její audionahrávku.