Snadno se řekne a těžko udělá. Na otázku proč napsat knihu je jednoduchá odpověď, když se ale zeptáme jak, už teorie častokrát pokulhává. Začněme tedy důvody pro vytvoření knihy: každý z nás má co říct a co sdílet se světem. Napsáním knížky není možné nic zkazit. Neznám snad nikoho kdo by se v dětství alespoň nepokusil nějaké literární dílo stvořit a konečně, vyjádřením pocitů a myšlenek na papír je svět alespoň o trošku bohatší.
Je jasné, že každý má své osobní důvody, proč by chtěl knížku napsat a také že z tisíce čtenářů, kteří si tento článek otevřeli se k dokončení knihy dostanou možná tak tři. Ale i pro ty tři lidi se vyplatí podělit se o mé, zatím nijak bohaté, zkušenosti s tímto tématem. A zbylí čtenáři si mohou alespoň pořádně promyslet, zda by to nestálo alespoň za pokus.
Potřebujeme více než jen mlhavou představu děje
Úvodem je dobré si představit, jak by naše knížka měla vypadat a co by v ní mělo být. Pokud se chystáme napsat knihu na téma „jak něco…“ či literaturu faktu, paradoxně máme méně práce než autoři příběhů. To mi došlo až poté, co jsem napsal první fantasy příběh. Autoři faktické literatury mají čeho se chytit, ač musí sami spoustu věcí domýšlet a nastudovat, stále nemusí vše vymyslet od nuly.
Když už zhruba víme, o čem by měla kniha být, zda o skřítcích žijících v koberci s vlastní civilizací nebo návod na kvalitní marketing, je záhodno udělat jakousi osnovu. Nejde o referát a v průběhu se stokrát změní, pro začátek však slouží jako opěrný bod. Může vypadat následovně: 1) vtipná příhoda s vysavačem 2) vylité kakao na koberec a záplava vesnice 3) setkání s obyvateli poliček. Zkrátka určitý výčet bodů, které chceme do díla zakomponovat. To samé by platilo u knihy o marketingu.
Už v této fázi není od věci zkusit něco napsat, například prvních pár stran. Osobně píšu chronologicky, ale mnozí jiní autoři píšou po kapitolách. Například je známo, že Franz Kafka psal jednotlivé kapitoly, které následně kompletoval. Na co však nesmí žádný kvalitní spisovatel zapomenout je charakteristika postav a prostředí. Bez toho nebudou ani naše postavy ani nás svět autentičtí. A hlavně pak dávají postavy příběhu doopravdový život. Například Danira se nemůže v mých příbězích prostě zvednout a vyřídit si účty s jinými, protože to je proti její povaze. S trochou štěstí se pak dostaneme do bodu, kdy právě osobitost postav brání v tom, abychom děj měnili podle sebe. A přesně tam kniha ožívá. Zde by to měl autor příručky jednodušší, jelikož fakta nemůže ovlivnit, jen sebrat a spojit dohromady.
Netlačit na pilu
Kniha je jako víno, musí se pěstovat a pečovat o ní s láskou. Není to věc, kterou by bylo možné vytvořit za večer. Potřebuje svůj čas, prostor pro vývoj. A ten se odehrává v naší mysli. Je proto nutné o díle přemýšlet, testovat jej a tím ho dále tvořit, i když jen na poli představivosti. Samotné psaní je jen zlomek toho, co musí spisovatel podstoupit.
Na druhou stranu člověk musí vidět nějaký postup a proto není vůbec od věci zkoušet každý den něco napsat. Polovinu z toho sice stejně nakonec nepoužijeme, ale právě vynechané části dělají ty použité dobrými. Například Ernest Hamingway bral psaní skutečně jako práci, každý den napsal určitý počet stran. Každý má svůj systém, nicméně věnovat se psaní průběžně je základ.
Existuje něco, čemu se říká zpětná kontrola a autor by si měl své výtvory kontrolovat, než je dá někomu přečíst. Osobně se mi osvědčilo průběžné pročítání napsaných kapitol. Krom toho je téměř bezpodmínečně nutné si knihu přečíst po jejím dokončení a současně ji dát k nahlédnutí i několika přátelům, od nichž se může dočkat upřímných názorů. Lidé jako oni jsou vaší potencionální čtenáři.
Vrátit se k dílu
Troufám si tvrdit, že po zpětné kontrole se úpravám nevyhnete. A do je dobře. Pak už snad zbývá jen najít místo, kde knihu publikovat a nebo se podívat po nakladateli. Pokud se rozhodneme vydat knihu na vlastní pěst, musíme pak řešit grafiku, formát a gramatické a stylistické korektury. Jak promovat knížku je samostatné téma přinejmenším na jednu knížku. Nakladatel sice hodně práce udělá za nás, vezme si ale také tučný podíl.
Závěrem snad už jen zdůraznit, že každý spisovatel hodně čte. Je to trochu jako potrava pro jeho vlastní tvorbu. Pokud ji chceme mít dobře živenou, neměla by nám být vůně knih cizí.