Všichni to známe. Mlsná a jídlo. Když to na nás přijde, musíme si to dopřát. A čím kvalitnější je, tím lépe. Tedy konkrétně pro naše zdraví lépe. Ale nejsme sami, kdo potřebuje konzumovat kvalitní stravu. Co naši mazlíčci? Naši malí, oblíbení a věrní přátelé?
Matěj Kováč nebyl vždy tím, kým je dnes. Lépe řečeno, kdysi měl do vlastního podnikání v psí gastronomii o mnoho dále. Nikdy ho to nenapadlo. A čím více se setkávám s různými příběhy, tím více se utvrzuji v tom, že jedny z nejlepších nápadů jsou ty, když řešíte nějaký problém.
„Nikdy jsem úplně tak neplánoval dělat jídlo pro psy. Každopádně tím, že mám psa a někde jsem četl, že psí krmivo není úplně zdravé, tak jsem začal googlit. Našel jsem etiketu granulí, které jsem měl doma a rovnou jsem je vyhodil. Zhrozil jsem se. Pak jsem zjistil, že nejsem jediný na světě a komerční stránka na sebe nenechala dlouho čekat,“ říká Matěj.
Samozřejmostí byla také někdejší minulost, kterou si Matěj musel projít. Tím, že se věnoval obchodu a pomáhal firmám v jejich růstu, dostal do značné míry školu k vlastní cestě do vlastního podniku. Dalo by se dokonce říci, že se jedná o zcela novou etapu, kterou se nyní ubírá.
„Já dělám obchod zhruba dekádu. Poslední roky stavím obchodní týmy a pomáhám firmám s prodejem, propagací, tréninkem obchodníků apod. Asi před dvěma lety jsem si říkal, že už toho bylo dost a že to změním. Je to takové to klišé, které říká spoustu lidí. Hlavně v korporátech. Já jsem to udělal a bylo to nejlepší rozhodnutí. Ráno vstávám rád a dělám, co jsem chtěl,“ vypráví.
„BarfBarf je výjimečný právě tím, že je pro lidi, jako jsme my sami,“ potvrzuje Matěj, který stejně tak, jako ostatní zaneprázdnění lidé, nemá moc volného času na to, aby neustále dokola řešil, co jí jeho pes. V Česku kvalita jídla celkově není ta nejlepší v porovnání se západními zeměmi. Stejně tak když si člověk pořizuje psa, tak s ním chce trávit čas, nikoliv číst neustále etikety a hledat jejich složení.
„U nás je to jasné, sólo kravička s konopnou vlákninou je hovězí bez žádného dalšího masa s konopnou vlákninou. Naše selekce dodavatelů surovin je nastavena velmi přísně, stejně jako postup výroby. Ten konzultujeme u každého výrobku zvlášť s odborníky. Pokud tedy člověk chce svého mazlíčka krmit, co nejlépe to jenom jde a nechce mu každý den doma vyvářet, tak je pro něj vhodná právě naše pobočka v Praze na Lobkovičáku,“ dodává.
„Taková gastronomie má složitý proces, co se dodávky týče a proto musíme být připraveni na jakékoliv změny za chodu,“ vypráví Matěj, kterému jde především o kvalitní suroviny. Proto se rozhodli vyrábět právě podle toho, co je zrovna k mání a používají tak lokální suroviny. Lososa v BarfBarf sice nekoupíte, ale takového pstruha tam do budoucna jistě najdete.
Myšlenka na valstní krmivo napadla Matěje před dvěma lety. Samotná realizace trvala zhruba 3 měsíce. Potíž ale byla v tom, že si to majitelka původních prostor rozmyslela a Matěj se společníkem tak museli hledat prostory nové. Také je provázely problémy s výrobou, a proto se hned na začátku potýkali se značnými problémy, které se později vyřešily, byť se čtyřměsíčním zpožděním. „Ten den jsem se ještě nezapomněl zranit na schodech, takže jsem celý prosinec byl o berlích. Jak se říká, že začátky jsou těžké, tak ano, to rozhodně jsou. Teď nám ale stoupá podnikání a my máme radost,“ říká.
Matěj na to samozřejmě není sám. Má svého společníka Eduarda, se kterým mají vše rozdělené, neboť každý má silné stránky někde jinde. „Já jsem spíše takový kreativec a Eda je intelektuál. V praxi to funguje tak, že něco vymyslím a s Edou to následně ladíme třeba po telefonu. On totiž v případě námitky zvedá patriarchálně prst do vzduchu a já za ty roky pořád v takovýchto situacích ještě nedokážu krotit smích,“ vypráví Matěj s úsměvem na tváři. „Samozřejmě spolupracujeme podle potřeby, ale celkově nás na BarfBarf pracuje kolem deseti lidí,“ dodává.
