Pro někoho na toto téma existuje hned několik naprosto jasných odpovědí, pro jiné zase toto téma znamená dlouhou dobu přemýšlení a hledání důvodů. Zřejmě v každém odvětví podnikání, budování a nebo prostě i v mnoha životních situacích, nás přepadají touhy se vzdát a skončit s tím, co děláme.
Nepřízně osudu se často zdají až jako dokonalé naschvály, stejně jako přicházejí v nejhorších možných chvílích. Povzbudivá slova už potom nemusí častokrát pomoci a člověk si sám musí najít důvod, proč pokračovat dále, ať už se jedná o cokoli. Na dalších řádcích je jen několik podnětů k úvaze, proč se ještě nevzdávat.
Jen jednu hloupou otázku…
… co potom dělat? Myslím tím, jak naložit s volným časem, který se objeví, například pokud přestane fungovat podnik. Jsou – li další, řekněme uspokojivější nebo užitečnější, činnosti, kterým se věnovat, poté je možná dobré skončit. I dlouho stojící projekt lze ale dát znovu do pohybu a možná je lepším řešením dát si jen na čas oddych, než rovnou znehodnocovat dosud odvedenou práci. Velmi často námi samotnými odvedenou práci.
Vynaložené úsilí a čas
Nic není zadarmo a to nejde o peníze. K dosažení čehokoli, i k přesunu do vedlejší místnosti je třeba vynaložit energii, úsilí. Teprve potom je možné dát skutečnost do pohybu a změnit ji kýženým směrem. Nejčastěji lidé investují právě vlastní energii, duševní i fyzickou, aby něčeho dosáhli, ba i jen aby si zajistili holé přežití. To vše si žádá čas, což je jediná komodita, které mají všichni stále méně. Bohužel jsou i takové situace, kdy je lepší, aby toto všechno přišlo vniveč.
Není to v něčem jiném?
Ne vždy děláme správné závěry a z rozdílných pohledů se nám i jedna věc jeví vždy rozdílně. Je potom dost dobře možné stát se obětí zavádějící domněnky. Naštěstí neplatí, že když něco není bílé, je to černé. Existuje také fialová. Smutky a problémy se navíc často maskují za něco jiného a potom to, lidově řečeno, „může odnést ten nesprávný“.
Má to cenu
Úspěch není ničím měřitelná veličina, popravdě ani nelze stanovit přesnou jednotku. Navíc se snad nikdy nedostavuje, ve chvíli, kdy jej člověk očekává. Ve světě, kde nás z východu děsí vojenské nebezpečí, z našich politických kruhů číhá omezování svobody a do toho média straší údajně hordami zabijáckých lidí utíkajících z války, je jednoduché ztratit hlavu v úvahách o nejhorším.
Naštěstí zde roste doslova nová ekonomika, a snad i nová společnost, založená na lidech, kteří vytvářejí své vlastní hodnoty nejrozličnějších podob a velikostí. I přes děsivé předpovědi se mezi lidmi šíří uvědomění sebe sama a odmítnutí toho, čemu se dříve říkalo veřejné mínění. Pomalu totiž chápeme, že jediná cesta, jak udělat pro sebe, ale hlavně pro svět, něco dobrého, něco zdravého, je snažit se zlepšit sebe.
A závěrem…
Ačkoli všichni víme, jak dokáže svět být chladné a nepříjemné místo, tak stejně tak může být úžasný a radostný. Ve výsledku totiž snad nikdo z lidí není prostě zlý. Naopak čím více bude lidí, kterým se podaří uskutečnit své sny, tím šťastnější budou dělat ostatní. I když se okolí staví k úsilí či odlišnosti odmítavě, vždy tu jsou lidi, kteří věří v možnost štěstí a naplnění pro všechny. A je tu jediný rozumný důvod, proč by toho stavu nemohli všichni dosáhnout?
