Co jste schopni obětovat pro to, abyste dosáhli svých snů a cílů? Jste vůbec schopni něco obětovat nebo se raději vzdáte svého cíle?
Dnes bude řeč o člověku, který se rozhodl nevzdávat se. Na začátku si vysnil jasný cíl, který chtěl dosáhnout a šel si za ním, ať to stálo, co to stálo. Trénoval tak často, že nemohl bolestí ani spát. Peníze na závody v zahraničí získával s pomocí klobouku a ulice. Každý den se překonával, jak jen to šlo a nakonec se mu tato dřina vyplatila. Stal se mistrem světa ve sportu, který v České republice není příliš známý, resp. si lidé neuvědomují, že se s něčím takovým dá vůbec soutěžit.
O koho se tedy jedná? Dříve než vám tuto skutečnost povím, chtěl bych zdůraznit, že i když se jedná především o sport, dá se v tomto článku najít spoustu věcí, které může každý člověk zažít i v jiných oblastech života.
Řeč tedy bude o Jindrovi Smolovi, člověku, který věděl a stálé ví, co od života chce a také o sportu, ve kterém patří k absolutní špičce světa – footbagu. Mnozí tento sport znají spíše pod názvem „hacky sack“ [hakysák].
Jindřich Smola se stal mistrem světa ve footbagu teprve nedávno – v roce 2014. Pojďme se ale společně podívat na úplný začátek.
Začalo to úplnou náhodou jako koníček o prázdninách na chalupě. To bylo Jindrovi necelých 14 let. Už v těchto začátcích mu hlavou proběhla myšlenka, že by chtěl v tomto sportu dokázat něco více, než jen kopat do malého míčku plněného kuličkami. Začal se v této oblasti vzdělávat, navštěvoval místa, na kterých se hráči tohoto sportu scházejí. A už v tuto chvíli byl mnohem úspěšnější než většina lidí, kteří to vzdají hned při prvním „spadnutí míčku“.
Postupně se zdokonalil natolik, že začal jezdit na závody po celé Evropě. V roce 2013 přišel zlom, který byl opravdu zlomový. Jindra se rozhodl zúčastnit se mistrovství světa v kanadském Montrealu a především se umístit na prvních třech místech.
Chtít můžeš, ale budou zde překážky, které musíš jakkoliv překonat.
Tou nejzásadnější překážkou byly finance. Určitě to znáte. Chcete udělat něco, co by vás naprosto naplňovalo, ale pak zjistíte, kolik to nakonec bude stát.
Většina lidí by si v podobných situacích řekla: „Kašlu na to, zase tolik to nechci.“. Jindra se do této skupiny lidí ovšem neřadí, začal dělat všechno pro to, aby se na tyto závody dostal. A víte co? On se tam vážně dostal a stal se vicemistrem světa (byl druhý).
Jak získal peníze na svůj koníček?
Jindra udělal něco, s čím většina lidí ani nezačne. Začal přemýšlet.
Co tak skloubit trénink a vydávání peněz dohromady?
Nepotřeboval desítky možností, které by spadaly do těchto kritérií. On vlastně neměl na výběr. Jediná možnost byla vydělávat peníze na ulici.
Šli byste do něčeho takového? Překousli byste pohledy a poznámky kolemjdoucích? V drtivé většině případů byste raději zůstali doma.
Nejtěžší na tomto rozhodnutí bylo překonat se, dát před sebe klobouk a začít. Člověka v tu chvíli napadá fůra důvodů, proč to nedělat, ale mě už nic jiného nezbývalo. Dal jsem před sebe klobouk, sebral veškerou odvahu a začal.
Máte představu, kolik stojí letenka do Kanady? Zeptejte se sami sebe, kolik dáváte pouličním umělcům do klobouku. A teď si představte, kolik lidí bylo potřeba na to, aby si Jindra letenku mohl vůbec dovolit, a to nepočítám stravu a ubytování.
Trávil na ulici každý den. Dřel tak moc, že častokrát nemohl bolestí ani usnout. Každý den se překonával, jak jen to bylo možné a nakonec se mu všechna dřina vyplatila.
Na letenky si vydělal a zdánlivě nemožné se stalo skutečností. Stal se vicemistrem světa. To mu ovšem do hlavy vštípilo myšlenku, že by jednou mohl být i mistr světa.
