Ne, nemluvím o pokračování skvělé série filmů Dušana Kleina. Mluvím o životě.
Pamatujete si ještě na školní léta? Pamatujete si, jak jste ukazovali rodičům zrůdičky (případně jenom nedefinovatelné barevné fleky), co jste namalovali na výtvarce, a pyšně vysvětlovali, že je to princezna nebo drak? Pamatujete si, jak jste svým vysněným protějškům na základní škole psali básničky plné lásky? Určitě se teď usmíváte nebo i červenáte, když si vzpomenete, jak naivní jste byli. Ale ony to nebyly jen hloupoučké naivní básničky. Byla to vaše kreativita.
A jak vlastně kreativitu definovat?
Kreativita je schopnost vidět krásné věci i tam, kde žádné nejsou.
Kreativita není jenom o tom, že někdo umí namalovat koně nebo ušít tašku s veselým nápisem. Je způsob myšlení, který těm tvořícím lidem napověděl, jak by ta taška mohla vypadat a jakou má mít ten kůň barvu.
Dám vám takový příklad. Když dáte dítěti do ruky klacek. Co dítě uvidí? Uvidí jen kus dřeva nebo uvidí skvělý pirátský meč? Když dáte dítěti do ruky hodinky? Budou to hodinky nebo báječný stroj času? A co vidíte vy?
Představte si…
Máte svobodu. Rodiče už vám nemohou říkat, co nemáte dělat.
Tak proč se tak chováte, jako by nad vámi vaše maminka stále stála a říkala, ať nemyslíte na kraviny? Proč nezkusíte, jestli umíte šermovat a cestovat časem? Já vím. Zní to podivně, že? Proč byste jako cvoci běhali s klackama po ulici, že ano? A pamatujete si, že jako dítěti vám to přišlo normální?
Pokud je to na vás trochu moc. Zkuste něco méně výstředního.
Drážděte svou představivost.
Dám vám pár tipů, jak naložit s volnou chvílí. Jak se alespoň na chvíli stát znovu dítětem.
- Máte poblíž prázdný kus papíru? Dobře. Vezměte ho před sebe, nastavte stopky na minutu a vymyslete co nejvíc způsobů, jak se by dal ten papír použít. Co by se s ním dalo dělat? Zmačkat? Rozstříhat? Pokreslit? Udělat šipku a hodit jí po kolegovi? No tak! Zkuste to. Vymyslíte toho daleko víc.
- Přidejte k papíru ještě tužku a nakreslete třeba 30 kruhů. A z každého kruhu udělejte nějakou postavu nebo věc. Bude to sněhulák, když přikreslíte dva menší kruhy a mrkvový nos. Bude to jablíčko, když dokreslíte bubáka a šťopku. Bude to černá díra, když ho černě vybarvíte. Bude to sluníčko, když přiděláte paprsky. No tak, šup.
- Pokud nemáte po ruce ani tužku ani papír, valí se na vás stres a potřebujete ulevit svým očím, prostě je zavřete a fantazírujte.
Představte si jednu věc. Jakoukoliv. Třeba dům. A ptejte se sami sebe jako zvědavé dítě a odpovídejte si. Jakou má barvu? Má červenou střechu a žluté zdi. Proč má žluté zdi? Protože majitelé mají rádi žlutou. Jak ti lidé vypadají? Jsou milí a nosí žluté holínky. A proč nosí holínky? Protože venku pořád prší. A proč tam pořád prší? Protože je jejich země zakletá.
Jen láska a umění píší příběhy, které trvají staletí. A proto – buďte vášniví a kreativní a svět vás bude milovat.