Lidská bytost je každý den konfrontována s bezpočtem vlivů, se kterými se musí vypořádat. Každý z nich má nějaký, větší či menší, dopad na naši náladu, rozpoložení a také na to, jak svět jako celek, či jeho část, vnímáme. Ty nejnepodstatnější problémy a události nás častokrát dokážou vykolejit natolik, že je přinejmenším nějakou dobu nedokážeme vyřešit, natož se poté soustředit na rozuzlení nějakého podstatného a velkého problému.
Častokrát se stane, že jeden ztratí hlavu kvůli maličkosti nebo něčemu, co by vůbec nemuselo být potíží, kdyby danou věc za problém nepovažoval. V kostce by se dalo říci, že je tu spousta věcí, které jsou brány zbytečně vážně. Život je mnohem snazší, když si jimi tolik nezatěžujete hlavu.
Proč se trápit tím, jak nás vidí ostatní?
Dalo by se ještě více zobecňovat, až na to, co si o nás kdo myslí.
Samozřejmě je důležité mít dobrou reputaci, nicméně je zbytečné se přetvařovat nebo si vytvářet druhé já, které ukazujeme ostatním. Ti, kteří za to stojí, přijmou snad jakéhokoli rozumného člověka, jelikož každý má co nabídnout, stejně jako velmi rychle odhalí, když někdo halí svou pravou tvář. Ať už vás kdokoli buď pochvalně nebo hanlivě označí, neznamená to, že skutečně jste nebo nejste dobří, ale že on vás tak vidí, nic víc.
S výše zmíněným tématem souvisí i další věc, která bývá přeceňována a jsou jí sociální sítě.
Je až úsměvné sledovat, jak někteří lidé za klávesnicí ožijí, změní se v krvelačné bestie a ve veřejných diskusích se z nich řinou nadávky, obvinění a nenávist. Stejně tak někteří jako ukazatel úspěchu berou počet odběratelů nebo označení „to se mi líbí“, ačkoli se skrze sociální sítě nebo videa nijak neprosazují. Jen jako by si vytvářeli svou druhou tvář, která má být v určitém smyslu dokonalá podle jejich představ.
Celý život jsme nuceni vybírat možnosti podle aktuální situace a ta je vždy jedinečná. I když se dvě události mohou zdát na chlup stejné, není třeba se nechat znepokojit tím, že někdo jiný se rozhodl rozdílně. Je to naprosto přirozené a ač se u druhých můžeme velmi dobře inspirovat, nikdy se nepovede napodobit jejich život přesně. A to je správně, jelikož by to potom byla nuda.
Lidská bytost má ráda nad vším kolem sebe kontrolu a přehled. Je naprosto proti jejím naučeným zvyků z naší společnosti, je jí to dokonce nepříjemné, když něco nechápe nebo nerozumí. Bylo by krásné, kdyby všechno dávalo dokonalý smysl. Ono ve výsledku možná i dává, bohužel je pro jedince nejspíš nemožné vidět všechno v souvislostech. Není ostuda si čas od času říci, že nechám čas, aby mi ukázal, co se danou událostí mělo změnit, nebo k čemu povede.
Televize, výše zmíněné sociální sítě, časopisy, zkrátka veškerá média jsou plná krásných lidí ve značkovém oblečení. Zřejmě právě proto panuje tak scestná představa, že závratně záleží na kráse. Tím největším paradoxem je, že když se podíváte kolem sebe, tak žádný vyloženě ošklivý člověk ve skutečnosti není. Může být nesympatický, dokonce zapáchat, ale že by byl ošklivý?
Věřte tomu, že když vedle sebe postavíte upraveného a umytého bezdomovce v obleku a otce od rodiny v obleku, jen těžko poznáte rozdíl. Pro každou situaci je tu přinejmenším vhodné oblečení, nejvíce ale vždy každý ocení osobitost.
