fbpx

2 dubna

Jak zabránit syndromu vyhoření na začátku podnikání?

0  comments

Patříte mezi ty, kdo musí mít pořád nabitý diář, všechno naplánované, od pracovních dnů po konec víkendu, nebo mezi ty, kdo si nechávají prostor pro nicnedělání?

Já už jsem se naučila patřit mezi ty druhé.

Docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že to, že nic nedělám, neznamená, že nejsem produktivní a nevytvářím žádné hodnoty, ale že vlastně investuji do sebe  – do svého klidu a pohody, protože nejen celé tělo, ale i mozek si také někdy musí odpočinout. A je jen a jen na nás, zda mu k tomu dáme prostor.

Obzvlášť v začátcích svého podnikání jsem měla pocit, že čas, kdy nic nedělám, je promarněný čas. Měla jsem spoustu energie, nápadů a všude kolem tolik možností, které by stálo za hřích je pro své podnikání nevyužít. Neuměla jsem odpočívat, ani jsem nechtěla odpočívat, proč taky, když přece energii mám. Když jsem se chtěla hýbat a pročistit si hlavu, tak jsem chodila na procházky „pracovně“. Nemohla jsem přece jít jen tak, chodila jsem tedy se záměrem, že zapracuji na nějakém projektu, vymyslím, co je potřeba a to, jak to udělat.  Jedině tak jsem měla pocit, že to není promarněný čas a nemusela tak mít výčitky svědomí, že jsem mohla čas trávit něčím jiným.

Zkušenější a moudřejší podnikatelé v mém okolí mě varovali, abych zvolnila, a že i když se cítím na to, že bych pohnula skálou, ať si nařídím odpočívat. Neposlechla jsem. Zhruba rok mi moje plné nasazení vydrželo, ale síly postupně začínaly docházet. Vstávání s energií a s úsměvem bylo něco, co se začalo vytrácet.  Věci, které mě dřív těšily, už mi najednou nepřinášely tolik radosti. Začínala jsem být přecitlivělá, nepříjemná a pořád unavená. Situace vygradovala, když jsem jela v metru, dostala záchvat paniky, že začínám trpět sociální fóbií, že mi začíná vadit chodit mezi lidi, a pocit, že nemůžu vstát, že jakmile vstanu, tak omdlím. Dost mě to vystrašilo a byla to pro mě ta pověstná poslední kapka.

Od té doby se vše změnilo, naučila jsem se odpočívat, naučila jsem se nemít potřebu mít všechno naplánované a naopak nechat prostor improvizaci. Buď nějaký program na večer, víkend…bude, nebo ne, svět se nezboří.

Pokud chcete radu, čím začít, pokud patříte mezi ty, kdo musí mít všechno naplánované, tak si naplánujte relax, sport, procházku…cokoliv do diáře a dodržujte to. Ze začátku to chce být na sebe přísnější a důslednější, než si na to zvyknete a začne vás to bavit. A hlavně přijdete na to, že čas věnovaný sám sobě je ta nejlepší investice.  

Související článek: Životní ponaučení z krátkého příběhu o vráně a zajíci

Dlouho jsem říkala, že se neumím nudit, teď naopak říkám, že když se nudím, tak si to pořádně užívám.  Je to osvobozující pocit, že nic nemusíte, že nic není v plánu, že nic neděláte.

Dřív jsem třeba neuměla a nezažila nikdy stav, kdy se vám hlavou nehoní jediná myšlenka. Měla jsem spíše opačný problém, hlavou se mi toho vždy honilo tolik.

Teď už se počítám mezi ty „zkušenější“ a moudřejší a proto, pokud i vy jste v situaci, kdy máte pocit, že hýbnete zeměkoulí (ten si nechte, je to perfektní výchozí pozice proto něčeho dosáhnout), nezapomínejte na ODPOČINEK.


Pokud pracujete hodně hlavou, zařaďte fyzickou aktivitu, ta vám pomůže se odreagovat, ideálně takovou, u které nemůžete myslet na nic jiného, ale musíte se soustředit jen na to, co právě děláte. Pozorujte signály svého těla, samo vám řekne, kdy potřebuje odpočinek.

A víte, jak spolehlivě poznáte, že máte zvolnit a začít dělat „něco“ jinak? Tehdy, když už vás netěší maličkosti každodenního života (např. když vidíte na ulici malé roztomilé štěňátko, smějící se dítě, duhu atd.), nebo když věci, které vás dříve těšily, už vám radost nedělají a k úsměvu se musíte nutit.

Související článek: 6 způsobů vydatného odpočívání pro dobití našich baterek

 

 


Tags


You may also like

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}

Get in touch

Name*
Email*
Message
0 of 350
>

Privacy Preference Center