Historie. Zájem. Snaha. Zachování. Tyto věci spojuje osoba, která je v České republice známá i napříč generacemi. Přiznám se, že se o historii, konkrétně o naše památky, moc nezajímám. Není to můj šálek čaje. Co mě však nadchlo, je odhodlání a cesta Natallie Makovik, které památky nejsou lhostejné, a věnuje se jim opravdu na plno.
Je opravdovým odborníkem ve své práci. Nejen, že se specializuje na prodej těchto budov soukromým subjektům, ale také bojuje za to, aby většina zámků a historických budov byla opravena. Na tuto práci se opravdu nehodí každý. Musíte jí propadnout a milovat ji. Musíte mít ostré lokty a velice dobré argumenty při jednání s úřady. A v neposlední řadě musíte věřit tomu, co děláte. Přesně tak, jak to dělá Natallie.
Možná vás zarazí jméno. Cizinka se stará o naši historii a památky? Ano. Natallia vyrostla v Bělorusku, ale již desetiletí žije v Praze. Zažila i režim, který nebyl pro její rodinu ani pro ni příznivý. Při demonstraci byla dokonce i zatčena a zakázali jí studovat. Díky Člověku v tísni ale získala nabídku studovat v ČR a zde už také zůstala.
Proč se pouští do tak složitého boje? Je to vcelku jednoduché. Pokud víte, za co bojujete, a máte jasný cíl, jde to skoro samo. Pojďme se podívat na pár faktů:
V ČR je cca 2125 zámků a hradů
Z toho 113 je ve správě NPÚ
100 ve správě ministerstev atd.
700 patří obcím
Cca 1000 patří soukromníkům
Podle ministerstva kultury potřebujeme na opravu zámků a hradů cca 318 miliard korun. K dispozici jsou pouze 2 miliardy korun ročně. V ČR nám „padá“ na hlavu 90% zámků. Alespoň polovinu z nich by mohl zachránit prodej soukromým majitelům, kteří by je zrekonstruovali. Bohužel, zámky, které jsou ve vlastnictví např. obcí, (v ČR cca 700), jsou pro soukromé osoby téměř nedostupné. Někteří starostové by je prodat chtěli, ale mají obavu ze svých voličů, kteří se neumí psychicky vypořádat s tím, že by zámek někdo koupil, opravil, a žil by v něm (to ho raději nechají spadnout).
Většina nádherných historických skvostů, které před desítkami let sloužily jako sídla svých majitelů, je tak v katastrofálním stavu. Natallia Makovik bojuje za to, aby zámky, které jsou k prodeji, byly prodány a jejich majitelé je zrekonstruovali a vrátili jim tak jejich původní krásu a účel. Několik zámků již prodala a v současné době se v nich chystá elitní mezinárodní škola, retreat-centrum pro meditaci, česko-německý vědecký projekt, rehabilitace koní a seniorů.
Natallie, jak jste se dostala k historii?
Možná to je pro obyčejného člověka nudné, ale mě vždy fascinovala práce s archivními dokumenty, starými knihami. Pořád jsem si hrála na hledání pokladů a různých tajemství. Když mi bylo 13 let, moje učitelka historie mi nabídla, jestli bych nechtěla napsat práci o běloruských partyzánech ve 2.světové válce. Přesvědčila mě tím, že mě pustí do depozitářů Muzea druhé světové války v Minsku. Dovolili mi nahlédnout do partyzánského samizdatu – časopisů, které oni, bojovníci proti fašizmu, psali ručně. A byl to pro mě šok. Protože v tu dobu (rok 1991) komunistická propaganda mluvila jen o hrdinství partyzánů. Jenže já jsem si přečetla svědectví i o maroderství, o násilí, o tom, jak partyzáni vraždili a kradli. A najednou jsem si uvědomila, proč zrovna tyto časopisy nejsou v expozici muzea.
A tak jsem napsala práci, která popisovala obě dvě strany partyzánského hnutí v Bělorusku. Tu hrdinskou, oficiální, i tu hroznou, opravdovou. Moje práce zvítězila na mezinárodní soutěži a automaticky jsem se dostala do Běloruské státní univerzity, na historickou fakultu. Jenže jsem tam nešla, chtěla jsem se naučit byznysu.
Až po deseti letech jsem se vrátila k historii. To už jsem se přestěhovala do České republiky. První rok jsem chodila do archivů Karlovy Univerzity a hledala jsem studenty z Běloruska, kteří utekli od bolševiků po říjnové revoluci roku 1917. Veděla jsem, že TGM podpořil uprchlíky, kteří zachraňovali své životy před komunistickou agresí. Ale před tím nikdo nezjišťoval osudy běloruských emigrantů.
Prohledávala jsem studentské spisy a trochu jsem jim záviděla. Stihli si zachránit životy. Moji rodinu v roce 1917 bolševici popravili. Vlastnili v Moskvě textilní továrnu, kvůli tomu je zavraždili. Bohudík, osmiletá Naděžda, moje prababička, přežila. Zachránila ji její maminka, jejíž mrtvé tělo na ni spadlo, tím ji zakrylo a zachránilo.
