Postupem času jsem stále pevněji přesvědčený, že nestačí jen brát. Občas je také potřeba vracet, dávat. Lépe řečeno, častokrát jsou i situace, kdy musíme nejprve přispět, abychom poté mohli získat. Nic v životě není zadarmo a možná právě proto je obecně uznávanou premisou, že je třeba hromadit stále více a více, neohlížet se na ostatní, hlavně zabezpečit sebe.
Ono totiž hromadění není mnohokrát tak naplňující jako vděk za to, co už je, či čeho už bylo dosaženo. Vděčnost je nejjednodušším způsobem, jak někomu nebo něčemu dokázat, že si ho nebo dané věci vážíme. Lze děkovat člověku, sledu událostí, vyššímu principu, nějaké síle či dokonce světu samotnému, to už bývá otázkou víry. Je skutečně na každém jedinci, čeho si váží a jak se vyjádří. Doopravdy lze, a možná je to tak správně, být vděkuplný naprosto za cokoli.
„Díky“
Lidská mysl nedokáže častokrát pochopit a vykreslit si samotný sled událostí a může být tedy jednoduše zmatená, komu nebo čemu děkovat. Prosté slovíčko „díky“ vyslané do světa toto dilema vyřeší. Je to jako když se kus energie, síly, života, jakkoli to nazýváme, vrátí zase do koloběhu světa a může být využit někde jinde. Nemluvě o tom, jak uvolňující a ulehčující je, když se jeden může jen tak do vzduchu vykřičet, čeho všeho si ve svém životě váží, za co je rád a co mu udělalo radost či jej rozesmálo.
Podpora druhého
Daná osoba pro nás ani nemusela nikdy nic dobrého udělat, abychom jí mohli složit kompliment, podpořit pár hezkými slovy či ji jen ujistit, že dosavadní počínání má smysl. Je to úžasné, když je z cizích úst slyšet chvála, podpora, uznání či menší motivace.
Nemusí se ani jednat o žádné dlouhé chválení a pochlebování, prosté „Hej kámo, seš fakt dobrej!“ naprosto postačí.
Drobná pomoc a milé překvapení
Další možností se zdá být ulehčení druhému či příjemné zpestření dne. Zcela objektivně a nezávisle řečeno, jen u málokoho nepochodíte s čokoládou a naprosto u všech zabodujete s něčím dobrým na zub. Kdo by nebyl rád, když v půlce náročného dne najednou dostane úsměv a trochu sladkého? Stejně tak není nikdy na škodu přijít za jinou osobou a jednoduše se jí zeptat, zda nepotřebuje s něčím pomoci. I když řekne, že ne, projevené ochoty si vážit nepřestane.
Vykonat něco dobrého pro svět
Každý by rád zachránil svět, ale nikdo nechce pomoci mámě s nádobím. Stejně jako ty největší projekty, firmy a úspěchy vznikají prvním skromným krokem a jsou postupně budovány po kouskách, stejně tak i na něco tak velikého jako je „záchrana světa“ tvořeno drobnostmi. Čistě teoreticky, pokud je láska v domovech, měla by být také ve vesnici. Pokud by byla v každé vesnici, je možné ji dále šířit na úroveň krajů, zemí, světa. Nejmenší drobnosti se mohou ukázat jako zbraně těžkého kalibru v tomto letitém boji.
Proto nikdy není na škodu po cestě domů zvednout ten odpadek, co se válí na chodníku nebo pomoci staré paní s nákupem do schodů. Babičky s sebou vždy nosí sladkosti a rády se o ně dělí.
Využívání příležitostí
Zatím se přesně nepodařilo prokázat, zda ve světě existuje náhoda či nikoli. Mnohokrát se nachomýtneme do situací, které se tváří jako náhoda, ale ve skutečnosti se nám zdají až příliš do očí bijící. Například když si vzpomeneme na spolužáka ze střední a za pár dní jej potkáme v kavárně a má pro nás velmi zajímavou nabídku nebo plán. O něčem můžeme usilovně přemýšlet, toužit po tom a v dalším měsíci nás to doslova praští do nosu. Občas možná až takovou silou, že si naše touhy a plány rozmyslíme.
Zkrátka není lepšího způsobu, jak lidem nebo světu ukázat, že si svých možností vážíte, než je využít, stejně jako užíváte dárek na Vánoce, za nějž jste skutečně rádi, po celé roky.
Úsměvem
Na tomto bodu by měli zapracovat snad úplně všichni. Úsměv je symbolem síly. Nemusí se ani tolik jednat o štěstí, radost, o potěšení, jako spíš o vděk za vše, co se událo. Za to dobré i za to špatné se dá velmi dobře poděkovat právě touto cestou. Je to znamením síly. Bohužel se zdá, že jsme se naučili, že úsměv je něco nepřirozeného. Proč by se jinak všichni otáčeli za někým, kdo prochází po ulici a jen se lehce usmívá, nedejbůh, když se náhodou hlasitě směje. A sám. Sám se smát. Je to skutečně tak nemyslitelné?
Všechno dělat nejlépe, jak za daných okolností lze
Odevšad se ozývá, že nejlepším způsobem, jak změnit svět, je změnit sebe sama. Už jen pokoušet se proměnit svět kolem k lepšímu je více než šlechetné. Východní filosofie, všichni kouči a vrcholoví trenéři učí, že nejjistější cesta za cílem je pokoušet se každý jeden okamžik vydat to nejlepší. Zdá se dokonce, že není nic víc, co může člověk vykonat, než řídit se právě tímto pravidlem.
