Začínali na nule a během roku se vyšplhali na téměř 30 tisíc prodaných Dollerů. Byla to především neochvějná vášeň i touha splnit si svůj sen a pomáhat ho plnit i druhým. Proto Jiří i Honza pochopili, že jim nezbývá nic jiného, než celý rok usilovně bojovat, překonávat úskalí a neustále růst.
Jejich vášní je Doller, motivační diář, a dnes také živé akce, jako je Úspěchobraní. Nejedná se o obyčejný brand, nýbrž o značku, která pomáhá plnit vaše sny.
Jak byste zrekapitulovali váš uplynulý rok?
Těch věcí, které se v posledním roce udály, je opravdu spousta. Už je to rok a pár měsíců, co jsme oficiálně spustili projekt Doller na Startovači. To byl ten začátek, kdy jsme řešili, kolik jich vlastně a za co máme vyrobit, jestli o ně bude vůbec zájem. Začínali jsme na představě 200 kusů, první výroba musela ale být na 1 000 kusech, abychom vůbec byli schopni je vyrobit. Neměli jsme představu, že dnes to bude přes 30 tisíc. To je 30 tisíc Dollerů, které jsou v této chvíli reálně mezi lidmi. Mnohému jsme se za tu dobu naučili. Totiž vše, co se naučíš a vše, co zkazíš, či uděláš dobře, to tě posouvá kupředu, a proto tento rok byl tak rapidně vzestupný nejen v číslech, ale i pro nás. Byl to neuvěřitelný rok plný zážitků, zábavy, učení a objevování.
Jak dlouho Vám trvalo prodat těch 30 tisíc Dollerů?
Rok a dva měsíce. Ono to startovalo tak, že jsme měli tisíc Dollerů vyrobených pro Startovač na samotném začátku, ale už přes ten Startovač se prodalo 1350 kusů, což bylo za první měsíc od spuštění. Tím, že to přesáhlo náš limit, kterým jsme reálně disponovali, tak jsme museli objednat novou výrobu po dalších tisíci kusech. No a opět jsme vyprodali. A přesně tak to pokračovalo několikrát dokola. Bylo to vypjaté období, protože nám došly vždy po čase z výroby, přes noc jsme je balili a druhý den byly v podstatě zase pryč. Lidé pak reálně čekali třeba i měsíc, než jim dojde.
Například přes prázdniny jsme si mysleli, že bude spousta lidí někde u moře a tím pádem i nebude takový zájem. My ale za prázdniny prodali přes 4 500 Dollerů, a lidé tak museli zase čekat, než vyrobíme další. A proto zde musíme poděkovat, jak moc ochotní a trpělivé lidé byli. Bez našich fanoušků a jejich pochopení bychom totiž ten rok nezvládli.
Co vám pomohlo, abyste se dostali takto do povědomí v celé ČR?
Lidé. Nejlépe nám funguje staré klasické doporučení od lidí. Spousta z nich se s Dollerem fotí, sdílejí to dál, milují ho. A tím, že se to šíří virálně skrze fanoušky po sociálních sítích, roste i počet prodaných kusů, ale také naše komunita. A to nám pomohlo i na začátku, kdy jsme v podstatě neměli zcela ani funkční web, jen objednávkový formulář. Byli jsme proto neustále na emailu a objednávky zadávali ručně do systému, vytvořili fakturu a tu obratem poslali lidem zpět. Tímto stylem to pokračovalo první čtyři měsíce. Tehdy jsme bydleli ve Zlíně na bytě, kde nás bylo pět a ten byt fungoval i jako takový náš sklad Dollerů. V podstatě to byl pokoj, kde jsme balili Dollery, pracovali a spali. Noční stolek jsme měli v podstatě z Dollerů. V tom bytě pokračujeme i nadále, jen už jsme tam zůstali jen my dva.
A ty Dollery skladujete stále u sebe na bytě?
Dnes už ne. Pouze pár kusů. Nyní už odesíláme z Ústí nad Labem nebo ze Slovenska, a tam i přímo skladujeme. To byl pro nás samozřejmě obrovský posun, protože přes Vánoce jsme balili i na 400 Dollerů denně. V podstatě jsme celý den jenom balili. A například na Slovensku jsme začínali tak, že Dollery posílali naši přátelé, kteří byli ze Slovenska a kteří jezdili domů zpět na víkend. To ale znamenalo, že ačkoliv jsme se snažili být co nejrychlejší, Doller se dostal člověku do ruky v průměru až do týdne. Pokud si objednáte dnes, tak hned druhý den ho máte v ruce a může plánovat.
Navíc my stále ještě nemáme auto. Takže když jsme ještě balili Dollery u nás doma, na poštu jsme vozili zásilky na odeslání v kufru, ale když to bylo větší množství, museli jsme otravovat přátele, aby nám s tím pomohli, nebo jsme jeli i párkrát taxíkem. Tím, že to dnes máme o tolik jednodušší a nestávají se chyby typu, kdy dorazí jednomu člověku hned dva balíčky a jinému ani jeden, nám spadl velký kámen ze srdce. Zkrátka jsme si něco s balením zažili, udělali přitom spoustu chyb, ale to je ta cesta, kdy si na to člověk musí přijít, správně to uchopit, napravit a jít dál.
Vy jste tehdy neměli ani investora, naopak vám finančně vypomohli přátelé, je to tak?
