„Co říká pravice a levice a jak je to doopravdy.“
Tento podtitulek zdobí hodnotnou knihu Jana Urbana – Ekonomie bez mýtů a iluzí.
Dlouholetý přednášející na vysokých školách, autor mnoha odborných publikací a knih, někdejší šéfredaktor magazínu Ekonom, se ve své publikaci snaží vyvrátit ekonomické mýty, jimž podléhá levicová či pravicová politická reprezentace a na něž doplácí občané. A především daňoví poplatníci.
Cílem knihy, podle jeho slov, je upozornit veřejnost především na početné iluze, o které se opírá ekonomická i sociální politika. Jejich výsledkem bývají totiž špatná a drahá rozhodnutí, jež politici navíc často prezentují jako ta nejlepší možná řešení.
„Lidé doplácí na nesprávná rozhodnutí pravicových i levicových politiků,“
říká doktor Urban hned v úvodu. Voliči se bohužel ne vždy zcela orientují ve složitých ekonomických principech, což pochopitelně není jejich vina. Ne každý studoval ekonomii a informace z okolí či éteru jsou často zkreslené a mylné, ať již záměrně či nevědomky.
Situaci nepřidávají ani představitelé stran či ministerstev, kteří ve snaze zalíbit se voličům činí občas drahá a nerozumná rozhodnutí s velmi nerovnoměrným dopadem na různé skupiny obyvatel.
„Tato rozhodnutí vznikají většinou v důsledku toho, že jejich autoři nevidí, nechtějí vidět nebo úmyslně zastírají jejich širší souvislosti nebo budoucí důsledky,“ dodává docent ekonomie.
Například to, že každé zvýšení veřejných výdajů znamená vyšší budoucí daně. Některé iluze jsou složitější. Od předních představitelů státu například často slýcháme o nutnosti podpořit vývoz. Ekonomická teorie označovaná jako „merkantilismus“, která radila vládcům, aby za každou cenu podporovali export, byla však vyvrácena už v 18. století. Smyslem vývozu totiž není nic jiného než dovoz, tedy možnost koupit si určité zboží či služby výhodně v zahraničí.
„Laciným výprodejem do zahraničí, podporovaným znehodnocenou národní měnou, ještě žádná země nezbohatla. Dražší dovoz či zahraniční turistika tak nijak nepomohly ani českým občanům“, říká docent Urban.
Stát není firma
Iluze stojící za touto představou vzniká podle názoru doc. Urbana i v důsledku domněnky, že ekonomiku lze řídit jako podnik. Představa, že národní ekonomice lze pomoci výprodejem do zahraničí, podobně jako mohou obchodní firmě pomoci akční slevy v supermarketu, je však nesmyslná.
S iluzí o možnosti či nutnosti řídit stát jako firmu souvisejí i další mylné recepty.
„Chápu představu, že úspěšný podnikatel rozumí ekonomice podniku,“ říká Jan Urban, „mezi podnikem a státem je však podstatný rozdíl.“
Co je výhodné pro určitý podnik, nemusí být výhodné pro národní ekonomiku a naopak. Cílem podniku je maximalizovat zisk, čehož dosáhne nejlépe tím, že zlikviduje konkurenci, často i s pomocí státu. Pro ekonomiku jako celek je však konkurence prospěšná, protože snižuje ceny a podporuje inovace. Jedním z hlavních ekonomických úkolů státu je proto konkurenci podporovat.
Ekonomie jako velmi nepřesná věda
„Ve veřejnosti často panuje představa, že ekonomie je exaktní věda pracující s tvrdými daty podobně jako například fyzika. Z toho plyne i představa, že vývoj ekonomiky lze předvídat. To je však často iluze. Ekonomika se řídí trvale se měnícími potřebami a rozhodnutími velkého počtu osob, a její dlouhodobější vývoj lze proto předvídat jen velmi omezeně. Chceme-li jej předvídat, musíme se navíc dívat i na změny lidského jednání a zvyklostí, tedy ne jen na „tvrdá“ data, jež odrážejí jen minulost,“ vysvětluje Jan Urban.
Při podrobnějším zamyšlení to dává dokonalý smysl – ve skutečnosti nechceme peníze, ale zážitky či statky. K možnosti přesnějšího, dlouhodobého předvídání ekonomického vývoje se proto doc. Urban staví skepticky. Svůj názor dokládá zkušeností s hlubokou ekonomickou krizí, jež vypukla v roce 2008 a kterou nikdo nepředvídal.
„Anglická královna v krizi navštívila vážené britské ekonomy a zeptala se jich, proč na možnost vzniku krize neupozornili. Nikdo jí nebyl schopen odpovědět. Až několik dní poté jí skupina ekonomů napsala dopis, ve kterém poukazovali na to, že všichni věřili předpovědím svých kolegů.“
Nákladné podpory a regulace
Ve své knize se Jan Urban vyhraňuje i proti fungování podniků ve veřejném vlastnictví. Nejen proto, že jejich provoz je nákladný, ale i z toho důvodu, že ničí konkurenci. Svou pozici na trhu tyto podniky neopírají o své ekonomické přednosti, ale téměř výlučně o své vztahy se státem. Ten jim totiž jejich výsadní postavení zajišťuje. Typickým příkladem jsou dnes České dráhy, které nejsou ani zdaleka tak ekonomicky úspěšné, jako jejich konkurenční společnosti a kvalita služeb proti konkurenci také pokulhává.
