Výmluvy… Čím je člověk starší, tím častěji se s nimi setkává. A nemusí se jednat pouze o to, že se někdo vymlouvá jemu, naopak – naprostá většina výmluv, která mne za můj nedlouhý život potkala, vyšla právě z mých úst. To ale trvalo jen do doby, než mi došlo, že se vymlouvám hlavně sám před sebou, to je však vedlejší. Hlavní myšlenka je ta, že jsem si stačil uvědomit a všimnout si, jak se taková výmluva staví, na čem se zakládá a jak ji poznat.

Chtě nechtě si musíte uvědomit, co je výmluva. Výmluva je lež. Řekl bych dokonce lež s jasným smyslem a řečena za určitým účelem. Pokud jste notorický výmluvář, zřejmě si to velmi dobře uvědomujete, avšak vaše lži mohou být velmi snadno prohlédnutelné – riziko povolání. Jste-li manažer, zřejmě se často s výmluvami setkáváte – a nejhorší je, že to možná často ani netušíte. Dlouho jsem zvažoval, zda tento článek uchopit z  pohledu toho, jak se správně vymlouvat, či spíše jak výmluvu odhalit.

Jelikož Svět úspěšných sledují lidé, kteří se vymlouvat na nic nepotřebují a spíše se vymlouvají lidé “pod nimi”, rozhodli jsme se v redakci začít článkem o tom, jak lži odhalit, rozlišit několik typů vymlouvačů a jak výrok obrátit v neprospěch lháře. V případě zájmu poté velmi rád napíšu článek zaměřený opačně – jak správně používat demagogii, vymlouvat se bez toho, aby to kdokoli poznal a spoustu dalších ze zapovězených umění řeči.

V zásadě existuje podle odborné literatury několik typů výmluv. Liší se tím, co používá člověk jako určitou slovní obranu před nechtěnou situací či povinností. Avšak síla každé výmluvy tkví v jejích základech, tedy zda jsou pravdivé či ne, promyšlenosti, ale hlavně potom v tom, zda si vy ověříte pravdivost výroků. A nebo zda se zamyslíte nad tím, jestli se náhodou nevědomky sami sobě nevymlouváte.

Zapírání

Nejčastější a nejjednodušší způsob výmluvy. Je vcelku jasné, co se pod tím myslí, jsou to výmluvy typu: “Já tam nebyl, já to neudělal…” Jsou však také nejlépe prohlédnutelné. Proč? Často podvědomě jaksi pravdu tušíme, avšak stačí se zeptat dalších zúčastněných – většinou za nimi nikdo nechodí a neříká jim, aby manažerovi když tak pověděli to a nebo zase ono.

Odklad

“Nemám čas, něco mi do toho najednou vlezlo…” Člověk se snaží situaci odložit na neurčito a doufá, že je to navždy. Snadno poznáte, zda se jedná o skutečný důvod či ne. V zásadě totiž platí, že do dvou omluvení z časových důvodů se ještě nemusí jednat o výmluvu, pokud vám ale například klient či spolupracovník už po páté odložil schůzku, protože musel vézt svého křečka na chirurgii…

Výtka

Jedinec se snaží otočit vše co jde proti vám. “Neposlal jsi mi podklady, nikdo mi o tom neřekl, snad jste se mohli obtěžovat mne o tom informovat…” U této výmluvy již nemusí být natolik jasné, zde se jedná o skutečný důvod, či ne. Nezbývá vám tedy, než si to ověřit. Poslali jste mu skutečně ony podklady? V naprosté většině případů si manažer pohlídá, aby odeslal důležitý email. Často pak následuje výtka celému světu: “To zas ti poskytovatelé emailu nic nedělají, zpráva se musela někde zatoulat, to je zase den…”

Nenechte se výtkami rozhodit. Jsem si jist, že nechcete po svých zaměstnancích nic nemožného a vyžadujete jen to, co mají ve smlouvě, takže v naprosté většině případů může daný člověk vytýkat něco leda tak sám sobě.

Odmítnutí

Je velmi podobné odkladu, avšak chybí podstatná část klasické omluvy z časových důvodů, tedy náhradní termín (velmi často není ani o odkladu). Má zajistit trvalé odvrácení situace, tedy alespoň dokud se ji znovu nepokusíte evokovat. “Rád bych se stavil, ale bohužel nemůžu…”

Chabá omluva

“Selhal lidský faktor, selhal systém, zapomněl jsem…” Všichni to velmi dobře známe, dokonce velmi často z obou dvou pohledů. Velmi často je omluva využívána společnostmi a snaží se apelovat na city, abyste přestali vinit viníka. Snaží se tak činit přes důvody ideologické, technické, lidskou nedokonalost a mnoho dalších. Omluva přichází často až po kritické situaci. Nejlépe jako SMS zpráva v půl třetí ráno.

Neschopnost

Člověk se často odvolává na vyšší řízení, osud, vnější okolnosti, zkrátka na vše, s čím nemůže nic dělat, klidně i na pohanská božstva. V kritické situaci kolem sebe tonoucí kope, až je to občas úsměvné. “Nemohl jsem se dostat ze zácpy, nemám na to talent, jsem takový ňouma, byl jsem unesen…” Výmluva velmi častá u lidí, kteří neustále chodí pozdě a nebo pro jistotu vůbec na žádnou z domluvených schůzek. Je jasné, že něco člověk ovlivnit prostě nedokáže, avšak pětkrát za týden přijít pozdě je moc. Stejně jako na nikoho Perun neuvalil věčnou smůlu.

Nařknout někoho z toho, že se vymlouvá je jako mu jinými slovy říci, že lže. Je to vážné obvinění, ačkoli je ve společnosti, alespoň v poslední době, přijímáno až s děsivým klidem. Nejlepším způsobem, jak se naučit odhalovat výmluvy, je pozorování. Choďte do společnosti a bavte se s lidmi, zkuste je trošku “zkoumat”, dokonce není občas od věci si sám zkusit zalhat či se, samozřejmě jen jako čistě akademický pokus, vymluvit. Jsou lidé, kteří se vymlouvají neustále, někdo jen občas, a jiný zase, když skutečně nemá jinou možnost. Jakmile lež, výmluvu, odhalíte, je již velmi snadné to nějakou jedovatou poznámkou, či napřímo, lháři vrátit a doslova jej tím opařit. Ale i zde, stejně jako u všeho, platí, že tréninkem schopnost odhalovat a vracet zpět výmluvy ovládnete nejlépe.