V podnikání je snad nejdůležitější vědět, co vlastně prodáváte. Situace se může zdát navíc poněkud zamotaná v případě, že poskytujete službu, která se na první pohled může zdát skrytá, jinými slovy, že produktem vlastně šíříte něco jiného.
Dalo by se říci, že květiny jsou symbolem pozitivních citů. Lze jimi vyjádřit lásku či se omluvit a nebo cokoli jiného, co je zrovna potřeba. V některých zemích světa sotva dospělý, dvacet jedna let starý Filip Žák se společníkem rozváží pocity a vyjádření lásky. Vlastní již dvě společnosti na rozvoz růží, před nedávnem koupili konkurenční společnost a nyní ji zdařile rozvíjí.
„Ve čtyři hodiny ráno volají zákazníci…“
„… že potřebují okamžitě růžemi něco vyžehlit,“ popisuje jednadvacetiletý Filip nenadálé situace, které se mohou přihodit. „Nestává se to naštěstí až tak často,“ doplňuje, „mnohem více jezdíme na narozeniny, schůzky, nejrůznější akce…“ popisuje mladý podnikatel, jak vypadá rozvoz kytic růží na přání.
Klientela je podle Filipových slov více než rozmanitá a situací, kdy je třeba květin, je také víc než dost. Všechna plus ale mají i svá negativa: „Časově je to náročné, vše rozvážíme sami, častokrát jezdím od rána do večera. Zejména když se stane, že si vás objedná člověk přes půlku republiky, nemůžete říci ne,“ popisuje.
Jak prodat pocit
V úvodu je zmíněno, že Filipova společnost skrze růže prodává něco jiného. Jsou to emoce. „Je parádní vidět úsměv, občas dokonce i slzy štěstí na tváři dívky, když jí přivezete kytici s věnováním,“ vypráví a sám se směje. „Snad všichni byli nadšení, když jsme jim květiny přivezli.“
Stránka na Facebooku Růže Domů je plná fotografií šťastných obdarovaných, častokrát i s velikým plyšovým medvědem či čokoládou. „Stejně tak u té druhé společnosti se zaměřujeme na rozvoz růží na počkání, takže jezdíme k nejrůznějším životním událostem,“ dělí se o své zkušenosti Filip.
„Kytky ještě zdaleka neumřely,“
Zní odpověď na dotaz, zda mají dostatek klientů. „Těch příležitostí pro květinu je milion,“ usmívá se zatímco začíná počítat, k jakým všem příležitostem je možné přivézt nádherný dárek. „Reakce těch dívek jsou k nezaplacení, to mě na tom baví asi nejvíce. Čekají zásilku a přijede jim puget, pokaždé jsou nadšené, jelikož čekají balíček od pošťáka.“
„Jsou stovky příležitostí, kam si nás lidé volají, toho si nesmírně vážím. Ostatně je to vidět i na tom, kolik hodin za den prosedím v autě a jak málo volného času mám.“
„Podnikatelů je bohužel málo.“
Ačkoliv ještě před několika lety Filip netušil, že bude podnikat a předmětem podniku budou květiny, velmi jasně si všímá rozdílu svého pohledu na svět předtím a poté. „Dříve jsem to viděl mnohem jednodušeji, přesně tak, jako dnes někteří lidé, které potkávám, že se vozím v autě, rozvážím kytky holkám a všechno je samo, zadarmo.“
„Odráží se to i v politice, vidíme, kdo neustále vede průzkumy a jak se o podnikatelích mluví,“ shrnul zcela přesně události poslední doby. „Z okolí jsou ale naštěstí pozitivní ohlasy a stále se nám daří. Brzo dokonce budeme najímat posilu, jelikož už to nezvládáme sami.“
„Neustále musíme vymýšlet něco nového, nedávno se kolem vyrojilo několik menších konkurencí, které jsme museli překonat. Naším cílem je, aby když se v Čechách řekne ‚růže‘, tak si lidé vybavili nás,“ Popisuje Filip na závěr aktuální poměry a nastiňuje plány do budoucna.
Závěrem se jako vždy ptám, zda nemá protagonista nějaký vzkaz pro čtenáře:
„Snad jen to, že není třeba se bát zkusit to, co chcete zkusit, a že začít vlastní podnik není tak složité.“
