Už je to pár let, co se mi přihodila situace, která dala mému životu smysl a směr. Považuji tuto životní událost v mém životě za klíčovou a ráda bych se o ni s vámi podělila. Jelikož právě ona ukazuje zásadní rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací.
Ve škole jsem patřila k lepším, ale jedničkář jsem nebývala. Hranicemi určenými rodiči se mé známky pohybovaly nejhůře do dvojky. Po horší známce následoval drobný trest. Trest v podobě, kterou zná určitě více z nás. Zákaz chození ven, počítače, strhnutí kapesného a podobně. Nebo naopak odměnou za dobrý prospěch byla sladkost, větší volnost, či slíbený telefon za samé jedničky. Bohužel tímto způsobem bylo mé snažení řízeno čistě vnějšími vlivy neboli manipulací. V předposledním ročníku základní školy se mé známky vymkly kontrole a předmět matematika byl hodnocen jako dobrý, za tři. Po příchodu domu s brekem byla rodiči známka poměrně klidně přijata. Nicméně já ji považovala za křivdu a ponížení. Vždyť mám přece na víc. Rozhodla jsem, že to jen tak nenechám a reagovala jsem. Mohla jsem reagovat mnoha způsoby. Nechat situaci být, a myslet si o tom své. Poslat rodiče do školy, a zažádat o přezkoušení. Uznat svoji chybu a nedbalost, nebo možnost, kterou jsem zvolila. Dokázat učitelce a sama sobě, že na to mám.
„Člověk není poražen, je-li sražen k zemi. Poražený bude jen když na té zemi zůstane.“
Zig Ziglar
Netrvalo dlouho a můj prospěch se z daného předmětu začal měnit k lepšímu. Měla jsem v té době více koníčků, nicméně tato snaha o dokázání chyby většinu věcí přebila. Dokonce se tím o 180 stupňů otočil můj přístup ke škole. Těšila jsem se, až budu moc ukázat co umím, a budu vědět, že ve mně okolí vidí skutečně víc. Má inteligence se nezměnila, změnil se „pouze“ přístup. Něco co dřív nedávalo smysl, ho dnes dávalo víc, než cokoliv jiného. Vnitřní motivace tak měla mnohem větší vliv, než ta vnější. Šlo o radost z vlastních drobných úspěchů, porozumění a vědomí, že něco umím. Z této motivace se brzy stala vášeň, kde už šlo čistě o naplnění z matematiky a jejích krás. Teprve tato vášeň, mnohdy nazývaná jako inspirace, způsobila, že se tomuto oboru věnuji s neutuchajícím zájmem dodnes.
V tomto věku jsem o nějaké vnitřní motivaci nic moc nevěděla, její působení na mě však mělo velký vliv. Pokud někoho chcete motivovat, ať už své děti, spolupracovníky či kamarády, snažte se je motivovat vnitřně. Dávat jim vyšší důvody a inspirovat je. Nemusí to zpočátku, stejně jako já, úplně chápat a zřejmě by raději ocenili novou hračku nebo prémie. Pokud jim však pomůžete objevit jejich vnitřní důvody, proč to dělají, teprve tehdy se v nich projeví skutečná záliba a vášeň.
A tímto bych chtěla poděkovat své učitelce, jelikož bych bez ní zcela jistě nebyla tam, kde jsem dnes.
Na závěr přidávám jeden můj oblíbený citát:
„Když vás inspiruje nějaký větší účel, nějaký výjimečný projekt, vaše myšlenky se nenechají spoutat. Vaše mysl překročí omezení, vaše vědomí se rozšíří všemi směry a vy se ocitnete v novém, větším a úžasnějším světě. Dřímající síly, schopnosti a talent ožívají a vy zjistíte, že jste o dost lepším člověkem, než jste si kdy dokázali představit.“
Pataňdžali, často považovaný za otce jógy
