Není to tak dávno, co jsem potkal svého bývalého spolužáka a kamaráda ze základní školy. Člověk, který na základní škole exceloval, byl vždy středem pozornosti, ostatní spolužáci ho doslova milovali a každý se s ním chtěl přátelit. Ve vyšších ročnících ho takříkajíc chtěla každá a jemu to samozřejmě vyhovovalo. S naší spolužačkou Markétou měl skvělý vztah a vypadalo to, že to tak zůstane až do smrti.
Já jsem vždy býval pravý opak. Kdo by se také chtěl bavit s introvertem, jenž se rozbrečel kvůli špatné známce? Já tedy ne. Nikdy jsem neměl příliš mnoho kamarádů, vždy jsem spoléhal na sebe a to mi také vyhovovalo. Pokud jsem měl možnost mít nějaký vztah, nevšiml jsem si sebevětšího náznaku. Vždy mi muselo radit okolí, ale to už bylo většinou pozdě.
V posledním ročníku základní školy byly naše cesty stejné, avšak každá vedla jiným směrem. Oba jsme šli na státní gymnázium, ale každý do jiného města. To byl možná důvod, proč jsme oba skončili tam, kde jsme skončili.
Oba jsme školou propluli „s odřenýma ušima“, rozdíl byl ale v tom, že on trávil veškerý čas v hospodách a na různých diskotékách, zatímco já jsem se neustále snažil rozvíjet a budovat už od 15 let nějaký byznys.
Už z dálky jsem ho se širokým úsměvem zdravil, opravdu dlouho jsme se neviděli. A já byl velmi zvědavý, kam to nakonec dotáhl. Věděl jsem, že chodil po diskotékách, ale stále jsem myslel, že se mu daří i ve všech ostatních oblastech, tak jako tomu bývalo kdysi.
Já: „Ahoj Ríšo, jak se daří?“ řekl jsem energicky a očekával positivní odpověď.
Richard: „Michale, ahoj, rád tě vidím, máš hezké boty,“ pravil opravdu velmi sklesle. V tu dobu už jsem věděl, že něco není v pořádku.
Já: „Díky, minulý týden se mi povedl významný obchod, tak jsem si udělal radost. A co ty, jak se daří na gymplu?“ zeptal jsem se s úsměvem.
Richard: „Na gymplu už dávno nejsem, profesoři na mně měli spadeno a nechali mě propadnout ze tří předmětů. Prý si za to mohu sám, ale to je hloupost, dělal jsem pro to maximum jako vždycky!“ začal značně rudnout a já věděl, že v tomto tématu raději pokračovat nebudu.
Já: „Tak alespoň máš skvělou přítelkyni, u které máš plnou oporu ne? Já takové štěstí ještě neměl, chci být nejprve spokojený sám se sebou, a poté se určitě někdo objeví,“ odpověděl jsem téměř diplomaticky. Věřil jsem, že bude mít pocit, že je v něčem lepší než já, to se mu vždy líbilo.
Richard: „Kterou Markétu máš na mysli?“ podíval se na můj nevěřícně pohled. „Jo ty myslíš tu ze základky, tak s tou jsem se rozešel hned v prváku, měla problém s tím, že jsem se jednou za čas trochu napil,“ odpověděl s takovým úsměšným posunkem, jako by jí opovrhoval.
Já: „Ale postavu máš dobrou, stále posiluješ viď?“ čekal jsem, že se konečně trefím do něčeho, o čem budu moci mluvit delší dobu.
Richard: „Posilování!?“ řekl a zasmál se. „Od té doby, co mě vyhodili ze školy a následně i z domu, jsem v posilovně nebyl. Mám teď co dělat, abych vůbec zaplatil nájem toho kamrlíku, který jsem si pronajal. Na jídlo už také skoro nemám. Má postava je taková jen kvůli tomu, že musím chodit na veřejně prospěšné práce a k tomu musím ještě normálně pracovat v práci, která mě nebaví! Od minulého týdne uvažuji o tom, že se na ten život vykašlu a půjdu za zbytkem rodiny,“ ukázal na nebe a já věděl, že je zle. Nechal jsem ho ovšem mluvit dál. „Všechno je proti mně, tak rád bych začal s něčím novým, vlastním, ale sám to nezvládnu!“ odpovídal s brekem, začalo mi ho být opravdu líto.
