Venku prší, je zima, stmívá se, ale malý Julian si ještě stále venku na hřišti střílí na koš. Všichni jsou doma schovaní, ale on chce ještě trénovat. Vystřelit několik dalších střel. Neutichající ambice ho pohání stále kupředu a on se každou střelou stává lepším. Někdy se vám ale do cesty postaví překážka, kterou nemůžete překonat. Nicméně to neznamená, že se máte vzdát. Jak to tedy s tímto hladovým klukem dopadlo?

Zdroj: flickr.com

,,Jako malý jsem nebyl dobrý ve škole. Byl jsem nejhorší student ze všech svých sourozenců.“, vzpomíná Julian na své mládí. Pochází z rodiny, kde bylo 7 dětí. Rodiče vždycky dbali na vzdělání, a proto všichni jeho sourozenci byli skvělými studenty. On byl ale jiný. Cítil, že chce být úspěšný, jen ne ve škole. Starší bratr mu jednou ukázal basketbal. Hra ho bavila, a proto si velmi často chodil házet na koš a přidal se k místnímu basketbalovému klubu. Byl velmi šikovný a podával výsledky. Cítil, že ho díky tomu lidé začínají respektovat. Postupně začala utichat slova o tom, že se moc dobře neučí a rodiče podporovali jeho snahy v basketbalu.

,,Vždycky jsem měl vysoké ambice a to je moc důležité, pokud chcete něco dokázat!“ Po pouhých 3 letech hraní basketbalu se dostal do reprezentace, ale nebylo to jen tak. Jako 14 letému klukovi řekli na kempu, kde vybírali reprezentanty, že takových jako je on, mají spoustu. Většině malých kluků by to zlomilo srdce. V té chvíli ale nastoupila ambicióznost, která v Julianovi buší od malička. Za rok se velmi zlepšil a v 15 letech ho do reprezentace zařadili. Tam to neskončilo. Byl klíčovým hráčem v postupu na mistrovství Evropy, kdy v posledních vteřinách rozhodl vítězným košem pro Slovensko.

Už v 17 letech si zahrál za profíky a v 18 odletěl do Ameriky. ,,Byl to pro mě zásadní krok. To, co jsem se naučil v basketbalu, jsem převrátil do dalších oblastí života. Začal jsem mít skvělé známky. Naučil jsem se pracovat v týmu, být oddaný tomu, co dělám, být pokorný. “ V Americe dostudoval bakaláře i magistra s výborným průměrem a mířil na úspěšnou basketbalovou kariéru.

,,Musíme neuspět, abychom si vážili úspěchů. Nicméně stejně důležité jsou i jednotlivé úspěchy, dodávají nám chuť jít dál a dosahovat na další úspěchy. V neposlední řadě je to i víra. Věřit, že se dostanu tam, kam chci i přesto, že se mi sem tam něco postaví do cesty.“

Vše ale na cestě Julianovi nepřálo. Bohužel jsou věci, které ovlivnit dokážete a pak ty, které už vy nijak neovlivníte. Bylo to právě zdraví, co postavilo překážku. 5 krát operované pravé koleno a 2 krát levé. Nevzdával to, ale s narůstajícími problémy a dalšími operacemi se někdy prostě muselo říct – už dost. ,,Nejvíc mě mrzí, že jsem ani neměl možnost využít svůj potenciál naplno. Vím, že jsem to mohl dotáhnout daleko a zahrát si v NBA.“

Každý pád nás má něco naučit a ukázat nám naše chyby, případně nás navést na novou cestu. Po dvou letech rehabilitace, kdy už bylo jasné, že se Julian k basketbalu nevrátí, začal přemýšlet, co bude dál. Naučil se kontrolovat a dávat pozornost jenom tomu, co může ovlivnit, některé věci jsou prostě mimo naší schopnost. Dostal nabídku na pozici trenéra na Slovensku. Ambice ale převzala kormidlo a řekla, že chce víc. Odešel trénovat do Španělska, kde dostal nápad na založení Get Better Academy.

Get Better Academy

Co to teda vlastně je Get Better Academy?

Je to sen každého basketbalisty. Zkušení trenéři v čele s Julianem maximalizují potenciál hráčů a otevírají dveře možností. Jsou zaměření na proces, jelikož ten dělá rozdíl. Výsledky jsou až na jednotlivých hráčích. Nicméně pokud se neuchytnout v profesionálním basketbalu, mají už nastavený v hlavě myšlenkový proces, díky kterému mohou uspět v jakémkoliv jiném prostředí.

Jaký má tento projekt výsledky?

Každý kdo prošel akademií je úspěšný. Nemusí být hráčem v Americe, ale dokazuje úspěchy na jiných frontách. Většina hráčů je nicméně pod profesionální smlouvou na Americké univerzitě nebo v Evropě. Get Better Academy poráží extraligové týmy v celé České republice, ale i v zahraničí. A to je pouze jen začátek.

Příběh Juliana Beťka nemá v sobě splněný sen, který si vytyčil. Svůj příběh ale využívá k tomu, aby pomohl klukům, kteří jsou na začátku své kariéry a tento sen si chtějí splnit. Pokora, kterou v sobě má je neuvěřitelná. Sám tvrdí, že si myslí, že jeho největší neúspěch ho ještě čeká. Je potřeba skutečně si uvědomovat, co máme v hlavě, jelikož člověk dokáže jenom to, co si myslím, že dokáže.