Týmová práce. Pro někoho důležitý bod, pro někoho nedůležité téma. Jaké jsou ale výhody týmové práce? Proč se obklopit lidmi, se kterými stojí za to táhnout za jeden provaz? Zkusíme to rozebrat v následujících řádcích tak, abychom v konečném znění sami dokázali poskládat odpovědi na položené otázky.
Týmový hráč je ten, jenž bere ohled na lidi kolem sebe, ale nebojí se říct svůj názor. Nebojí se, protože očekává porozumění, které ve výsledku skutečně dostane. Je schopen přijmout kritiku, protože ví, že hodnocení od protější strany má smysl, existuje-li vzájemné naladění. Týmový hráč je bojovník. Je bojovníkem nejen za svou osobu, ale především za tým, kterého je součástí. Akceptuje porážky, raduje se z vítězství. Týmový hráč podrží svého kolegu, i když nesouhlasí s jeho činy, společně pak ale prochází bod po bodu a vytváří taktiku pro další krok. Týmový hráč nelže svému týmu a vzájemně drží žezlo důvěry.
Představme si skupinu pracujících lidí se stejně smýšlejícím módem, které táhne společný tým. Co nás jako první napadne? Že by společně dokázali víc? Že by síla skupiny předčila sílu jednotlivce? Troufám si říci, že právě společný zájem, ať už se jedná o cokoliv, dokáže tým popohánět dopředu a výsledky jsou mnohem lepší. Proto právě toto považuji za výhodu. Setkáme-li se s někým, kdo přemýšlí nad určitými situacemi jinak, anebo dokonce má i jiné pracovní nasazení, ten provaz se pak potáhne hůře, možná za něj nebudeme ani schopni zatáhnout. Dva a více stejně nastavených lidí napadají podobné nápady. Dokáží společně ze základů postavit stabilní a smysluplné silové pole, které jim pomáhá na cestě za úspěchem. Jejich výsledky mohou být zaručeně pozitivní a rychlost směr úspěch daleko větší. Přeci jen, ne nadarmo se říká, že „V jednotě je síla.“.
Je přirozené, že každému vyhovuje něco jiného. Jeden pohodlně a volně proplouvá na vlnách týmu. Druhý rád drží otěže sám bez toho, aniž by byl vůbec schopný spolehnout se na druhé. Ani jedna varianta není špatně. Máme právo rozhodnout se, jakou cestou se vydáme a s kým. Jestli to bude s partou pohodových bláznů, anebo převezmeme veškerou zodpovědnost sami na sebe. Ať už se vydáme vlevo, či vpravo, faktem zůstává, že je velmi důležité jakými lidmi se obklopujeme.
Možná to zní velmi jednoduše. Možná se tomu ani nedá věřit, ale když si uvědomíme, jak nás je schopná ovlivnit třeba přítomnost kamarádky, natož pracovníků, se kterými jsme denně v kontaktu, můžeme být překvapeni. Ať chceme nebo ne, do jisté míry pochytáváme od blízkých lidí gesta, slovník a někdy třeba i myšlení. Na první pohled málo, na druhý hodně. Setkáváme-li se tedy s úspěšnými lidmi, s lidmi, kteří svůj život posunuli za naše hranice. Dá se předpokládat, že od nich vědomě, či nevědomě pochytáme věci, které budou nápomocny i těm našim hranicím. Obklopíme-li se ale lidmi, kteří ve svém životě dlouhodobě stojí na místě, jsou pohlceni neustálou únavou a depresí, můžeme počítat s tím, že na nás něco z toho přenesou.
Zkombinujme to. Zkombinujme naše vlastní já s lidmi, ze kterých sálá pozitivní energie. S lidmi, kteří ráno vstanou a těší se na den. S lidmi, kteří tvoří, vymýšlí a udržují svůj svět.