Ano, je to tak. My jsme to řešili na začátku, jestli investora ano, nebo ne. Měli jsme i nějaké nabídky, ale ty byly spíše nevýhodné. Proto jsme začali tak, že jsme i samotný web měli za pár korun podle šablony a upravovali jsme si to tak, jak jsme sami chtěli. Nebylo to nic profesionálního, ale nechtěli jsme mít mezi sebou člověka, který nám dá pouze peníze a nic jiného. A doporučujeme to i všem nyní. Nehledejte peníze, hledejte člověka, co vám dá know-how, co vás posune, co vám pomůže. Peníze jsou až na posledním místě. Ano, jsou hrozně důležité, ale člověk musí být opatrný. A tím, že je nemáte nebo jich nemáte dostatek, neustále vás to nutí hledat jiná, chytrá řešení. Tím, že jsme měli přátele, kteří byli ochotní nám s tím pomoci i finančně, tak jsme se vydali touto cestou. Někdo více, jiný méně, ale každá pomoc byla a stále je opravdu vítána. My neměli moc peněz na začátku, takže to pro nás byla a stále je obrovská pomoc.
Kam se chcete posunout dál?
Rok 2016 byl především o Dolleru, ale pro nás to není jenom o něm, nýbrž o celé myšlence a jádrem toho je „žít své sny.“ Doller je jen jedna část, ta, kdy už víš, co si přeješ a jdeš si za tím a potřebuješ nástroj, který ti s tou dřinou a disciplínou pomůže. Ale k tomu chceme mít i inspirativní část, ukazovat zajímavé lidi, kteří si jdou za svým a plní si své sny a ukazovat tyhle každodenní hrdiny, o kterých se tolik nemluví. Navíc seberozvoj je i o vzdělání a studiu, proto i tuto část chceme nyní lépe uchopit a přinášet pro naše fanoušky. Reálně to pak znamená, že chystáme webináře, přednášky, konferenci Úspěchobraní a nebo i třeba sportovní výzvu s benefičním přesahem.
Co to vlastně znamená Úspěchobraní?
Úspěchobraní je o tom, že pozvaní řečníci po celý den sdílejí své příběhy, zkušenosti a inspirují tak celý sál. Cílem je, aby lidé slyšeli různé příběhy různých lidí, byť ne vždy tolik známých, ale přesto velmi inspirativních. Koncepčně je to jednodenní akce převážně pro studenty vysokých škol, ale zúčastnit se může kdokoliv. Není to zaměřené pouze na byznys, ale také na sport, hudbu, umění, gastronomii atd. Jednoduše chceme, aby to bylo pestré a aby si tam každý našel to své. Už jsme si to dvakrát vyzkoušeli ve Zlíně a nyní chytáme na 29.3. další Úspěchobraní v Praze. Konference Úspěchobraní je totiž zamyšlená jako putovní.
A co dál chystáte mimo Úspěchobraní? Jakou jiskru mají probudit v lidech sportovní výzvy, které už jste kdysi načali a chystáte další v mnohem větším měřítku?
My to vidíme na sobě. Když pracujete dlouhé hodiny a máte toho hodně, snadno si nenajdete čas na sebe a na sport. Jenže to je ten problém, protože čím více pracujete, tím spíše sport potřebujete pro regeneraci, vyčištění hlavy, jasnější uvažování a lepší pocity. Všichni to víme, ale přesto snadno do toho sklouzneme.
Proto jsme se rozhodli udělat 30denní sportovní výzvu, která se ponese v duchu sportuj a pomáhej. Aby lidé měli ještě silnější důvod najít si ten čas a jít sportovat, společně s partnery budeme dávat peníze za každého sportujícího člověka, který v těchto 30 dnech půjde sportovat. Vybrané peníze půjdou na dětská oddělení konkrétní nemocnice. V podstatě to bude takový veřejný crowdfunding, kdy budou moci všichni přispět. Úplně jednoduše řečeno, lidé se tak budou moci podílet na tom, aby někomu dalšímu pomohli k lepšímu životu tím, že si sami zlepší ten svůj.
Věříme, že čím více lidé uvidí na sociálních sítí lidi, co sportují, tím více lidí podpoří tento projekt. Koneckonců, stačí k tomu jen to, že se zvedneme a půjdeme sportovat. Proto budeme moc rádi za každého, kdo se k nám přidá.
To bude určitě nejen zajímavé, ale opravdu přínosné, což by bylo skvělé, kdyby se rozšířilo i globálně. Globálně ale chcete rozšiřovat i Doller, říkám to správně?
Ano. Nyní máme v tisku anglickou i německou verzi, kterou chystáme rozšiřovat globálně. To znamená, budeme tak mít už čtyři jazykové verze, přičemž těmi původními jsou česká a slovenská. Už na začátku března by mělo do světa vylétnout prvních pár tisíc kusů, ale přesto máme strategii spíše pomalého proniknutí. Nechceme nic uspěchat a primárně se věnovat České republice a Slovensku, kde stále máme plno rezerv.
A je něco, co vás dnes stále trápí?
Určitě tým, neboť na Dolleru pracujeme primárně jen my dva. To je věc, kterou v nynější době stále řešíme a neustále hledáme posily k nám do týmu. Tím, jak rosteme a hlavně chceme růst, je to naprosto klíčové. Zatím jsme ale moc štěstí neměli, jsme totiž v tomto ohledu velmi pečliví. Ale my věříme, že se podaří a ty správné najdeme, nebo se nám sami ozvou. Takže pokud by tenhle článek četl někdo, kdo si myslí, že se k nám hodí, baví ho nebo ji pracovat a má stejnou vizi jako my, ať se nám neváhá ozvat.
Už je to přes rok, co jste měli možnost prvně číst o Jirkovi a Honzovi ve Světě Úspěšných. Kdy přijde ta chvíle, abychom psali také o vás?
