Odešel…
… Ne však na dobu určitou…
Navždy…
Jak to pochopit a přijmout? Je to vůbec možné?
Někdy lidé odejdou, ale ne z vlastní vůle. Nějakým způsobem se jejich kniha dopíše sama, náhle a zároveň jejich příběh zůstane nedopsaný.
Jeden moment, jedna sekunda, jeden život.
V prvních momentech tomu nedokážeme uvěřit a myslíme si, že je to sen, ze kterého se však nemůžeme probudit, protože začneme pomalu zjišťovat, že jde opravdu o tvrdou realitu.
Právě tato bolest je spojena s faktem, že odešli nečekaně a bez jakéhokoli rozloučení se. Naše nitro chce křičet, ale už slzy říkají všechno za nás. Vyjadřují to jediné – to jak velmi nám daný člověk chybí a poukazují, jakou skutečnou hodnotu pro nás daný člověk měl.
V mém okolí se za poslední půlrok událo mnoho nečekaných a náhlých odchodů především mladých lidí, které osobně postihly i mě samého. Sám hrdě a často hlásám, že člověk dokáže překonat cokoli. Časem se bolest ustálí na jednom bodě a my se jako kdyby naučíme žít s bolestí, kterou v nás odchod daného člověka zanechal. Avšak tento již létající anděl tu po sobě zanechal i mnoho krásných vzpomínek a právě od nich je důležité se odrážet každý jeden den.
Existují tedy praktiky, řešení, uvědomění a rady, pomocí kterých dokážeme pochopit to, co se stalo tak nečekaně a bolestivě?
Je možné vůbec přijmout ten fakt, že už nikdy s tímto člověkem osobně nepromluvíme?
Dá se vůbec naučit upřímně smát a žít s tímto tvrdým faktem dál?
Prosím, udělejte si kávu a pojďte se spolu se mnou podívat na možná řešení, kterými se postupně dokážeme dostat z momentálně tak nepříjemných a bolestivých dní…
-
UVĚDOMĚNÍ: I když se to zdá nepochopitelné, i tyto chvíle mají svůj význam
Vím, že asi teď kroutíte hlavou a považujete mě (tvůrce tohoto článku) za bezcitného a ptáte se, jaký už jen může mít smysl to, že náš blízký odešel tak nečekaně…
Právě chvíle kdy připustíte, že ten smysl opravdu existuje, je základním vodítkem na cestě z pekla, které právě prožíváte.
Smysl existuje.
Možná ho stále nevidíme a možná jej stále nechápeme, ale někde pod tím náporem vzteku a smutku určitě dřímá. Kdo ho hledá, ten ho najde.
Nedílnou součástí na cestě k šťastnému životu patří hledání jasného smyslu našich činů, okolních událostí a nečekaných nebo náhodných situací, které nás potkaly. Z nějakého důvodu pocházíme z jednotlivých koutů světa. Z nějakého důvodu máme takovou rodinu, jakou máme a z nějakého důvodu se nám děje to, čím si právě procházíme. A smysl s sebou nese i odchod blízkého člověka na onen svět.
Ze života:
Pár, který byl mezi přáteli znám především kvůli hádkám a přehnané žárlivosti jednoho z partnerů, se neustále k sobě vracel i navzdory všem nepříjemnostem, které jejich vztah vystihovaly.
Názor všech, že by spolu neměli být, však nepřehlušil hlas jejich srdcí, což znamenalo, že spolu byli stále a snažili se nějakým způsobem řešit to, z čeho vznikalo několik jejich hádek.
Jednoho dne řešení přišlo způsobem té nejhorší možné alternativy, kterou snad nikdo nečekal. Navíc přesně v den jejich třetího výročí. Odešel, nečekaně, bez rozloučení. Navíc nebyla to jeho vina, ale vina člověka v jiném autě.
„Proč?“ – ptal se snad každý. Možná sám život nechtěl, aby trápení a hádky tohoto druhu pokračovaly, a tak se rozhodl tento vztah přerušit tím nejnepochopitelnějším způsobem.
Co je však podstatné je ona. Mladá dívka, která se den po dni dostala z období, kdy slzy byly jejím nejlepším přítelem a očistily duši z této nečekané ztráty jejího milovaného chlapce. Největším důvodem proč nezůstala stát na jednom místě, bylo uvědomění, že se to stalo kvůli něčemu, co potřebovala, nejen ona, ale i on.
Její černé dny plné dotazů vůči tomuto momentu vystřídaly dny plné hledání odpovědí na tyto otázky – resp. pátrání po pochopení toho, proč se to vůbec stalo.
-
UVĚDOMĚNÍ: Dobro vždy vítězí nad zlem aneb Vzpomínejme na to dobré, ne na to špatné
V pohádkách častokrát končí příběh šťastně. Zlo vždy podlehne dobru. To dobré prostě má vždy sílu přemoci to špatné a negativní.
Vzpomínky nikdy neumírají, především ty úsměvné a dobré.
Pokud někdo odejde, nezanechává tu po sobě pouze hmotné věci. Zanechává zde po sobě i zážitky a vzpomínky, které jsou mnohem silnější a trvanlivější než cokoli jiného. Rozlišujeme je na ty šťastné, při kterých jsme se smáli a cítili se dobře a na ty smutné, při kterých nám stékaly z očí slzy nebo jsme měli těžký pocit viny.