Já: „No tak Richarde, vzchop se! Pojď, půjdeme si někam sednout a promyslíme, co se s tím dá dělat“
Richard: „Já ale nemám žádné peníze, nemohu si dovolit utrácet!“ řekl zoufale.
Já: „To neřeš, platím já. Jednou mi za to poděkuješ.“
Sedli jsme si, Richard mi pověděl celý příběh. Výsledek? Za všechno mohl jeho problém s alkoholem. Na to navazovalo všechno ostatní. Rozpad perfektního vztahu, zničení rodiny a především budoucnosti jako takové.
Já: „Mám nápad, ale jestli mě jednou zklameš, tak celá má nabídka končí,“ řekl jsem vážně.
Richard: „Jen mluv, mluv, udělám cokoliv,“ byl natěšený jako malý kluk.
Já: „Pokud chceš, můžeš u mě pracovat, pomohu ti finančně dostat se z toho nejhoršího. Mám však jednu podmínku, kterou musíš splnit,“ řekl jsem skoro výhružným pohledem.
Richard: „Splním, hlavně už mluv.“
Já: „Chci, abys kompletně změnil svůj postoj k životu a udělal vše pro to, abys všechno urovnal.“
Richard: „Jak to mám ale udělat? Na čtení knih nemám čas a nikdo jiný mi v tento moment neporadí, pokud bys samozřejmě nenašel čas ty,“ očekával, že mu řeknu ano.
Já: „Můj čas je dost drahý, ale mám pro tebe jednu možnost. Počkej, mám to v tašce,“ začal jsem se v ní přehrabovat a nakonec jsem vytáhl verzi jediný výtisk časopisu SÚ. Verze, která je jen návrhem a byl vytisknut pouze jeden kus. „Tady máš, tohle ti pomůže, a pokud ne, pomohu ti já. Jen mi slib jednu věc, nikomu toto vydání nedáš, dokud nebude polovina ledna 2016 ano?“ usmál jsem se a věřil, že jak časopis, tak i on splní to, co jsem očekával.
Richard: „Mnohokrát děkuji, hned jak přijdu domů, tak si ho přečtu,“ odpověděl s již klidnějším pocitem.
Já: „Já ale nechci, abys ho tupě přečetl. Chci, aby sis z něj vzal co možná nejvíce. Rozumíš?“
Richard: „Ano, rozumím.“
Já: „Ohledně pracovního místa mi zavolej zítra. Tady máš vizitku,“ usmál jsem se a podal mu ruku.
Richard: „Ještě jednou děkuji, opravdu jsi mi zachránil život.“
Podali jsme si ruce a zde celý příběh končí, nebo vlastně ne. Richard ten výtisk stále má a je vlastně první, kdo jej mohl číst. Vy budete hned další z těch, kteří budou mít takovouto možnost.
Richard u mě od té doby pracuje, jak mi ale sám řekl, jakmile se trochu vzpamatuje, hned se pustí do něčeho vlastního. Vím, jaký býval na základní škole, pokud bude takový i v příštím roce, možná mu jeho nápad finančně podpořím. Co daruješ, to se ti vrátí. Kdo ví, třeba z něj bude budoucí Tomáš Baťa, nebo třeba Bill Gates.
Je na vás, zda tomuto příběhu budete věřit, anebo zda budete řešit to, že je vymyšlený. Tento příběh byl z části postaven na pravdě, ovšem jak psala i jedna z našich čtenářek: „Není podstatné, zda je text pravdivý, nebo ne. Podstatné je, co si z něj odneseme my sami.“
Potřebujete radu, názor, nebo podporu? Napište mi na osobní facebook nebo e-mailovou adresu: knobloch@svetuspesnych.cz
Jsem vám plně k dispozici, stejně jako ostatní členové týmu Světa Úspěšných!
Proč si koupit tištěný magazín Světa Úspěšných?
- Protože chcete být finančně nezávislí
- Protože máte rádi čtení při ranní kávě
- Protože milujete čtení hodnotných věcí
- Protože berete nákup předplatného jako investici do sebe
- Protože je motivace potřebná
- Protože se chcete posunout zase o něco dál
- Protože se chcete obklopovat věcmi, které vám zabezpečí úspěch
- Protože myslíte na svou budoucnost
