Příběhy úspěšných lidí jsou vděčné téma. Životní osudy významných reprezentantů úspěchu znějí často velmi zajímavě, avšak také někdy jakoby trochu vzdáleně a mlhavě. Jejich příklad totiž občas vypadá pro běžného čtenáře či posluchače neuvěřitelný, až nedostupný. Můžeme dokonce pochybovat, zda se autor vyprávění s protagonistou vůbec zná, když je tak úspěšný. Proto někdy ani velmi kvalitní motivační text nemusí být právě kvůli této pochybnosti tak účinný.

Je to často sice neodůvodněná, ale pochopitelná a svým způsobem zdravá čtenářská skepse. Příběh úspěšného jedince tím ale ztratí své hlavní poslání – totiž motivovat ostatní. Před několika týdny jsme proto s týmem Světa úspěšných zahájili sérii trochu jinak pojatých článků: jsou o mladých lidech, kteří se rozhodli uspět a cestu za svým snem teprve zahajují.  Chceme s vámi sdílet osudy jedinců stejných či podobných jako vy. Doufáme, že z poznatků a postřehů těchto lidí získáte pro sebe co nejvíc, že vás budou inspirovat a motivovat či inspirují. A hlavně nezapomínejte – nejste v tom sami.

“Čau, já jsem Marv…”

Protagonistou dalšího příběhu o mladých lidech, kteří se rozhodli uspět, je třiadvacetiletý mladík z Prahy. Jmenuje se Vladimír Marvan, a jak jste si v mezititulku asi všimli, používá přezdívku Marv jež vznikla zkrácením jeho jména. Pod tímto pseudonymem vystupuje ve svém profesním životě. Jak to bývá, ani on neměl vůbec tušení o své příští pozoruhodné životní dráze, dokud nezjistil, že už na ní vlastně je a že se po ní žene kupředu. Jako každý malý chlapec i on miloval počítačové hry, jenže – a to už nebývá tak obvyklé – jako jeden z mála si díky nim dokázal postavit svůj vlastní byznys. Od základní školy se věnoval, a stále věnuje, provozu herních serverů, ke kterému po čase přidal i reklamu a marketing. Není to tak dlouho, kdy se stal i “streamerem a youtuberem”. Sám mě však ujistil, že pracuje na větším množství projektů. Musím říct, že jsem osobně jen málokdy potkal cílevědomějšího člověka. Možná je to tím, že vývoj jeho charakteru určily události předešlého života.

Nadávky a vyhrožování

Byly pro něj na základní škole denním chlebem. Jak líčí své zážitky, nešlo i nic menšího než o šikanu, jejímž cílem byl právě on. Dnes však říká, že mu šikanování nakonec mnohem víc dalo, než vzalo. Naučilo ho, jak se účinně bránit. Každý špatný a silný zážitek může mladého člověka buď posílit, nebo porazit. Pro něj naštěstí platilo to první. Bohužel však šikana na základní škole nebyla jediným, a zdaleka ani největším problémem, se kterým se musel v životě vypořádat. Před několika málo lety si Marv musel projít velmi těžkým obdobím depresí. Naštěstí se z nich už dostal, přesto však měla vliv zejména na jeho psychiku a pohled na svět. “Naučilo mě to pochopit jiné lidi,” odpovídá na otázku, jaké měla jeho nemoc důsledky. “Potkal jsem hodně lidí s depresemi nebo podobnými poruchami. Do té doby jsem jim to nevěřil. No. možná proto se mi to potom stalo…”

Příležitost z potřeby

První projekt, ke kterému se Vladimír dostal, vznikl v podstatě z jeho vlastní potřeby. Už na základní škole, kdy jeho jedinou zálibou byly počítačové hry, dokázal s přáteli postavit něco, čím posloužil i ostatním. Spolu se třemi kamarády založil jeden z prvních českých serverů a fanouškovskou stránku pro svou oblíbenou hru. Šlo jim o to, aby mohl on i ostatní Češi hrát na jednom místě, kde by si všichni rozuměli. Přiznává, že vůbec nečekal úspěch, který přišel nedlouho na to. Někdy se však stane, že i dobře rozjetý projekt se zablokuje kvůli tomu, že se rozpadne skupina jeho iniciátorů. A to se bohužel právě v tomto případě stalo. Marv ale říká, že i když projekt skončil, důležité jsou zkušenosti, kterých při této aktivitě nabyl. Bylo jich prý opravdu mnoho, a získal také spoustu kontaktů v internetovém světě, které se pro jeho další postup ukázaly velice důležité. Dalším následkem úspěšného provozování serverů bylo uvědomění, že nechce trávit svůj čas v nějakém „zaměstnání“, ale chce se zabývat tím, co ho baví.

