Když je lenost silnější než naše hlava, pomalu se propadáme tam, kde jsme začínali. U každé cesty můžeme počítat se stagnací. Tento bod je důležité překonat a hlavně ho neodkládat. K lenosti se přidá únava, ustavičné čekání na další nové ráno. Doufáme, že až vstaneme, bude vše jinak a naše hlava se jako zázrakem přeprogramuje.
Nic se ovšem neděje automaticky. Tak, aby se naše hlava mohla přeprogramovat, musíme jí trochu pomoci. Musíme si zviditelnit vše, co nás čeká. Víme to, ale dokud o tom nemluvíme nebo si to nenapíšeme, jako kdyby se nic nestalo. Proto je velmi důležité, si vše, co nás čeká, vydolovat z hlavy třeba na papír. Zkusím vám to uvést na příkladu, kterým si většina z nás prochází.
Klasická cesta za vysněnou postavou. Někteří ji možná známe, jiní ne. Dobře se na ní ukazuje, jak fungujeme a jak snadno se dostaví lenost a pohodlnost. Velké plány střídají nákupy nových věcí na cvičení, přípravků a dalších pomůcek. Neváháme investovat do permanentek a různých programů, které nám zaručí vysněnou postavu.
Paradoxně toto všechno si umíme obstarat, ale největší a nejtěžší je první krok – zvednout zadek z pohovky a jít na věc. Překlenout první týden je to nejhorší. Najednou nemáme čas. Parťák nám odpadl a děláme všechny různé věci, jen ne ty, do kterých jsme investovali. I když uděláme první krok, tak pak po překonání lenosti následuje další úskalí ve formě výdrže. Ne nadarmo se říká, že 21 dní opakování nám zaručí návyk, který si poté udržíme.
Lenost se může projevit ve vícero formách a na všech frontách. Jak na ni tedy vyzrát? Co nás donutí začít jednat? Někdy to bývá až příliš velká rána, která nás zasáhne a donutí nás jednat. Proč musíme dostat ránu, abychom začali něco dělat. Proč se vždy musí něco stát a nakopnout nás to? Všechny odpovědi na tyto otázky máme v naší hlavě.
Dnešní doba je velmi zrádná a moc nám nepomáhá. Nabízí na každém rohu rychlé možnosti, jak se realizovat ve všech možných směrech. Už nám ale nepomáhá vydržet a i přes počáteční elán, sklouzáváme do původního stavu. Upadáme do podobné hibernace, jako medvědi. A nakonec se jimi i staneme. Proč? Je to přeci škoda. Proč se vzdávat svých snů jen kvůli lenosti nebo překážkám?
Přestaňte už konečně čekat na spouštěč, který vás nakopne, a začněte pomalu a s rozvahou. Vypište si detailně, co přesně chcete. Pečlivě si vše rozvrhněte a nedejte na rady od lidí, kteří nic nedokázali a stále se jen odráží od dna. Vy sami se znáte nejlépe, tak si vše naplánujte podle svých možností a nejlepšího vědomí a svědomí. Buďte k sobě opravdu upřímní, protože svůj první milion za týden nevyděláte a vysněnou postavu za měsíc rozhodně nebudete mít.
Radujte se z malých krůčků. Zviditelňujte je a v neposlední řadě investujte ve chvíli, kdy si budete stoprocentně jisti, že už můžete. Že vydržíte. Přiznejte si na rovinu, že může přijít útlum a předejděte mu. Tím, že o něm budete vědět, můžete mít v záloze krizový plán, který vám pomůže toto období překlenout. Rozhodně se nebojte a jděte do toho. Vždyť se jedná o vaše sny, o vás a vaši jedinečnost.
Smiřte se s tím, že to nebude na lusknutí prstů a hned vyzrajete na svou lenost. Nic neodkládejte a začněte hned. Každý máme možnost vystoupit z davu a začít si pracovat sám na svých snech. Tak nečekejte na nové ráno, pondělí nebo jinou možnost a začněte hned. Myslete sami na sebe alespoň chvilku. Máte spousty nástrojů, které vám mohou pomoci na vaší cestě. Neváhejte je použít, k tomu přeci slouží. Hodně štěstí na vaší cestě za překonáním lenosti.