Útok – Útěk – Ustrnutí. Tři strategie zvládání stresu a způsoby, kterými reagujeme na hrozící nebezpečí. Téma strachu nás provází celý život, bývá zabarveno nepříjemnými pocity. Strach sám o sobě je ale dobrý. Upozorňuje nás totiž na nebezpečí, před kterým nás má chránit. Strach je subjektivní reakcí na subjektivní hodnocení určitého podnětu. To znamená, že jsme to ve většině případů právě my, kdo strachu dává povolení vést náš život.
Všichni máme něco, co nás drží zpátky. Ty nejhezčí věci nás ale čekají na opačné straně. Všechno úžasné je za tou nejvyšší hranicí strachu. Můžeme buď žít své sny, anebo žít svůj strach.
Většina dnešních strachů nejsou otázkou přežití, jak tomu bylo dříve. Vynecháme-li tedy situace, které nás reálně ohrožují na životě a zdraví, zůstanou nám strachy, které vytváříme především ve své mysli. Spoustu našich strachů jsou naučené či převzaté.
Strach jako odrazový můstek
Takže, co když ke strachu přistoupíme z opačné strany. Jaký by byl náš život, kdybychom strach použili jako základní stavební kámen? Co kdybychom se místo něj zaměřili na naše sny, cíle a jejich realizaci?
To, čemu dáváme pozornost zesiluje. Pokud svému strachu budeme přikládat větší váhu, než kterou reálně má, nevyhrajeme. Pokud se před ním budeme schovávat a vytěsňovat ho, zůstaneme paralyzovaní a strachu se nikdy nezbavíme. Naopak – bude sílit. Teprve ve chvíli, kdy si ze strachu uděláme spojence a kamaráda, můžeme vyhrát. Čelit strachu je ten nejlepší nástroj, jak vykonat v našem životě věci, které máme vykonat.
Vzpomeňme si na chvíli, kdy jsme ve svém životě takový strach překonali. Jaký to byl pocit? Překonání strachu nám obvykle přináší pocit úlevy, štěstí a svobody. Pojmeme-li strach jako výzvu a podíváme se skrze něj, zjistíme, co se za ním schovává. Pravdou je, že 95% našich obav se nikdy nestanou.
Se strachem je to podobné jako při našem vývoji od dětství po dospělost. Abychom se posunuli do dalšího vývojového stádia, musíme zvládnout úkoly toho současného. Nejprve se učíme držet hlavičku, sedět, lézt a až potom chodit. Pokud strach přestaneme vnímat jako problém, ale začneme ho vnímat jako výzvu, bude nám sloužit k našemu osobnímu vývoji a rozvoji. Po každém překonání strachu se budeme cítit více svobodní a svůj život budeme více a více držet ve svých rukou.