fbpx

2 dubna

Příběh o nenasytném kapitánu Andrewsovi. Najdete se v něm?

0  comments

Povím vám příběh o cestách jednoho ztřeštěného Američana přes oceán. V dobách, kdy se kapitán Andrews vydal na moře za rekordními výkony, nebylo ještě společností odsuzováno „dělat něco pro peníze“. Asi proto nikdo Andrewsovi nezazlíval, že se snažil, aby své opravdu znamenité výkony zužitkoval i finančně.

Andrews pracoval v továrně na piana. Byl posedlý touhou po moři, přesto že se narodil daleko od jeho břehů a jeho zaměstnání s ním nemělo nic společného. Ale jak se říká – čím větší překážky, tím větší touha.

„Moře mě volá a já nemohu odolat. Život by pro mě neměl cenu, kdybych se nepokusil zdolat Atlantský oceán.“ Tato slova prohlásil, když se červnu 1878 chystal odstartovat od amerického pobřeží.

Jeho člun byl dlouhý šest metrů. Pokřtil ho jménem Nautilius podle ponorky z Vernova románu Dvacet tisíc mil pod mořem, který se tehdy zrovna hodně četl.

Když po padesáti pěti dnech zakotvil v atlantském přístavu, stal se Andrews – při příjezdu z Ameriky zcela neznámý muž – rázem hrdinou dne. Časopisy si přály mít hlavní úvodní zprávy o jeho cestě a přeplácely si ho. Znovu a znovu přinášely dlouhé články o „osamělém kapitánovi“.

Tehdy se právě v Paříži konala světová výstava.

„Zveme Vás uctivě k návštěvě. Přivezte svůj člun přes Kanál. Bude o Vás postaráno. Jestliže zůstanete po celou dobu výstavy, dohodneme se na podmínkách, které pro Vás budou výhodné.“ Zněl telegram, který poslala výstavní správa Adrewsovi do Anglie.

Ten neváhal. Vedle námořních vloh v sobě našel i velké obchodní nadání. Lehce přeplul kanál La Manche a proti proudu Seiny dopravil svůj památný člun do Paříže.

Stal se jednou z největších pozoruhodností výpravy. Osamělý kapitán a jeho Nautilus měli statisíce obdivovatelů.

Vracel se s kapsami plnými franků zase po moři. Na člunu ho tentokrát doprovázel jeho bratr. Ale cesta z Evropy do Ameriky byla vždy mnohem namáhavější. Andrewsův bratr neměl tolik sil a o cestě zemřel. „Osamělý kapitán“ ho pochoval do hlubin oceánu. Byla to první oběť Andrewsovy cestovatelské vášně.

Uplynulo deset let. Andrews si užíval svého majetku a hřál se na výsluní slávy. Snad by se tak v klidu dožil vysokého věku, kdyby se ďábel – pokušitel neozval v podobě lákavého dopisu z Evropy. V Paříži se totiž opět konala veliká výstava a pořadatelé si vzpomněli na úspěch, který přinesl Andrews té předcházející.

„Dovolujeme si Vám navrhnout, vážený pane kapitáne, abyste i tentokrát podnikl cestu přes oceán s cílem zúčastnit se naší výpravy. Zaručujeme vám minimální odměnu 1000 liber šterlinků a samozřejmě celé zaopatření po dobu výpravy.“

Andrews, který zatoužil po nových úspěších, nemohl odolat. Svůj podnik tentokrát zorganizoval opravdu po americku. Nový člun nazval senzačním jménem Dark Secret – Temné tajemství. K uspořádání slavnostního odjezdu z Ameriky byla narychlo ustanovena zvláštní společnost, která bez prodlení spustila všechny bubny a trubky americké reklamy. Proto se stal odjezd senzací. Za ohlušujícího jekotu sirén, jásotu a střelby vyrazil Andrews na moře. Za místo v přístavu se platilo značné vstupné a Andrews vydělal přes 2000 dolarů.

Ale ne nadarmo se říká: Nechval den před večerem. Plavbu pronásledovaly potíže. Po měsíci, kdy byl Andrews na moři, se nedostal dál než 150 mil na východ od New Yorku. Měl pocit, že se tu bude na jednom místě potácet až do smrti.

Mělo v sobě „Temné tajemství“ opravdu něco nešťastného? Ještě nějakou dobu se trápil a pak i on ztratil síly naprostým vyčerpáním. Měl štěstí, na poslední chvíli ho zachránila norská loď. Andrews nebyl schopen slova ani pohybu.

V létě 1891 se uskutečnil podnik, který svět od té doby už neviděl. Hned tři čluny s jednočlennou posádkou se vydaly přes oceán. Kapitán Andrews, který byl už tělesně i duševně v pořádku, při tom ovšem nemohl chybět.

Tentokrát nazval svůj člun Meermaid – Mořská panna. S temnými tajemstvími už nechtěl nic mít, ale ani mořské panny k němu nebyly milosrdnější. Ačkoli se vydal na cestu velmi sebevědomě, přece jen nedosáhl svého cíle. V poslední chvíli byl zachráněn parníkem Elbrus, sám uprostřed oceánu a úplně vyčerpaný. Zbylí dva závodníci takové štěstí neměli. Už je nikdo nikdy neviděl.

Ale moře bylo pro kapitána Andrewse vším, a proto se ještě nevzdal. Za tři roky nato byly v Americe a ve Španělsku pořádány Kolumbovy oslavy. Andrews se vydal „objevit Evropu“ svým obvyklým způsobem. Jeho člun se jmenoval Sapolio a dostal se tentokrát už po 35 dnech z Ameriky do Palos u Huelvy v jižním Španělsku.

Španělé přijali kapitána s jásotem. Spousta řečí, objímání, mnoho slávy a potlesku. Andrews se cítil plně odškodněn za všechna předcházející zklamání a strádání.

Mnozí slavní lidé umějí dosáhnout úspěchu, ale nedovedou včas a v plné slávě odejít z veřejného života. Stejně tomu bylo i u Andrewse.

Při posledním pokusu ho doprovázela jeho paní. Snad se o něho bála nebo ji nakazil svou touhou po slávě a penězích. Vypluli z Bostonu na 3,7 metru dlouhé lodi. Dva lidé na palubě takového „voru“, muž a žena, nebyl to bláznivý podnik? Asi byl – nikdo už o nich nikdy neslyšel. Andrews pohřbil do vln oceánu sebe i svou ženu, stejně jako před lety svého bratra.


Případ kapitána Andrewse je v dějinách cest malých člunů opravdu výjimečný, a to hlavně kvůli pohnutkám, které ho nutily opakovat jeho námořní dobrodružství. 

V tomto příběhu se vyskytuje několik podobností, se kterými se určitě setkáváte i vy. Když jsem na tento příběh narazil poprvé, okamžitě jsem si uvědomil, kolik toho měl kapitán Andrews společného s dnešními lidmi a dobou.

Zkuste se nad tímto příběhem zamyslet a vzít si z něj to nejlepší. O své poznatky a názory k tomuto článku se samozřejmě můžete podělit v komentářích. Ty nejzajímavější komentáře budou otisknuty v našem tištěném magazínu.

Inspirováno skutečným příběhem kapitána Andrewse

Návrh_02_CMYK


Tags


You may also like

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}

Get in touch

Name*
Email*
Message
0 of 350
>

Privacy Preference Center