Rok v Anglii, bez rodiny, svých přátel, domácího mazlíčka, prostě zcela sama a prázdno. Stresující práce, ve které jsem zůstala z důvodu mého ztracení, vidiny zlepšení, určité osobní vnitřní motivace. Malý krok vpřed jsem udělala pouze ve změně města a přesunula se zase dál, což mě obohatilo.
Je tomu více než rok, kdy se za mnou zavřela jedna velká životní kapitola. Poté jsem sice začala poznávat lidi, kteří mě duševně táhli vzhůru, ale já stejně cítila, že musím pryč. Už tehdy jsem věděla skutečný důvod své nespokojenosti, potřebovala jsem si vyčistit hlavu, poznat se, samu sebe postavit před hotovou věc, postavit se na vlastní nohy a prostě si poradit!
Přijela jsem do Anglie s ambicemi, plány, plná nadšení a energie. Časem vše ustoupilo, propadala jsem depresím, samotě, vzteklosti, smutku, nerozhodnosti, podřizováním, nekontrolovatelností i pláči. Byl to rok, kdy jsem strávila narozeniny stejně jako svátek, Vánoce, Silvestr, no a pak všechy další svátky úplně stejně – sama. Moje plány jsem milionkrát změnila, vytvářela stále nové, až jsem postupně rezignovala úplně na všechno.
Stále jsem ale cítila, že musím vydržet, že to všechno má význam, jen ho teď ještě nechápu. Stále se mi nabízela otázka, na kterou jsem nikdy neznala odpověď. Kdy pojedu domů? Jenže pořád jsem ale neměla pocit, že jsem ukončila a našla to, proč jsem odjela do zahraničí. Později jsem zcela bez úmyslu začala jen tak tvořit. Pro sebe, pro svůj dobrý pocit a potěšení.
Tři roky vztahu, tři poslední nádherné měsíce před odletem, později další velké zklamání a poté jedna velká roční lekce v podobě Anglie, mi změnily celý život!
“Všechno, co se nám v životě děje, ať špatné či dobré, má nějaký důvod, jen musíme vydržet, být sami na sebe přísní a dát si lekci.”
Poznat sám sebe, poznat své priority, skutečné sny, život, kterým chceme žít, koho vedle sebe potřebujeme, to je skutečný odrazový můstek, od kterého se stačí odrazit.
“Někdy, když se otočím ve svém životě zpátky, tak jen nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jaký jsem byla blázen, pak se ale usměju a poděkuju, protože nikdy bych potom nebyla tam, kde jsem teď.”
Už je tomu skoro rok, co jsem se přidala k lidem z týmu Světa úspěšných a to tehdy právě v období, kdy jsem měla potřebu stále něco psát, chtěla jsem ze sebe dostat všechno ven. Psaní je jedním z nejúžasnějších léků. Pokud se pro tuto formu rozhodnete také, dá se na ní skvěle sledovat vaše křivka života. V momentu, kdy máte pocit, že se vám vše zhroutilo, budete psát hrozně moc. Postupem času, kdy se už budete snažit držet balanc, budete mít najednou nechuť a cokoliv napíšete, jako by to pro vás nemělo žádnou hodnotu. Pak se ale najednou k psaní vrátíte, v momentu, kdy ten balanc získáte a uvídíte tu cestu, kterou jste pro to obětovali. Nejednou získáte tolik síly, energie a radosti, že ji budete chtít ventilovat dál.
Samota, vzít zodpovědnost do svých rukou, najít sám sebe, je tou nejkrásnější cestou za štěstím.
Doba je uspěchaná, neumíme čekat, chceme všechno teď hned. Hned chceme být dospělí, bohatí, aby nás lidi měli rádi a obdivovali, chceme své podniky, děti, zvířata, lásku, být krásní a celkově naprosto dokonalí. Jenže prostě nejde mít všechno a dělat to na sto procent. Co tedy zpomalit a uvědomit si naše priority, sny, cíle. Nespokojit se s tím, že některé věci v životě nezměníme, lidi kolem nás také ne. Mít pár milujích přátel, které můžeme obdivovat a kteří nás drží nad vodou, rodinu, která nám pomáhá, najít sám sebe, svou skutečnou cestu, skutečnou lásku a jít v klidu a s rozmyslem kupředu. To je ta nejkrásnější cesta.
Pokud cítíte naprostý zmatek, a máte za sebou nějakou těžkou životní situaci, nebo prostě toužíte po změně, tak se rozhodně nebojte a jděte do toho! Nejezděte do ciziny jen na měsíc, to nemá žádný smysl, je to stejné, jako kdybyste vyrazili na delší dovolenou. Buďte na sebe tvrdí, neohlížejte se za tím, že doma máte zadní vrátka, ale makejte sami na sobě! Děláte to totiž jen a jen pro sebe, myslete na sebe, poznejte se, najděte se!
Co mi dal pobyt v Anglii?
Poznala jsem, jak žít nechci. Poznala jsem lidi, kteří odcestovali a zůstávají tu jen kvůli penězům, protože mají pocit, že by se jim v Čechách a na Moravě tak dobře nežilo.
V rodných Čechách jsem poznala, kdo mi opravdových přítelem je, kdo mě podporoval a držel mě nad vodou! Musím se přiznat, že tato osoba byla jen jedna a té si nesmírně vážím!
Poznala jsem, že business se nestaví na hledání něčeho, co by mohlo vyjít, ale že geniální nápad často přijde zcela spontánně.
Láska se nezkouší, musí tam být přítomna hned. Nejkrásnější je, když se vám postupně začne tvořit řetězec a začne se jedna láska napojovat na druhou. A v neposlední řadě – začnete milovat i sami sebe.