Střet dvou světů

Snad největším problémem, s nímž se musel Vladimír na své cestě vyrovnávat, je podle něj jakýsi střet dvou světů. “Rodiče ti říkají co a jak je, co se má a nemá dělat, v podstatě to samé se učíš i ve škole, ale potom vyjdeš ven do velkého světa a zjišťuješ, že to tak vlastně často nefunguje.” Všichni, kdo tento problém překonali, se mohli posunout dále. Podle Marva na to existuje účinná pomůcka – změnit svůj styl myšlení. V odpovědi na otázku, zda se jeho styl života za posledních několik let nějak zásadně změnil, ihned zmínil nový, vlastní pohled na problémy –  způsob, jak o věcech dnes přemýšlí. Tato změna mu dovoluje lépe se soustředit na práci, zároveň si však díky jinému pohledu mohl uspořádat i své priority a postoje.

Někdy v tom jsi až moc sám…

… ani rodina ti nerozumí, nemá pochopení pro tvé sny. Nebo to řeknu jinak: rodina by byla radši, kdyby ses zaměřil na jistotu – a raději neriskoval.” Tento postřeh mě přiměl ptát se dál: jak tento problém řešil? Zde už jsem se už dočkal mnohem pozitivnější odpovědi: “Naštěstí mám kolem sebe lidi s podobnou energií, jako já, chápeš. Zkrátka lidi, co někam jdou. A s nimi se snažím trávit svůj volný čas.” Přiznává, že bez  podpory podobně smýšlejících lidí by jistě pokračoval v cestě za svým cílem obtížněji, i když má potřebné nasazení i elán.

Vše spojit do jednoho

Sociální sítě jsou na vzestupu, ale jen málokdo dokázal včas pochopit jejich pravou sílu a využít ji ve svůj prospěch. Platí to i pro ostatní platformy usnadňující život. Stejně jako pro všechno, i pro ně platí, že je lze nejen využívat, ale i zneužívat. Marvův příklad je však naštěstí přesně opačný. Naleznete jej na drtivé většině sociálních sítí (občas s předponou “cz”). Právě díky nim šíří povědomí o svých projektech. Přiznává, že většina jeho výdělku pramení právě z virálních sítí. Při těchto slovech se však směje, jelikož každý výtvor prý nahraje stiskem jednoho tlačítka na všechny své profily, poté už je jen dále prosazuje díky svým zkušenostem z reklamních a marketingových kampaní – “a hned o tom ví pětkrát víc lidí.”

Jak se staví komunita?

“Buduji komunitu.” Byla jeho první odpověď na otázku, čím se zabývá. Což mě přimělo ptát se dál: jakou? kolem čeho? “Kolem mých zájmů, protože pro mě jsou zatím – alespoň v tomhle věku – kontakty a určitá spojitost s těmi lidmi víc než peníze.” Zajímavá myšlenka, navíc mířící do budoucnosti. Svůj názor odůvodňuje ještě dalším, dost podstatným důvodem: kdykoli se podle něj může něco stát, což je pravda, a kdo vám potom pomůže nahoru, když přijdete o majetky a nemáte známosti? S velikostí komunity a počtem svých fanoušků je prý spokojen, už se nejedná o nic malého. On se však také pokouší tyto lidi mezi sebou spojovat, říká o tom, že ji posiluje; okruh lidí se už rozrůstá automaticky, téměř bez jeho kontroly.

Myslím ve velkém

“ale zase ne tak, že bych chtěl mít hrad. Chci však například mít technicky dokonale vybavený domov, zatím byt, což už v podstatě mám, teď si ale budu kupovat další věci pro natáčení a plánuju s jedním pokojem něco, co tu v Čechách nikdo nemá…” Do vzdálené i blízké budoucnosti má mnoho cílů, ale formou klasických plánů prý nic neplánuje. “Mám to v hlavě a to stačí,” směje se. Prosil mne, abych zatím nepsal o jeho přesných úmyslech a vytyčených cílech. Za sebe však musím říct, že nejsou malé, ani o nic méně zajímavé a originální.