Jako malý chtěl být pilotem, stejně jako jeho táta. Když poprvé potají sednul do auta, chtěl být závodníkem. Nakonec se z Milana Doláka stal nejslavnější rallye závodník devadesátých let. Stal se mistrem České republiky, založil rodinu a firmu. Jak se k rallye dostal, kdy poprvé řídil auto a proč se stal dealerem nejúspěšnější automobilové značky Toyota?

Když byl Milan Dolák malý, hodně s tátou létal. Když se mu nechtělo do školky, nebo když měli jít na houby, sedli do letadla a prolétli se. Ve čtrnácti ho letadlo přešlo a už se viděl v autě. Říká, že rodiče ho ale k autům nikdy nevedli. „Poprvé jsem řídil auto, když jsem chodil do deváté třídy. A jen proto, že rodiče, na rozdíl od auta, nebyli doma a já jsem rozbil skleněnou výplň dveří. Věděl jsem, že ty dveře musím odvézt zasklít, jinak by se táta zlobil. Tak jsem je naložil do auta, které jsem nikdy neřídil a vyrazil jsem do města mezi tramvaje. A od té doby jsem jezdil furt. Když jsme se z Plzně přestěhovali do Příbrami, měl jsem v Plzni lásku a jezdil jsem za ní. V autě jsem seděl denně a nikdy mě nechytli.“

Zdroj: www.ewrc-results.com
Zdroj: www.ewrc-results.com

Jak reagovali rodiče, když jste chtěl poprvé startovat na závodech?

První závody jsem měl v osmnácti letech a začalo to úplně nevinně. Přišel jsem domů a řekl tátovi, že se jede rallye, jestli se nemůžu jet dívat. Táta mi to povolil. Já jsem na auto nalepil čísla a jel jsem závod. Jenže jsem se vyboural hned po startu a přijel jsem s rozbitým autem bez oken domů. Když se to táta dozvěděl, situaci vyřešil výborně. Peníze, které pro mě měl našetřené na knížce si vzal a mně nechal auto. Já jsem si vše vyřídil na pojišťovně, opravil a bylo z něj moje závodní auto. Škodovka. Začal jsem závodit, protože mě bavilo jezdit rychle, ale neuměl jsem to. Rodiče mě v rallye nepodporovali. Hlavně máma ne, ta se o mě bála.

V Česku Toyota ještě neměla jméno, tak jak jste se k ní dostal? 

To už bylo za kapitalismu. Při rallye jsme měli největší problém – spolehlivost auta. Jezdili jsme s různými značkami, ale většinou, i když jsme byli dobří, jsme ztroskotali na tom, že “nás v tom auto nechalo.“ Jednou mi dali Toyotu, se kterou jsem zkusil trénink a ona ho vydržela. Což bylo poprvé, co jedno auto vydrželo celý trénink. Většinou jsme potřebovali dvě až tři auta. Potom jsem s Toyotou jel závod a vydržela veškeré mé hrubé zacházení.

Jak moc rozdílné byly tréninky oproti dnešní době?

Vypadaly úplně jinak než dneska. Nejprve se jede pomalu na měřeném úseku v lese. Tam se neučíte jezdit, ale co nejpřesněji zapisovat trať. Za plné rychlosti se přepisují a pilují pokyny. Zatáčky se snažím napsat tak, abych věděl, když mi spolujezdec řekne pravá 4, a já tam nevidím, je to za roh, za křoví, nebo je tma, že můžu jet naplno. Trénink spočíval v tom, že se snažíte co nejprecizněji zapsat trať.

Zdroj: www.ewrc-results.com
Zdroj: www.ewrc-results.com

Měl jste stálého spolujezdce, nebo jste je střídal? Trávili jste spolu jistě hodně času, neměli jste ponorku?

Od devadesátých let jsem měl stálého Jardu Palivce. Byl nejlepší. Byl jsem s ním víc než s manželkou. Výborně nám to fungovalo. Ponorku jsme neměli, mimo auto jsme vždy měl každý svůj hotelový pokoj, abychom se z toho nezbláznili. (smích) Jediná nevýhoda byla, že jsme byli oba přerostlí a těžcí. Vážili jsme přes sto kilo a v autě je každé kilo důležité.

Když jsem jezdil s těmi drahými auty, nikdy jsem to neměl zaplacené. Ostatní se mi klaněli, protože si mysleli, že mám tolik peněz, že si můžu dovolit to dělat jako hobby.