„Je třeba si jasně uvědomit, že všude tam, kde stát někomu konkrétnímu pomáhá dotacemi, současně někoho jiného ve stejné či vyšší míře zatěžuje daněmi. A totéž bohužel často platí i o regulacích – zatímco někomu pomáhají, jinému ve stejné nebo dokonce i větší míře škodí. Vhodnost nebo nevhodnost určitých ekonomických regulací tak velmi často nelze posoudit objektivně. Posouzení závisí jen na tom, komu se rozhodneme pomoci a komu ne,“ vysvětluje docent ekonomie.
Podle Jana Urbana je neefektivita státních podniků způsobena jejich řízením a organizací, přebujelým aparátem a nízkou odpovědností. Dozorčí rady, jež mají management těchto podniků kontrolovat a odměňovat, jsou naopak samy často odměňovány jejich managementem, takže jsou jen zřídka nezávislé. Management těchto podniků jedná zpravidla především ve svém vlastním zájmu, nikoli v zájmu podniku či veřejnosti.
Funkce cen
Snahy o regulaci cen pramení z nepochopení funkce ceny.
„Trh řídí konkurence, která utváří ceny. Regulace cen proto tržní ekonomiku téměř vždy ničí. Ceny nevznikají nahodile, ale na základě nabídky a poptávky, tedy zájmu prodat a koupit. Jediný případ, kdy je regulace ceny na místě je v případě přirozeného monopolu,“ představuje svá stanoviska doc. Urban.
Snahy státu o regulace cen má dlouhé historické kořeny sahající až do starověkého Říma. Jsou spojeny s představou, že existuje „spravedlivá“ cena, kterou by vlády měly pomoci nastolit. Stanovit takovou cenu však není objektivně možné a kdykoli se o to vlády pokoušely, mnohdy navíc navršily obrovské dluhy. Snahu zdokonalit fungování trhu regulací cen lze přirovnat snaze pomoci poutníkovi v jeho orientaci na cestě tím, že mu zavážeme oči.
„Smyslem vlády není vybírat daně…“
„…ale zajistit občanům služby, které si nemohou zajistit sami, tedy které nelze koupit na trhu. I v tomto smyslu paralela mezi státem a firmou kulhá. Současná vláda se chválí, o kolik více vybrala daní, zatím však nikde nevidím jejich smysluplné využití. Pokud není schopna za prostředky z daní postavit lepší silnice, školy nebo nemocnice, bylo by možná lepší, kdyby je nevybírala vůbec,“ hodnotí Jan Urban současnou situaci v politice.
„Politici se téměř denně chlubí i tím, kolik dotací vyčerpali a kolik utratili za různé projekty. Mýtem, kterým přitom kolem sebe šíří a kterému mnohdy podléhá i veřejnost, je, že když na něco vynaložíme velké prostředky, musí to mít nutně i velikou hodnotu. To však nikdy a nikde neplatí.
Pokud jde o výdaje státu, je tomu často spíše naopak. Téměř denně kolem sebe vidíme vládní či vládou podporované projekty, které, nepočítáme-li ztráty, nepřinesly vůbec nic. Všechny ty peníze se přirozeně musely odněkud vzít, a tam, odkud přišly, mohly velmi pravděpodobně přinést vyšší užitek, než který na jejich základě vytvořil stát. Mám na mysli v rukách daňových poplatníků,“ vysvětluje docent Urban.
Už v 18. století si ekonomové všimli toho, že ti, kdo nehospodaří s vlastními penězi, mají sklon s nimi plýtvat. Proto podle docenta Urbana, když politik v televizi s nadšením mluví o zvýšení výdajů státu, měli by se lidé spíše obávat a ne radovat.
Kdo by si měl knihu zcela jistě přečíst?
Všichni ti, kteří nechtějí podléhat zažitým mýtům a iluzím. Všichni ti, kteří rádi sami objektivně a kriticky hodnotí situaci. Nesmíme zapomenout ani na všechny ty, kteří se ekonomií zabývají. Kdo by si však měl knihu bezpodmínečně přečíst, jsou političtí představitelé a vrcholní manažeři podniků, ať již soukromých, tak i těch veřejných.
Pokud vás zajímá, jak v sobě jednou provždy probudit tolik potřebnou odvahu a chcete si přečíst inspirativní příběhy osobností, které samotnou odvahu našly a využily ve svůj prospěch, čehož důkazem jsou jejich reálné výsledky, neváhejte si objednat naše nové v pořadí již 4. vydání magazínu Světa Úspěšných, který je i tentokrát plný exkluzivního obsahu.