A to je taková ironie. Komunismus padl a já musela utíkat. Tentokrát před Lukašenkem.
Co bylo pro vás tím pravý ukazatelem, abyste se vydala na tuto cestu?
Když jsem přijela v roce 1999 do Prahy poprvé, byla jsem ohromená krásou českých památek. A pak můj známý, český novinář, zmínil, že někteří Češi bydlí na zámcích. Jak to?! Myslela jsem si, že si to můžou dovolit jen aristokrati. Když jsem si uvědomila, že se zámek dá koupit, věděla jsem, co chci dělat. Kupovat zchátralé nemovitosti, opravovat je a pak nabízet vybraným klientům.
Jenže…K tomu je nutné mít obrovské peníze, zkušenosti a kontakty. Což jsem já neměla. Řekla jsem si, že možná až mi bude 60 let a stane se ze mě solidní dáma, pustím se do toho.
Až později mi došlo, že absence peněz, věk a rodinné povinnosti nemůžou být překážkou při realizaci svých snů. Jedinou překážkou jsem byla já a moje myšlenky. Pochopit to mi pomohl můj manžel Andrey: „Pokud chceš někdy vlastnit zámky, musíš s tím začít ihned.“
A tak jsem se rozhodla založit realitní kancelář s velmi úzkou specializací – prodej historických nemovitostí. Realitní byznys je něco, co nevyžaduje skoro žádné investice, ale zároveň mi dovoluje žít zámeckým životem. Denně jsem v kontaktu s majiteli historických usedlostí, a těmi, kdo o tom teprve sní. Během měsíce navštívím až 30 zámeckých budov a v některých z nich dokonce strávím i noc. Každé ráno se probouzím s krásnou myšlenkou, která mě nesmírně motivuje. Zrovna teď se můj sen realizuje. Jsem o jeden krok blíž k tomu, abych dělala zámecký development.
Jak dlouho památky zachraňujete a co je tím největším úskalím?
Web o prodeji českých zámků jsme vytvořili v roce 2007. A ihned jsme začali dostávat desítky poptávek. První obchod se uskutečnil až po 5 letech. Největším úskalím bylo vydržet a dočkat se první koruny. Po tom, co se nám začalo dařit, jsem zjistila, že mi jen realitní byznys nestačí a musím jít dál. Proto, abych byla schopna zachraňovat zchátralé české zámky, potřebuji nejen velké peníze, ale hlavně znalosti a přehled. Zároveň vidím, že jsem jediná v České republice, kdo podobné know-how shromažďuje. I toto je důvod, proč jsme se rozhodli vydávat časopis Život na zámku, který má vyprávět vlastníkům památek, jak na základě svých historických usedlostí vytvářet podnikatelské startupy, jak optimalizovat náklady na údržbu a rekonstrukci, jak oslovovat potenciální investory a jak přilákat do svých zámků bohaté klienty.
Další projekt, který jsme spustili, je Centrální investiční rejstřík památek (CIRP.cz). Web pro vlastníky památek a potenciální investory. Chceme naučit investory vnímat památky jako zajímavou příležitost pro obohacení. Zároveň chceme vlastníkům památek pomoci s přípravou podnikatelských záměrů a vyhledáváním možností, jak na památce vydělat. Chceme jim říct, co investor chce.
Jsem si jista, že spásou českých zchátralých památek nemůžou být státní dotace a evropské granty, ani přísné památkářské zákony. Zachránit památky můžou pouze jejich vlastníci, jen je tomu potřebujeme naučit, podpořit a pozitivně je namotivovat. Být úspěšným vlastníkem památky je umění a věda.
Kdy budete u konce?
Mám ambiciózní cíl – chci do konce života přispět k zachráně tisícovky zámků a hradů. Část toho chci opravit samostatně, někomu pomůžu s konzultací, pro některé seženu investora.
Jak vidíte sama sebe, co se týká úspěšnosti?
O peníze samozřejmě nejde. Možná až mi Česká republika udělí občanství za to, že zachraňuji památky, budu se cítit opravdu úspěšně.
Jaký máte typ pro naše čtenáře, aby vydrželi?
První – pouštějte se do projektů ve dvou! Až dostanete depresi, a tu dostanete minimálně 100x, váš partner vás podrží.
Druhý – plánujte. Musíte znát svůj cíl a vědět, které kroky máte podniknout, abyste toho dosáhli.
Třetí – učte se. Udělejte si seznam, které znalosti pro úspěch potřebujete. Kupte si knihy, absolvujte webináře.
Čtvrtý – o svém projektu se bavte pouze s profesionály. Nemá smysl radit se s někým, kdo ve svém životě ničeho nedosáhl.
Pátý – vymyslete si motto, se kterým se probouzejte každé ráno. Moje motto zní: „Jsem zámeckou královnou a jdu vám pomoci, zámky moje.“