Pokud vás mrzí nějaká smutná chvilka nebo událost právě s tímto člověkem, prostě to nechte jít. Už to nezměníte. Jde o čas minulý. Nejúčinnějším lékem je technika, kdy své pocity a dojmy sepíšete na papír. Otevřeně a co nejupřímněji. Pokud jste nestihli zesnulému člověku něco říct nebo se za něco omluvit, napište to. Dostaňte to ze sebe a považujte tuto věc za uzavřenou. Jinak budete stále více trýznit sebe samého a i duši zesnulého.
Hovoříme-li o boji dobra se zlem, nedopusťme, aby s odstupem času zlo přerostlo přes dobro. Vzpomínejme v dobrém, vzpomínejme na to krásné. Věřím, že těchto chvil není málo a spolu s námi se bude usmívat i člověk, který se již na nás dívá shora.
Radostné a úsměvné vzpomínky v nás posilují pocit štěstí a právě to je to, co v těchto chvílích potřebujeme. Soustřeďme svou pozornost na to hezké, co zde tento již vzhůru létající anděl po sobě zanechal.
-
UVĚDOMĚNÍ: Ten člověk tu stále je, má totiž pevné místo v našem srdci
Pokud nás trápí odchod milovaného člověka, může to být z důvodu, že ten člověk vlastně nikdy neodešel.
Proč?
Žije totiž v nás.
Možná toto je důvod, proč je tak obtížné smířit se s tím, že zde daný člověk už není. Nemůžeme se ho dotknout, ale můžeme ho cítit. To on se totiž dotýká našeho srdce.
Jde o nejintimnější vztah, který může mezi dvěma lidmi nastat. Pokud se dotýkají srdce dvou lidí navzájem, je jisté, že ten člověk zůstane v našem životě navždy. Neodejde. Neopustí nás a bude nás doprovázet na naší cestě životem.
Do našeho srdce během života dokážeme vpustit jen pár lidí. Pouze pár lidí se ho dokáže opravdu dotknout. Je to doslova vzácnost. Myslím, že to, co cítíte, je správné. Nestraňte se tomu pocitu.
Nemějme strach z toho, že daného člověka nevidíme. V dnešní době mnoho lidí sice má oči, ale i přesto nedokáží vidět všechny skryté souvislosti, které jim život nabízí.
Nezůstaňme slepými celý život a všímejme si, jakou vzácnost tu po sobě zesnulý člověk zanechal. Mějme radost z toho, že nás to bolí na tom nejcitlivějším místě – v našem srdci. Žije v něm totiž člověk, který byl jedinečný a dává nám tímto způsobem najevo, že tu stále je.
-
UVĚDOMĚNÍ: Naděje setkat se s podobným člověkem stále existuje
Každý z nás je originál.
Nikdo nikdy nedokáže zcela zaplnit místo, které zde po zemřelém člověku zůstalo. Avšak i přesto stále existuje naděje, že tam venku se nachází někdo, kdo může být téměř identický s člověkem, který nám tak velmi chybí.
Můžeme potkat a poznat člověka, který se k nám bude chovat podobně jako matka, otec, babička nebo partner, či nejlepší přítel. Jednoduše dokáže alespoň z několika částí nahradit to, co odešlo.
Jednoduše existuje naděje, že to podstatné, co zmizelo z toho světa, se nachází v někom jiném. V někom koho zatím neznáme. A právě věci nepoznané jsou vždy ty nejkrásnější. Musíme se však odhodlat a hledat. Samozřejmě jenom tehdy, pokud to skutečně sami chceme.
Tento člověk se nám může stát podobnou oporou a může nám pomoci dostat se z těchto náročných chvil pro naši psychiku. Protože zákon, který funguje celý život hovoří o tom, že pokud člověk něco ztratí, svým způsobem i něco získá.
Proč by nám tedy v naší vnitřní tmě nemohl rozsvítit lampičku někdo jiný a nechat ji svítit po dlouhou dobu?
V těchto dnech můžeme vidět podobná světýlka i na našich hřbitovech, kam lidé přicházejí uctít památku zesnulých.
I z tohoto důvodu jsem se rozhodl zpracovat toto téma, protože je nejen aktuální, ale trápí opravdu velké množství lidí.
Pokud právě procházíte podobným obdobím, hlavně nepřestávejte jít dál.
Pokud odešel někdo, kdo vám byl vším, děkujte za to, že ve vašem srdci zanechal tak intenzivní bolest. Je to znak upřímné lásky a ta se nedá změřit. Dá se jen cítit. A vy ji cítíte. Víte, že tento člověk je na správném místě, ze kterého už nikdy neodejde – ve vašem srdci.
Vděčnost je skvělým způsobem, jak si uvědomit hodnotu tohoto člověka. Všímejte si, co všechno vás naučil a čím vás inspiroval. Připomínejte si úsměvně i bolestné chvíle, které jste s ním zažili.
Děkujte za tyto chvíle a uvidíte, že tento člověk sice odešel, ale svým způsobem zde zanechal mnoho jedinečného.