Uvědomil jsem si, že pokud toho chci dosáhnout, budu muset být připravený mnohem lépe než nyní.
Čekal ho další rok příprav a pod nohy mu postupně padaly další a další překážky – škola, nepřejícní lidé a spousta dalších věcí a okolností.
Mým motem se stalo: „Pokud chceš víc, dělej víc.“
Věděl, že na závody musí být fit jak psychicky, tak i fyzicky. Úspěšně dokončil školu a především se naučil říkat „NE“ – to je jedna z nejdůležitějších věcí.
Nenechte se nikým a ničím rozptylovat nebo obtěžovat, ať se děje, co se děje.
Častokrát na něj byla spousta lidí naštvaná, ale dobře si uvědomoval, že pokud chce uspět, tak to k tomu patří. Jeho cíl byl jasný.
Možná právě kvůli tomu, že trénoval i po tom, co jeho trénink skončil, si k němu našli cestu sponzoři.
Když s se mi opravdu nechtělo trénovat, tak se mi v hlavě ozývalo: „Opravdu chceš být mistr světa? Tak mazej trénovat a na nic se neohlížej!“
Opět jej čekala dlouhá cesta s kloboukem a ulicí.
Člověk častokrát musí přehlížet lidi, kteří nejsou zrovna moc vlídní. To byla také velká zkouška, překonat to a přenést se přes ně. S tím mi ale naopak pomáhal velký kruh lidí, který se okolo mě tvořil a dodával mi energii.
Mistrovství světa se konalo v Paříži a trvalo celkem týden. Tento sport je hodnocený podobně jako krasobruslení. Pokud vám míček spadne, v drtivé většině případů nemáte šanci na výhru.
Jindra se dostal přes kvalifikaci až do finále.
V den finále jsem nemohl stresem ani jíst. Čekaly mě dvě věci, nic jiného. Buď se splní můj sen a já budu šťastný nebo prohraji a budu zklamaný. Stačí malinká chyba a vše bude ztracené.
Do finále se dostalo celkem 8 hráčů a Jindra šel na řadu jako poslední.
Byl to adrenalin. Srdce mi bušilo, nohy bolely, žaludek se svíjel a já si uvědomoval, že vše je jen v mých rukách, teda vlastně v nohách. Hlavní bylo soustředit se a vše ostatní hodit stranou. Nakonec se vše vydařilo a já sestavu perfektně dokončil a ani jednou mi míček nespadl.
Jindra čekal společně se svou přítelkyní až do půlnoci, než vyhlásí vítěze.
Byli jsme vážně nervózní, protože všem finalistům se vystoupení povedlo skvěle. Před vyhlášením výsledků rutiny se začaly vyhlašovat disciplíny, co se hrály během týdne a tahle jako nejhlavnější byla vyhlášena nakonec. Začalo se vyhlašovat od osmého místa až po první. Největší napětí bylo, když začali vyhlašovat, kdo je druhý. V momentu, kdy řekli jméno toho, kdo je druhý a moje jméno to nebylo, tak v tu chvíli jsem věděl, že vítězství je moje.
To, po čem jsem tak moc toužil: „A mistrem světa v Open freestyle footbag pro rok 2014 se stává Jindra Smola z České Republiky!!!“ Nemůžu zapřít, že když jsem bral trofej do ruky a když mi byla dána na krk medaile mistra světa, že nějaká ta slza neukápla.
Jindrův životní cíl byl ukončen, cítil se skvěle jako nikdy před tím. Tím jeho život ovšem nekončí. Má před sebou spoustu dalších cílů, které musí dokončit.
Dokud mi nezatlučou hřebíky do rakve, tak se nevzdám a budu bojovat tak tvrdě, jak jen to bude třeba jako tenkrát o to, být mistrem světa.
V současné době se Jindra Smola věnuje společně s přítelkyní hacky sasckovému byznysu, což zahrnuje exhibiční akce, prodej hazcky sacků a propagace jejich značky.
Do budoucna toho má naplánovaného hodně. Určitě o něm v budoucnu ještě uslyšíte.
Líbil se vám tento příběh? Podělte se s námi o vaše názory, myšlenky a zkušenosti v komentářích. Ty nejzajímavější komentáře budou otisknuty v tištěném magazínu Světa Úspěšných.
