Byl krásný slunečný den a řidič Patrik nasedl do auta. Hlavou byl už doma, ale chtěl všechny překvapit a přijít o něco dříve. Proto se rozhodl šlápnout na plyn a cestu z práce domů „zdolat“ v co nejkratším čase. Porušoval několik předpisů a právě zde ho postihlo neštěstí.
Policejní radar mu totiž naměřil 80 km/h v obci. Patrik už viděl přicházet policistu k jeho autu a v obličeji se mu zdál povědomý. Říkal si: „Je to Martin z naší dědinky, nebo se mi to jen zdá? Ach… je to on.“ Slušně stáhl okénko a pozdravil, ale Martin neměl úsměv na tváři.
Patrik žertoval a snažil se z přestupku „vykličkovat“ a snížit pomyslnou pokutu na co nejmenší cenu. „Promiň Martine, těším se na svého syna a dceru, proto tak pospíchám, myšlenkami jsem už doma,“ řekl Patrik. „Víš, jak rychle jsi jel, Patriku?“ zeptal se Martin. „65 km/h, více ne určitě!“
Policista Martin se zamračil a přitom stále poslouchal Patrika, jak ho prosí o přihmouření oka nad tímto přestupkem. Patrik už byl nervózní, protože Martin už delší dobu něco vypisoval na papír a začínal se obávat, kolik ho tato „nepozornost“ bude stát. V té chvíli policista Martin utrhl lísteček, podal ho Patrikovi a odešel do policejního vozu. Patrik zůstal šokován a sledoval Martina ve zpětném zrcátku a když nastoupil do auta, rozhodl se podívat na papírek. Nebyla tam cifra pokuty, ale text, ve kterém stálo následující:
„Milý Patriku, měl jsem malou dcerku. Když jí bylo 6 let, zemřela při dopravní nehodě. Na vině byl sice zkušený, ale uspěchaný řidič. Jel až příliš rychle na to, aby dokázal kontrolovat své vozidlo. Po soudu si odseděl v base čtyři měsíce a následně na to byl tento muž volný a mohl obejmout jeho dvě dcery.“
„Snažím se mu odpustit, ale smutek z odchodu mé dcerky nikdy nezmizí. Nezapomínej, že naše děti jsou to nejvzácnější, co na světě máme. Dávej si prosím za volantem pozor a zapamatuj si, že pomaleji dále dojdeš. Můj syn s manželkou je to jediné, co mi zbylo… S pozdravem Martin.“
Patrika zamrazilo. Následně nastartoval své auto a cestou domů dodržoval všechny předpisy. Dělal věci a skutky, které dříve vynechával a uvědomil si, že tímto stylem jízdy může ztratit více než jen své peníze z bankovního účtu. Po příchodu domů silně objal své děti a přitom stále myslel na pravdivý příběh, který mu sepsal Martin na papír.
Související článek: Krátký příběh k zamyšlení: Děvčátko, které nedávalo pozor