Životní nadšení, smysl všeho, co děláme, vnitřní motivace… to všechno jsou věci, které ne vždy jdou snadno a občas se na nich musí maličko zapracovat. Stačí být na sebe jen hodnější.
Jak to ale udělat?
A jak si přitom zachovat zdravý rozum a nezbláznit se?
Můžete se dočíst, že vše, co děláte, máte dělat s láskou, s chutí a nacházet v tom zalíbení. Že na všem si máte najít něco pozitivního a hlavně, že se u toho máte MÍT RÁDI.
V situacích, kdy se vše daří, práce, rodina, zdraví, peníze… je snadné být v pohodě a s úsměvem na rtech. Je to podobné, jako když jste zamilovaní, záříte, máte spoustu energie a elánu a všechno se daří.
Svou mysl a myšlenky si ověříte nejvíc právě v situacích, kdy věci nejdou úplně tak podle plánu a nejlépe se objevuje jedna jobovka za druhou.
Co tedy s tím?
Když „sluníčkaření“ a „láska za každé situace“ nejsou přesně podle vašeho gusta, zkuste na to jít pragmaticky.
Možná si ještě pamatujete z fyziky, že magnet některé předměty přitahuje a některé zase naopak odpuzuje. A podobné je to se vším, co děláme.
Opět vzpomenu zamilovanost – cítíme-li se šťastní, spokojení, v pohodě… víc se nám daří. Zkuste si vzpomenout, jestli když jste byli ve vrcholné fázi zamilovanosti, jste někdy byli například nemocní? Je to velmi málo pravděpodobné. Nebo když se vám něco opravdu povedlo, něco, na čem jste dlouho pracovali. Když se to povedlo, začaly se objevovat další a další věci k vašemu prospěchu.
V opačném případě, kolikrát jste od někoho slyšeli, že se stalo to a to negativní a další a další věc, a že si ten člověk říká, že se mu smůla lepí na paty a že čeká, jaká přijde další rána. Příhodně se také říká: „Když se daří, tak se daří.“
Zkuste tedy přistoupit na variantu, že na teorii o magnetech a paralele s tím, co se nám v životě děje, „NĚCO JE“, a podle toho se zachovejte. I když vám není do zpěvu, úsměv si můžete uměle vytvořit, stačí zvednout koutky a pár sekund tak vydržet.
Už jsou na to dokonce i vědecké studie a osobně to na sobě praktikuji také, když zrovna výjimečně nemám náladu. Když se něco nepovede, zkuste na sebe být hodnější a věty typu „to jsem ale debil, mám toho plné zuby “ a podobné zkuste nahradit „to jsem to KRÁSNĚ zkazil/a“ a to ideálně hodně nahlas s co největší razancí. Poradila mi to jedna kamarádka a od té doby bych řekla, že chyb dělám méně a když už nějakou udělám, o to víc si svou pochvalu užívám.
Mozek nás totiž poslouchá, opakujeme-li si věty „to jsem ale debil, mám toho plné zuby “, mozek jim věří a snaží se všemožně nám to dokázat. Takže o to víc se nám pak „daří“. Zároveň mozek neví, co je pravá realita, on sám neví, co znamená, když se nám daří nebo když se nám nedaří. Zajímají ho jen naše emoce a pocity, které máme, takže i když si vsugerujeme a sami sebe přesvědčíme, že je vše v pořádku, mozek tomu uvěří. A to minimálně za pokus stojí, ne?
Související článek: Motivace je jako „základy“ při stavbě domu