Jaký z vašich úspěchů považujete za největší a pro vás nejcennější?

V roce 1993, když jsem získal titul ČSFR, a potom rok 1997, když jsem byl absolutní mistr ČR. To už jsem byl s Toyotou.

Zdroj: www.ewrc-results.com
Zdroj: www.ewrc-results.com

Co vás nejvíce táhlo k závodění na rallye?

Nejlepší bylo, když člověk jel na hraně možného, a auto ho poslouchalo. Nejradši jsem měl závody na ledu a sněhu. To se mi líbilo. (smích) Dřív byl adrenalin na prvním místě. Věděl jsem, že je to nebezpečné, ale vnímal jsem to jinak než dnes.

Proč jste přestal závodit? Zranil jste se, nebo vás to přestalo bavit, nebo už vás adrenalin přestal přitahovat?

Skončil jsem, protože se z rallye stal závod o peníze. Nikoliv ale o naše peníze. Auta, se kterými jsme jezdili závody, stály 30 milionů. Za závod se utratily miliony za pneumatiky. Věděli jsme, že zabít se je víc než snadné, a navíc jsme měli zodpovědnost za tak drahé auto, se kterým jsme měli vyhrát, ale nerozbít ho. V roce 2002 jsem skončil a na rallye se už nejezdím ani dívat, protože by mi to bylo líto.

V roce 1998 Milan Dolák založil společnost Dolák s.r.o. Vsadil na Toyotu, protože s ní měl skvělé zkušenosti. Lidé ji ale neznali a o to byl těžší začátek. K založení autorizovaného řetězce vede spousta předpisů, které Japonci po každém dealerovi vyžadují. Ty Milan Dolák splnil a otevřel první prodejnu v Příbrami. Toyotě Dolák se začalo dařit a postupně obsadila celé západní Čechy. Od Plzně přes Příbram, Písek, Tábor, až po České Budějovice. Toyota Dolák se těší nejlepšímu procentu na trhu. Přátelská rodinná atmosféra je propletena všemi pobočkami. Do firmy jsou zainteresovaní téměř všichni od Milanova bratra po syna Milana Doláka ml., který je výkonným ředitelem všech poboček.

Chtěl váš syn jezdit rallye jako vy? Podpořil jste ho, jako tenkrát váš otec vás?

Milan nikdy nejezdil, ale chtěl. Jenže já jsem mu to zakázal. Věděl jsem, jaké je to riziko a myslím si, že já jsem si štěstí vybral a na syna by už nemuselo zbýt.

Jaké máte v Toyotě vize? Plánujete nějaké novinky?

V nejbližší době plánujeme otevřít novou plzeňskou prodejnu, kterou už budujeme. Mimo to vidíme velkou budoucnost v hybridních vozech, které se dostávají i v České republice ke slovu.

Nejúspěšnější prodejna Toyota Dolák, České Budějovice
Nejúspěšnější prodejna Toyota Dolák, České Budějovice

Velkou pozornost dáváte hybridním vozům. Mají u nás úspěch?

Toyota hybridní vozy vyrábí už téměř dvacet let. Prosadit se na trhu bylo ale těžké. Říkali jsme Japoncům, že musí pro lidi udělat osvětu. Oni na to, že je to jednoduché, hybrid šetří životní prostředí. Na to jsem mu řekl, že český zákazník si nekoupí hybrid, aby šetřil životní prostředí. On chce šetřit svou kapsu. Ve světě je to jinak. Třeba na americké Oscary by si nikdo nedovolil přijet v nehybridním autě, nebo taxíku. To by byl úplně de mode.

 Jaké mají hybridní vozy výhody?

Nejen že mají nižší emise, ale i nižší spotřebu. Nemusí se strkat do zásuvky jako elektromobil, ale normálně ho natankují na benzině. S hybridem se musíte naučit jezdit tak, aby naplno využíval elektrický a spalovací motor. Co je v jakou chvíli nejvýhodnější nerozhodujete vy, ale mozek auta. Rozhodne, kdy jsou baterie schopné jet samy a kdy je potřeba je nabít.

Heslo: Always better way – Vždy lepší cesta

Když jsou lidi spokojení, jsem spokojený i já. Když ke mně přijde někdo na ulici a řekne mi, pane Dolák, mám Toyotu od vás a jsem spokojený. To mě moc těší, a to je pro mě úspěch.