fbpx

2 dubna

Dorůstáme ke svým snům, nebo je odkládáme?

0  comments

Snít je tak úžasné. Mít dokonalou představu o tom, jak by náš sen měl vypadat. Co by ho mělo doplňovat a hlavně mít představu ideálního výsledku. Umíme si toto představit krásně, horší je to s realizací. Přicházejí výmluvy, s nimi ruku v ruce deprese. Kde jsou naše sny uloženy a proč je necháváme jen v našich představách?

Kdysi jsem si vzala do hlavy, že napíši knihu. Mám perfektní představu, jak bude vypadat. Co přesně bude na přebalu. Jaký bude ukrývat obsah, krom textů, i jaký doplněk k ní přidám. O barvách ani nemluvím. Formát knihy mám také vybraný. A teď už chybí to nejdůležitější a tím je správně vybrat text.

Když jsem začínala s psaním, dostala jsem svůj „hurá nápad“ a oslovila, pro mě, výbornou spisovatelku a požádala o její názor na mé psaní. Nejsem studovaná písařka a s češtinou si také moc nerozumím. Pro někoho by to mohly být zásadní překážky, pro mě ne. Zjistila jsem, že psaní je to, co mě naplňuje. Hodit všechny své myšlenky na papír a podělit se o ně s ostatními. To je to, co mě neskonale baví. Číst názory ostatních. Postřehy i chválu. Nejvíce mě potěšila reakce spisovatelky:

„To je skvělé, že vás baví psát, texty jsou fajn. Ale já nejsem vydavatel, mohu vám jen doporučit, abyste se obrátila na moji nakladatelku“

Tahle věta, mě neuvěřitelně nakopla. Díky ní, jsem trávila noci u počítače a psala a psala. Jeden čas, jsem každý den něco vyplodila a házela to na svůj blog. V mezičase se ze mě stala redaktorka jednoho časopisu. Psala jsem dále, jen mi nedocházelo, že se psaním pro časopis upozaďuje můj sen. Chvilku to trvalo, než mi došlo, že tohle není směr, kterým chci jít. Rozhodnutí přestat s redaktořinou bylo těžké, přeci jenom mi lidi z redakce přirostli k srdci, ale touha dotáhnout svůj sen do konce byla silnější.

Vzpomínala jsem na dovolené, kdy když jsem chytla slinu, tak mě všichni nechávali na pokoji a já na pláži házela své myšlenky na papír a poté je přepisovala do počítače. I na reakce na vydaný sloupek, jak jsem svým textů říkala. Všechny nebyly top, ale i to mě posouvalo dále. Měla jsem neskonalou radost z toho, že sloupky jsou čtivé. I přesto jsem svůj sen upozadila a dnes už vím, že to byla chyba. Když jsem dnes hledala svou „nakopávací“ větu, tak mi došlo, že jsem promarnila skoro 4 roky. 4 roky jsem nechala svůj sen odpočívat a dnešním dnem ho vytahuji zpět na slunce.

Mohu vám s čistým svědomím říci, že ničeho nelituji. Každá akce má svou reakci a vše se děje z nějakého důvodu. Za ty 4 roky jsem se naučila novým věcem, poznala zajímavé lidi. Jediné co se změnilo je to, že jsem dorostla a zjistila, že můj schovaný sen je to, co teď aktuálně potřebuji.

Proto pokud máte i vy nějaký sen, který je teď momentálně uschovaný, nebojte se. Dříve nebo později zjistíte, že ho začínáte vytahovat a naplňovat jej. Sny jsou přeci od toho, abychom si je plnili. Na světě nejsme zase tak dlouho, abychom mohli sny do nekonečna odkládat. Takže úschovna na sny je dobrá věc, jen mějte na paměti, že je zapotřebí oprašovat a naplňovat.


Tags


You may also like

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}

Get in touch

Name*
Email*
Message
0 of 350
>

Privacy Preference Center