Bohužel se nestává zřídka, že se v životech setkáváme se situacemi, nad jejichž záští a nenávistí nám zůstává rozum stát. Nemusíme být ani svědky brutální vraždy, abychom se museli divit, kde se v lidech bere tolik zla a nepochopení pro druhé či cizí. Stačí se podívat na polarizaci současné společnosti a hned vidíme tolik zbytečného hněvu.
Častokrát za to může jediná věc, jediný pocit – frustrace. Jedná se o pocit nedostatku něčeho, o jakési strádání z důvodu neúspěchu či nenaplňování některé z fyzických či duševních potřeb. V případě, že tento pocit přetrvává po delší dobu, řádově měsíce až roky, může přejít až do deprivací či vážných psychických poruch.
„Frustrace (z lat. frustrá, marně, frustratio, zmarnění) je pocit, který člověk dostává, pokud se něco důležitého nepovede a v nejbližší době není šance to napravit, ať už pro to, že už to zkrátka není možné, anebo v tom brání něco, s čím si nelze poradit. Je zklamáním či pocitem ze zmaru.“
Wikipedie
Možná trochu naivně věřím, že nikdo není prostě zlý a vždy činům jednotlivce předchází jisté okolnosti a události. Znovu nemusíme chodit daleko a můžeme si nastavit naše vlastní zrcadlo – naše okolí a vidím, že se lidé dělí do několika táborů podle různých znaků.
Komunistické i nacistické hnutí vždy podporovali lidé ze slabších sociálních vrstev, žel bohu jim stejně, jako žádný jiný uměle nastolený řád, nenabídl nic než prapor revoluce a násilí. Až příliš dobře se poslouchá něco, co našemu uchu lahodí a pozitivně rezonuje s naším přesvědčením, což je vlastně jediný důvod, proč kdy mohli být úspěšní nějací vůdci či sekty. Paradoxně přitom nikdo nikdy nikomu nenabídl osobní úspěch, rozvoj či osobní růst. Útočí se zde na základní potřeby, jako bezpečí, v dnešní době reprezentováno islamofóbními hnutími, o sociální nerovnost, což se pokouší zlepšit levicově orientovaní lidé. Další skupinou jsou pak prospěcháři, kteří říkají to, co se lidem líbí a ohýbají svůj názor a hodnoty bez ohledu na následky či splnitelnost svých slibů, protože se jim to zrovna hodí. Dnes takové chvastouny zastupují nejrůznější strany prosazující přímou demokracii.
Z historického hlediska za největšími a nejkrvavějšími hnutími stála chudoba a hlad. Utopické systémy, jež měly poté za následek tolik mrtvých, vznikaly jako reakce na bídu dělníků. Nutno však také podotknout, že některé jiné politické systémy, zvláště ty kombinující rasovou čistotu a beztřídní společnost, často vznikly jako výtrysk komplexů frustrovaných lidí. Nejhlasitěji se vždy ozývá raněný, či ten, který něco akutně potřebuje k životu.
Bohužel si už málokdo uvědomuje, že mu jeho štěstí nemůže zařídit nikdo jiný ani jiný společenský systém, ale jen on sám a jen hlupáci táhnou za jeden provaz se systémy, majícími na kontě stamiliony obětí a týraných. Nicméně je nesporné, že je jednodušší, bezpečnější a pohodlnější zapadnout v šedé anonymitě davu a nechávat si představu o skutečnosti podsouvat.
Z historického hlediska za krvavými převraty ve společnosti a nastolováním nesvobodných diktatur a uspořádání společností vždy stála frustrace, neboli nedostatek něčeho. Bohužel, a vlastně naštěstí, historie také ukázala, že žádný z podobných systémů s jednou pravdou, jedním přesvědčením a jedním hnutím, nemůže nikdy fungovat.
Otázkou tedy zůstává co si myslí lidé slepě následující nějakou ideologii.
V některých ohledech je to záviděníhodné, je to ale také zároveň slaboduché a krátkozraké. Věřím, že většina čtenářů našeho časopisu si dokáže poskládat svůj subjektivní, co nejméně ovlivněný, názor na skutečnost. Chce to ale pořádně pátrat po zdrojích, ze kterých informace čerpáme. Když však v někom, kdo tuto schopnost postrádá, vzbudíte dojem, že jeho dosavadní přesvědčení vlastně nefunguje, či že jeho hodnoty jsou špatné, můžete jej s přehledem vodit za nos, kam se vám zachce a ten chudák se ani nebude moci bránit, jelikož bude přesvědčen, že se jedná o pravdu. Všichni ostatní totiž přeci lžou a překrucují skutečnost.
Je to smutná zkušenost, ale využívají ji, lépe řečeno jsou na ní založeny, konspirační a propagandistické weby. Jen díky internetu může být člověk totiž zahlcen informacemi a tolik se mýlit.
Otázkou však také je, co se honí hlavou lidem, kteří obhajují předešlý režim, jsou xenofobní, nebo prostě jen něco či někoho nenávidí. Někomu jistě chybí pocit sociálního zajištění, islamofobovi například zase pocit bezpečí. Co si ale začínám myslet je, že je mnoho lidí, kteří duševně naprosto zemřeli. Kdekdo jim pak dokáže podsouvat i to, co mají žádat a co jim má chybět.
Je až do nebe volající a odporné, v jaké míře se toto děje právě dnes. Lidé jako by zapomněli na zlo a utrpení předešlých let a slepě se vrhají k východu, stejně jako zapomínají na důležitost sdílení kultury a poznatků a raději se obrací sami do sebe nebo staví obranné zdi.
Bezesporu dnes většině lidí chybí schopnost svobodně a kriticky uvažovat. Bohužel zlé a nenávistné chování je většinou blízké těm, jež se o nějaké kritické myšlení vůbec nezajímají. Takovým lidem totiž palčivě chybí úplně jiné věci.
A které to vlastně jsou? Nuže, pokaždé přeci něco jiného, jelikož hlad už v našich končinách dávno není.