Když jsem se ale zeptal na Matějova prvního zákazníka, tak mě rozesmál. „Byl to druhý, nebo třetí den, co jsme měli otevřeno. Pořád nikdo nechodil, najednou se otevřely dveře a vešla paní s malým psem v kabelce. Viděla nás na Facebooku a že by to chtěla zkusit, protože její pes je rozmazlený a nežere. Pak se vrátila za týden a od té doby chodí stále dokola. Bylo to vtipné, protože jsem jí musel vysvětlovat, že musí pejska krmit ukázněně a podle instrukcí. Chvilku s tím byl problém. Pejskovi to totiž tak chutnalo, že vypadal po jídle, jak když hladoví. Pokud máte psa, tak tyhle pohledy znáte velmi dobře,“ usmívá se Matěj a s radostí vzpomíná.
Tímto plány BarfBarfu ale nekončí. Za pár týdnů se chystají spustit kampaň na Startovači, kde potřebují vybrat nějaké peníze na jarní nabídku. „Vše platíme ze svého bez investorů,“ říká Mětej „a proto můžeme garantovat kvalitu, nýbrž nám do toho nikdo neleze. Pokud nevyděláme, tak je to na nás. Je to risk, který nám dovoluje zhmotňovat naší vizi.“
Proto v BarfBarf doufají, že kampaň dopadne dobře. Velkou výhodou je určitě také to, že pokud někdo v kampani přispěje, tak si může po skončení kampaně vyzvednout jídlo pro svého chlupatého mazlíčka. A pokud pejska nemáte, lze přispět na vybrané útulky, a jak říká Matěj „my za ty peníze dodáme jídlo potřebným pejskům.“
Mají existovat i další možnosti, jak přispět. „Pokud jste firma, tak můžete přispět, my vystavíme Vaše logo na naši zeď slávy a za vybrané peníze zase dáme jídlo potřebným pejskům. Je to taková win-win situace. Pomůže to nám v dalším rozvoji a pejskům v těžké situaci taky,“ nastínil Matěj v krátkosti další plány.
Tyto plány ale nejsou jediné. Z dlouhodobého hlediska se jedná především o kvalitní krmení pro pejsky. V dohledné době BarfBarf plánuje také pomoci některým útulkům pro psy. Tím, že má sám psa z útulku, si uvědomuje, že je tam spousta dalším psů, kteří mají vážné problémy. „Je to vše ještě v začátku, ale pokud by se chtěl někdo přidat, budeme jedině rádi,“ dodává.
Co je podle Matěje v podnikání nejdůležitější?
„Podle mě je nejdůležitější vystoupit z komfortní zóny a tvrdě pracovat. Není to nic lehkého, ale nedá se to ničím nahradit a teď bych neměnil. Potom je velmi důležité mít kolem sebe ty správné lidi, kteří vnímají svět stejně a nechtějí stát na jednom místě. Já mám třeba velké štěstí, že se mi to daří. V praxi to vypadá následovně. Když to na začátku nešlo, tak jsem byl vnitřně malinko v depresi. Všechno jsem udělal správně a nic se nedělo. Bylo to frustrující. Ten den si pamatuju naprosto přesně. Pršelo, byl konec podzimu. Přijel jsem za Petrem Vrabcem, který má bistro Peters Apartment na Slavíkové ulici. Říkám, co a jak u kávy a on na to, že když před rokem pracoval na svém Bistru, tak pracoval v noci za barem, aby mohl přes den dělat rekonstrukci. Celé mi to popsal a mě to zase nakoplo správným směrem. Hlavně poslední věta. Říkal, že chce nosit Airmaxy do práce každý den a vždycky chtěl svoje bistro, kde se bude dobře vařit. Teď to má. Nebo třeba takový Martin Jílek z eHotel.cz je CEO a dělá, co ho baví. Úspěšně drtí konkurenci a víte kolik mu je? 22 let. Když jsem sháněl palety do obchodu, napsal jsem to na Facebook a asi za minutu mi píše Marek Čermák, který řídí Candy store, že nějaké má a ať se stavím. Je to soused, ale neviděli jsme se třeba dva roky. Nechci, aby tohle někdo bral jako reklamu na moje kamarády. Jsou to pouze konkrétní příklady toho, že to jde. Není to ale zadarmo. Takhle vypadá výsledek toho, když člověk nemá žádnou jistotu a checkpoint, ani volné víkendy. Nemůže si jen tak vypnout telefon a tak dále. To je ten, pro ostatní, problém.“ říká závěrem Matěj.